27. 5. 2017 – DOUBLE SLÁVISTICKÉHO FOTBALU! A NEJEN TO!

Poslední květnová sobota asi jen málokomu z nás vymizí navždy z paměti! SK Slavia Praha se popáté v poválečné historii stala mistrem své vlasti! Po titulech v roce 1947, 1996, 2008 a 2009 přišel asi ten před zahájení sezóny nejméně očekávaný. Sezóny, o níž už dnes můžeme říci, že mistrovské! Vraťme se o 9 měsíců zpět, na konec srpna. Slavia se po porážce 1:3 v Plzni (ač 1:0 vedla) nacházela s pouhými pěti body hluboko ve druhé polovině tabulky (pravda, chyběl zde pro nepřízeň počasí odložený zápas v Brně) a fanoušci opět očekávali v lepším případě jen další neslanou  nemastnou sezónu. Po prohře v Plzni byl odvolán trenér Uhrin ml. a Slavia ve dvoutýdenní přestávce hned neoznámila jméno nastupujícího trenéra a stávala se tak trochu terčem posměchu. Nakonec se objevilo jméno Jaroslav Šilhavý,  který největší část své kariéry strávil v na západě Čech oblíbené RH Cheb, odkud v roce 1990 přestoupil do Slavie a rázem se stal její oporou! Jednání s Duklou o jeho uvolnění dopadlo dobře, a tak již pro remízu do Teplic odjíždělo mužstvo Slavie pod novým koučem. Kdo by byl býval tehdy jen tušil, že nakonec do boje s největším soupeřem o titul, Plzní, Slavii povede a dovede plzeňský rodák!!! O to větší dík i úcta Jardovi patří od nás všech, když k někdejšímu libereckému titulu přidal ve své trenérské kariéře  i ten slávistický!

Není a ani nemůže být cílem tohoto článku statisticky i publicisticky rozebírat uplynulou sezónu, na to jsou tu povolanější s fundovanějšími postřehy. Spíš bych se rád zaměřil na okolnosti zážitků, jak to vše asi podobně jako já prožíval už tolikrát zkoušený a o to více šťastnější slávistický fanoušek. Tedy často v lehčím tónu a někde i v nadsázce. Asi každý z nás má na dny před rozhodujícím zápasem svoje tužby i obavy, diskuse i prognózy.

 Dovolte mi proto na úvod pár osobních dojmů. Určitě není tajemstvím pro mé okolí, že jsem slávistou až za hrob a Slavia je vedle milovaných severních Čech, chorvatského Jadranu a v poslední době i zahrádky kolem našeho domku určitě celoživotní láskou. Naše zahrádka je vystrčena tak trochu do křižovatky postranních uliček a jak bývá v podobných lokalitách zvykem, sousedi se třeba jen přes plot zastaví na kus řeči. U nás nejčastěji o fotbale. „Jak to vidíš?“ „No, víte, mě potěšil termín posledního kola, ta sedmadvacítka mě nesmí zklamat! Přesně před 51 lety jsem totiž úspěšně složil maturitu, měsíc nato pak i přijímačky na mat-fyz a tam už jsem na nejtěžší zkoušku ve 3.ročníku volil se zámyslem datum 27.1. Moji rodiče se brali 27.srpna a jejich manželství bylo přímo vzorné, nádherné; já pak přesně o 39 let později. I když to u mne nakonec nedopadlo, ty první roky byly také krásné! Takže z mého hlediska to MUSÍ díky číslu 27 dopadnout dobře!“ A dokonce jsem přesvědčil dva sousedy, že si lístek také objednali a vyměnili domácí gauč za atmosféru důležitého zápasu! To určitě dopadne dobře! Hned den nato se zastavili a plánované práce na zahrádce zůstaly stranou. Na 27.5.2017 se prostě nedá zapomenout! Na všechny ty dojmy, zážitky, radost!

Abychom ale jen nechválili, musím se přiznat, že bych rád věděl, kolik lidí celkem proklelo ty, kteří nasmlouvali koncerty v Edenu na termín posledního kola, či na spolek TicketPortal. Vše se řešilo „honem honem“ na poslední chvíli, objevila se spousta zmatků při elektronické objednávce nebo při nutnosti „nacválat“ do Edenu i pro permanentkáře. A ani na stadióně nebyl divák na tom lépe. Orientace prachbídná a obětí se hlavně stala populární Nataša Látalová, která v pořadatelské vestě pobíhala s plánkem mezi lidmi a musela snášet někdy až hrubé výtky oprávněně tápajících diváků. Ani místa někdy neodpovídala standardu, na který je permanentkář zvyklý z Edenu, ale nakonec se každý usadil na svoje místo a sledoval rozhodující okamžiky zápasu. Kolem a kolem jsme si s přáteli řekli známé německé rčení EINMAL IST KEINMAL (velmi volně přeloženo – pro jednou to přežijeme) a po trochu nemastném začátku přišla situace, kdy se po srážce se spoluhráčem zranil brněnský brankář a nastupoval při rohu náhradník. A třeba si pak do deníčku zapsal „Přišel jsem, viděl jsem, lovil jsem“. Ani se totiž v brance neohřál (teplo bylo!) a bylo to kýžených 1:0 a za chvíli už 2:0! Jak se blížil konec a přibyly další dvě branky, už nikoho nezajímalo, že i Plzeň vede a každý se těšil na závěrečný ceremoniál. A mnozí se pak přesunuli i do Žlutých lázní, kde onen krásný den D vyvrcholil!

Pro každého diváka byl na sedačce připraven krásně barevný červený či bílý kousek lesklé fólie a nemohl jsem si nevzpomenout na doby, kdy jsem ještě při výjezdech chodíval do kotle. Tam jsem se poprvé setkal s novotvarem „kartónie“, což znamenalo, že každý měl v daný okamžik zvednout přidělený kartón a pomoci něj vytvořit z celého kotle obrazec. Při zápase s Brnem byla pro to určena 15.minuta a každý divák to krásně zvládnul. Horší však bylo chování některých návštěvníků v kotli, kteří snad po celý zápas  vrhali na plochu třaskavé dělbuchy, hořící předměty a několikrát i černé dýmovnice, při srovnání s nimiž kouř z elektrárny Tušimice před odsířením byl vlahým letním vánkem. Zápas musel být i přerušen a nevím, zda si těchto pár bezmozků uvědomuje, že mohl být i ukončen a zmařeno tak celoroční úsilí celé Slavie! Jim nedojde, že ničí i celé úsilí většiny kolegů z kotle! Přitom třeba ani já nejsem a priori proti pyrotechnice jako takové. Řada z nás byla na oslavách 100 let Hajduku před 6 lety ve Splitu. Krásné efekty v barvách Hajduku i Dalmácie. Ale z rukou party přemýšlejících lidi, nikoliv šílenců, kteří se jen chtějí předvést a dovoluji si říci, že i vyřádit se!  Nemohu naopak nezmínit skupinku Afričanů, kteří se usadili nad námi v jižní části západní tribuny. Parta fanoušků a fanynek  byla oděna buď do dresu rodného Kamerunu, někteří však i slávisticky. Za pomoci malého bubínku celý zápas povzbuzovali; je jasné, že když byl u míče jejich idol Míša Ngadeu, tak dvojnásob intenzivně. Po skončení zápasu pak byli mezi prvními na atletické dráze a předvedli několik roztomilých tanečků z rodné země!

Ve stejnou dobu se – přímo v jámě lvové, tedy na Spartě – odehrávalo derby fotbalistek Sparta-Slavia. Sparťanky mohly případným vítězstvím ještě vykřesat naději na titul. Ale to by soupeřem nesměly být slávistky! Výsledek 3:1 pro nositelky nejkrásnějších dresů na světě hovoří za vše a Slavia se už kolo před koncem stala počtvrté za sebou mistrem ČR! A i naše holky to přišly do Žlutých lázní spoluoslavit! Prostě a jasně –    27.5.2017 se odehrálo to nejsprávnější slávistické double!

Teď mě jistě nějaký jazykový puritán vyčiní nejen za ten střední rod. Schválně jsem se díval do slovníku a anglické slovo „double“ má snad až 15 českých ekvivalentů. Mezi nimi asi i nejpříhodnější „dvojnásobný“. Obvykle se slovo double v ústech fanoušků vyslovuje tak, jak je psáno a většinou se předpokládá, že klub získal „to“ double, pokud vyhrál ligu i pohár. Vžilo se to tak, jako se nevyslovuje „hoki“ nebo „fůtból“, ale píše se i vyslovuje „hokej“ či „fotbal“. To double je ale u slávistického fotbalu snad ještě o úroveň výše. Snad nikoho nemrzí, že MOL-cup vyhrál docela  sympatický Zlín a i porážku ve finále poháru žen jsme nějak překousli, hlavně, žeta ligy že dopadla nad očekávání dobře… Vlastně „double“… Takže snad (asi nespisovný) výraz Slávistické fotbalové double je namístě! I touto cestou si naše elitní celky zaslouží náš dík i úctu! Komu se to kdy a kde podaří být mistrem v soutěži mužů i žen?

Ale aby toho nebylo málo, v diskusi kolem „finále ligy“ se objevila i informace, že mistry se onen poslední květnový víkend stali i žáci U15. A to, co jistě každému uniklo, je fakt, že na kanále v Račicích u Roudnice se odehrávalo ME ve veslování. Naše slávistická stálice, olympijská vítězka z roku 2012 Mirka Knapková-Topinková nyní plní nejkrásnější povinnosti ženy, ale slávistický prapor vytáhla na stožár nejvyšší i děčínská rodačka Lenka Antošová z VK Slavia, která se stala spolu se spolujezdkyní  Kristýnou Fleissnerovou z Bohemians nečekaně mistryní Evropy na dvojskifu! Blahopřejeme! Statečně se bily i slávistické házenkářky, které po výhře v Praze dvakrát prohrály v Mostě (ve druhém zápase těsně) a titul tak obhájily házenkářky z pod Hněvína!šak       

Stříbro je však považováno za druhý nejcennější kov (taková historie Příbrami nebo Krušnohoří by mohla vyprávět….) a považujeme-li pondělí za prodloužení tohoto nezapomenutelného víkendu, musíme uvést i životní úspěch našich futsalistů! Ti drželi ve finále se superfavoritem krok a vybojovali (možná také nečekaně, ale zaslouženě) stříbro! Co si přát? Jen více takových víkendů!

                                                                                                                                                                                                 Dobi

/článek nebyl redakčně upraven/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *