Velký respekt patří všem, kteří se vydali prvního ledna 2017 na premiérovou komentovanou procházku kolem Edenu. Kosa byla jak na Strahově, ale dobrá nálada nezamrzla. Procházka začala návštěvou zimního stadionu, který pomáhal stavět i náš Honza Čapek. Honza zavzpomínal třeba i na padlý jeřáb, který přetížila jeřábnice. Z nehody ale vyvázla bez zranění! Historicky první gól na zimním stadionu dal v roce 1974 slávistický mládežník Petr Svoboda, pozdější gymnaziální spolužák místopředsedy OP Vlasty Váni.
Procházka poté vedla sportovním areálem SK Slavia, který vznikl jako zázemí pro plánovanou olympiádu v roce 1980. Její konání, jsme „po soudružsku“ přenechali většímu bratrovi v Moskvě. Místo toho se v Československu měla uskutečnit zimní olympiáda. A zase to nevyšlo, když přednost dostalo Sarajevo. Mezi fotbalovým stadionem a Základní školou Eden ve Vladivostocké ulici, v místě zvaném Toronto, stojí zbytky starého nekrytého zimního stadionu. Honza Čapek zavzpomínal, jak sem chodili s prvními vlajkonoši fandit. Návštěva nikdy neklesla pod 4000 diváků a místo rolby jezdil traktor vlekoucí mokrý hadr. Stadion si zahrál i v jednom díle seriálu Kamarádi. Marek Eben „Váleček“ a jeho parta tu zadržela zloděje. Jedno zastavení bylo věnováno i Bohemce. Její původní stadion stával vedle dnešního Ministerstva životního prostředí a říkalo se mu také Ďolíček. Fotografie z roku 1903 odhalila fakt, že první fotbalisté našeho souseda byli pěkní fešáci – hráli v bílých košilích a zelených kravatách. Ulicí 28. pluku, kolem restaurace U Klokoně, kde se u piva odehrála řada slavných přestupů mezi Slavií a Bohemkou, se promrzlý peloton vydal k bydlišti nejmenší, ale nejhlasitější fanynky Slavie, paní Blanky Zikové. Procházka končila u domu na křižovatce ulic Bělocerkevské a Ruské, kde žil autor Mužů v offsidu a velký fanda žižkovské Viktorky Karel Poláček. A jedním rozohněným citátem z jeho kouzelné knížky jsme se rozloučili – Habásko o souboji Slavie a Sparty:
„Jací leadři? Hasiči, hadrníci, spolek je to, veteráni, Číňani, slívové a takto žádní hráči, ne že leadři!“
MP
Moc jsem se těšil, ale bohužel slavnostní oběd u dcer a vnuček se protáhl a já už nestíhal. Takže někdy příště.