BLÍŽÍ SE KONEC ROKU KONČÍCÍHO ŠESTKOU – ROK JUBILEÍ ŘADY VÝZNAMNÝCH SLÁVISTŮ!

Nadcházející konec roku 2016 právem svádí k bilancování a vzpomínkám na vše, co se podařilo a kde se naopak musí něco zlepšit. A nedávné Dušičky vedly i ke vzpomínkám a uctění památky mnohých slávistů, kteří mezi námi už žel nejsou, ale hlavně k připomenutí  těch, kteří s námi i s naší Slavií a především s Odborem přátel prožívali a prožívají dobré i zlé. Připomeňme si tak osudy několika slávistů, na které s úctou vzpomínáme nebo jsme naopak na ně trochu pozapomněli.

Začněme Martinem Růžkem, který zemřel těsně před nástupem roku 1996, rovněž jako letos přestupného. 18.prosince 1995 odešel do slávistického i hereckého nebe. On stál v čele našeho OP po 18 let a to je při vší úctě k jeho následníkům nepřekonatelný unikát a všichni, kteří jsme zažili jeho upřímný hlas a laskavé oči naživo, nikdy na setkání s ním do smrti nezapomeneme!

8.února uplynulo 25 let od úmrtí spisovatele a scénáristy Pavla Hanuše ve věku 62 let, který byl určitě nejvýznamnější osobností při vzniku našeho Odboru přátel Slavie v roce 1964 a jeho památný plamenný projev ve Slovanském domě  probudil z letargie a asi i ze zoufalství všechny věrné slávisty!

Možná, že už se pozapomnělo na slávistické srdíčko našeho vynikajícího a světoznámého sklářského odborníka prof. Stanislava Libenského (*27.3.1921 – +24.2.2002), díky němuž a jeho životní partnerce Jaroslavě Brychtové se právem přezdívalo Železnému Brodu Skleněné městečko. Bylo dojemné, že kdykoliv se objevil na fotbale na Slavii, tak se svým nezapomenutelným upřímným výrazem ptával – kdy bude zase dobře, přátelé?

7.duben 1911, tedy před 105 lety, byl dnem narození Františka „Papá“ Šulce, dlouholetého místopředsedy OP a sekretáře. Chyběl na málokteré besedě mimo Prahu a s Martinem Růžkem tvořil nerozlučnou dvojici. A když se ve staré „dřevěnce“ podařilo získat velkou kancelář (čtvrté dveře vlevo od středového vchodu, stávala se tato místnost místem setkání slávistů zejména z venkova, kteří si do oné „brečírny“ (nazvané tak při strachu o budoucnost Slavie) přišli pro slova optimismu! Kolikrát jen jsme se tam mohli setkat třeba s výše zmíněným prof. Libenským!  Nic však netrvá věčně, zejména ten optimismus, a člověka napadá smutné zjištění, kolik jen různých Bretschneiderů už zrodila tato země! Papá Šulc byl člověk impulzivní a k nějakému kritickému slovu neměl daleko! Ale tehdy snad každá stěna měla své uši a kdosi „informoval“ tehdejšího tajemníka OV KSČ s. Brejlu. Ten vydal striktní příkaz, že soudruh Šulc nemá v OP co pohledávat. I když jej pak nahradili další sekretáři, Franta Hampejs a Vladimír Vácha, on byl takovou osobností, že jej asi nikdo nemohl stoprocentně nahradit. Věnoval se pak po určitý čas ragby, ale práce pro OP mu zoufale chyběla a jistě přispěla i k jeho, dá se říci, že předčasnému úmrtí koncem 80.let minulého století!

V letech končících šestkou budou vděční slávisté i milovníci dechovky vzpomínat na výročí úmrtí mosteckého rodáka, zpěváka Standy Procházky, který se dožil nádherného věku nedožitých 97 let! Odešel v tichosti do nebíčka, kde na něj jistě čekali zejména hrdinové jeho hymny – Bican, Čambal, Plánička, Ženíšek, Puč, Vodička mezi něž se odebral 16.dubna 2016!

Hned dvojí výročí bylo spojeno s dalším vynikajícím hercem – Ladislavem „Lálou“ Peškem. Narodil se 4.10.1906 a zemřel  13.7.1986. Ztvárnil řadu zejména charakterních rolí, ale do povědomí slávistů vstupoval při akcích Slávisté Slavii, především však pak v květnu 1973. To Slavia podstupovala až zoufalý boj o záchranu a poslední nadějí byla nutnost vyhrát na hřišti stejně postiženého Třince, což se zdálo být snad až nemožným. Tehdejší Třinec s významným zázemím TŽ byl sám o sobě silným soupeřem, navíc zápas pískal tehdy vůči Slavii naprosto nepřátelsky naladěný sudí Horbas, důstojník pohraničního vojska z Vimperka. Dodnes je v archivech Peškova fotografie s Josefem Kemrem, jak na tribuně drží palce. Oni zašli do kabiny před zápasem povzbudit mužstvo, které zřejmě potřebovalo takový povolený dopink ve formě návštěvy slávistických srdcařů. Mužstvo sice brzy prohrávalo 0:1 a Horbas se „činil“. Ale pak došlo k obratu, Slavia se vzepjala k heroickému výkonu a nakonec vyhrála 4:1, Horbas nehorbas! A rok nato pak dokonce poprvé startovala v evropských soutěžích!

Týden po výročí Ladislava Peška, 20.července, jsme si připomněli 20.výročí úmrtí (+20.7.1996) asi nejslavnějšího našeho brankáře všech dob, Františka Pláničky, který nás navždy opustil v požehnaném věku 92 let. On nebyl jen vynikajícím, nadmíru skromným sportovcem, ale i jednou z ikon zejména besed OP, kam obětavě a rád zajížděl, stejně jako se zúčastňoval i mnoha Memoriálů Vlasty Kopeckého (byl to on, který z Hlinska vezl nebohého kamaráda do nemocnice) a stejně obětavě přicházel i na závěrečný den proslulého turnaje OP v malé kopané, který pořádali vlajkonoši OP a možnost se s legendou československého fotbalu byla velkým zážitkem pro každé mužstvo, které se probojovalo do finálových bojů. A pamětníci vzpomínají i na jeho vilku v Liboci, kde uprostřed každého dílu plotu se skvěla slávistická hvězda. Poté, co se ve stáří dům prodal a on se odstěhoval k dceři na Pankrác, nový majitel bohužel tuto unikátní památku odstranil.

Dobi

/článek nebyl redakčně upraven/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.