Jan Lála osmdesátiletý

Osmičkové září přineslo a přináší i ve Slavii nejednu významnou událost. Před 70 lety přece zemřel druhý československý prezident a slávista Dr. Edvard Beneš, odehrály se i oba finálové zápasy kdysi přeslavného Středoevropského poháru, kdy naše Slavia jako věčný korunní princ poprvé a naposledy vystoupala na jeho samý vrchol. Rozjížděla se i Evropská liga a s ní i zajímavé zájezdy slávistů do tří atraktivních cílů v Evropě. Na září připadlo i životní jubileum jedné z největších hvězd naší historie a symbolu věrnosti Slavii, Jana LÁLY, který v pondělí 10. září oslavil svoje osmdesátiny. Soustřeďme se nyní spíše na vzpomínky pamětníků – statistické údaje najde čtenář na oficiálním webu slávistického fotbalu!     

Začněme slovy jednoho dnes zapomenutého kupletu, která v jednom z rozhlasových kabaretů uprostřed 60. let zpíval velký slávista Milan Neděla: „Když hraje Slávie, tak padaj´ góly, když hraje Slávie, hezčí je svět! Příští rok bude hrát zas´ hlavní roli, jako ji hrávala šedesát let!… Obrana, ta vůbec starosti nám nedělá, protože v ní hraje kdo? No, přece Lála, Lála, lalalalala!“ Do někdejšího Dynama přišel jako osmnáctiletý mladíček z Čechie Karlín v roce 1956, tedy v roce památného zájezdu slávistů z Dynama do jižní Afriky, kdy jeho talent  rozpoznal tehdejší trenér Josef Bican. „Přežil“ i dva roky vojny v někdejší Dukle Pardubice, občas zmítané i korupčními problémy, aby pak Dynamu a opět Slavii zůstal věrný až do  konce 60. let.

Mimo jiné mu u nás patří primát prvního útočného krajního obránce. Až do šedesátých let se i sestavy mužstev uvádívaly ve schématu 1-3-2-5, tedy 3 obránci, dva záložníci a 5 (pět!) útočníků. A pro obránce bylo považováno takřka za smrtelný hřích, aby se jen přiblížili středové lajně, natož se odvážili dále. Náš Honza u nás toto poprvé porušil a jako pravý bek se dokázal vždy včas vrátit! Obrana ve složení Lála-Hildebrandt-Mittelbach, později se Smolíkem nalevo byly v té době právem chloubou Slavie! Dynamo se koncem 50. let pomalu vracelo do horních pater československého fotbalu, ale vše změnil ročník 1960/61, kdy se zranila jedna z legend slávistických brankářů, Alois Jonák a většinu soutěže dochytával mladíček Kopečný. Dynamo ale skončilo beznadějně poslední, avšak následný ročník 1961/62 suverénně vyhrálo. Zářil zde i Honza Lála, a tak jej mág-trenér Vytlačil vybral jako jediného druholigového hráče do mužstva pro MS 1962 v Chile. A i tam zářil. I když mu předpovídali, aby si na fenomenálního Genta opatřil laso, i bez něj jej udržel a Čechoslováci vyhráli. S Brazílií stačila remíza 0:0 a pak přišla výhra s Maďary ve čtvrtfinále a i v semifinále s Jugoslávií. Tam však se došlo k vážnému zranění Honzy, které údajně způsobil Kosovan Jusufi – ti ještě hráli za jednotnou Jugoslávii.  Finále mu tak uniklo a jeho místo obsadil Tichý ze Sparty, profesí stoper a ten neuhlídal tehdy fenomenálního Amarilda, který po Masopustově nádherném slalomu na 1:0 výrazně otočil zápas na konečných 1:3. Experti se shodli, že s Lálou by se to nestalo, ale viníka hledejme kdesi v Prištině… Ale právem si zahrál v roce 1964 za mužstvo Evropy!

Honza prožíval slávistickou krizi v první polovině 60. let dvojnásob, kdy se Dynamo po nadějném startu (2:1) proti Sokolovu jakž takž na podzim držela, ale přišlo jaro, sestup a rok nato i zoufalý boj o záchranu i ve II. lize. Nejlepší hráči, ale i ti slabší uvažovali o odchodu, ale vznikl OP a zejména Pavel Hanuš sehnal peníze a zajistil i důvěru hráčů, stala se z Dynama opět Slavia a Slavia památnou výhrou nad Plzní 4:1 se po 2 letech vrací do ligy. A co chybělo, aby proradný důstojník ČSLA Fencl jí titul coby nováčkovi v červnu 1966 neukradl?

 I to patří k historii Slavie a její velké hvězdy – JANA LÁLY!

Dobi (redakčně upraveno)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.