JANA KAUFNEROVÁ: CELÝ ŽIVOT S ČERVENOU A BÍLOU

Pořadatelka, redaktorka Slávistických novin, moderátorka tiskových konferencí, redaktorka Poločasu, vedoucí fanshopu. Jana Kaufnerová toho neměla za sebou v souvislosti s fotbalovou Slavií v létě 2016 málo, přece jen se ale tehdy pustila do dobrodružství z trochu jiné kategorie. Jako specialistka marketingu přímo ve Slavii, kterou nyní řídí vesměs srdcem opravdoví fanoušci, zažila skvělou sezónu a slavila hned při první příležitosti spolu se všemi ostatními v klubu mistrovský titul. Teď už vyhlíží evropské poháry, přestože jí přinesou zcela jistě mnoho práce a stresu.

Jak ses vlastně dostala ke Slavii?

Táta fandil Bohemians, ale Slavii měl jako svůj druhý klub, vyrůstal ve Strašnicích. Brácha hraje pozemní hokej za Slavii, takže ke Slavii jsem měla docela blízko skrz rodinu. Moje první vzpomínka spojená se Slavií je někdy z doby, kdy jsem byla ve třetí nebo čtvrté třídě, doma jsme kupovali Večerník Praha, Pavel Kuka byl tehdy obrovská ligová hvězda a byl tam s ním rozhovor s fotkou. Takže on byl první hráč, ke kterému jsem si vytvořila fanouškovský vztah a posléze i ke Slavii.

Taky jsem měla na základní škole kamaráda, který měl už někdy v páté nebo šesté třídě na Slavii permanentku, jezdil i s tátou na venkovní zápasy a byl i v roce 1996 v Římě, tak s ním jsem se hodně bavila. Asi od 14 let jsme začali s tátou a bratrem chodit do starého Edenu na fotbal, takže to mě formovalo v dětství.

V 16 letech jsem ještě s kamarádkou z gymnázia začala dělat pořadatelku na Slavii ve starém Edenu při zápasech áčka. Když byl internet pro běžné uživatele ještě docela v plenkách, tak jsem narazila na Slávistické noviny, napsala jsem autorovi (tehdy to byl jacko), psali jsme se, začali se vídat a po nějakém půlroce jsem se začala angažovat při psaní rozhovorů. Jeden z prvních rozhovorů, co jsem dělala pro Slávistické noviny, byl s Jiřím Lerchem. Tehdy jsem si navíc myslela, že bych chtěla studovat žurnalistiku, takže to bylo fajn i z hlediska praxe. Teď, když ty první rozhovory čtu, tak je to samozřejmě strašné, takže se za sebe i trošku stydím (směje se).

Na podzim roku 2001 mě oslovil Jirka Vrba, tehdy ředitel komunikace a marketingu, jestli bych nechtěla uvádět pozápasové tiskové konference, což jsem přijala. To bylo už na Strahově, to jsem dělala asi dva nebo tři roky, zažila jsem trenéry Beránka, Csaplára a Jarolíma.

Na vysoké škole jsem se pak seznámila s dalšími kamarády slávisty a přišla nabídka od Saši Klimenta, který nahradil Jirku Vrbu, jestli bychom se chtěli podílet na tvorbě Poločasu. Takže jsme pak asi tři nebo čtyři roky tvořili magazín Poločas. Když jsme pak všichni začali mít hodně vlastní práce, tak jsme s tím pak skončili. Na Slávistických novinách jsem ale byla aktivní pořád.

Potom jsme se spolu s kolegy za Slávistické noviny účastnili aktivit uskupení Sešívaní drží spolu, tam jsem se poznala s Martinem Krobem a Mírou Pomikalem. Ti potom, když v roce 2012 otevírali fanshop ProSlávisty, mi dali nabídku, abych se stala vedoucí fanshopu. Poté, co přišel do Slavie Tomáš Syrovátka a potom i Martin Krob, tak jsem bez rozmýšlení kývla na to jít do klubu pracovat.

Jsi tu tedy přes rok. Jaký pro tebe byl?

Docela náročný, měli jsme tu všichni opravdu hodně práce. Ale odměna v podobě titulu je rozhodně adekvátní. Je to pro mě pořád dost neuvěřitelné a nevím, jestli mi úplně dochází, čeho jsme dosáhli. Od té doby, co sem přišel Martin Krob, tak mám pocit, že mu všechno vychází, tak bych se snad ani nedivila, kdyby se Slavia dostala do základní skupiny Ligy mistrů a dál (směje se).

Když jsem sem přišla, měla jsem velkou výhodu, že prostředí kolem Slavie znám, znám spoustu lidí, kteří se kolem Slavie pohybují, bývalé hráče. Moc si nedokážu představit, že by sem přišel někdo, kdo nemá o Slavii a o fotbale ani páru. Spoustu věcí ona znalost prostředí ulehčuje.

Řešíme tu denně nějaké úkoly, samozřejmě potřebujeme všichni součinnost s kolegy, hodí se vědět, co se tu v minulosti zkoušelo a jak to dopadlo. Takže čistě jen z pozice fanouška samozřejmě nelze vnímat do hloubky, jak klub vlastně vnitřně funguje. I po roce se pořád občas ptám, co a jak se tu dřív dělalo. Mé kolegyně tu jsou daleko déle, zažily tu toho opravdu hodně, takže se pořád mám co učit. Není to tu žádný stereotyp, neustále vznikají nové situace, které je třeba řešit.

Co se týče třeba pohárových zápasů, fanoušek nevidí do regulí, které je potřeba splnit, například jaké sponzory klub může mít na dresu, kolik sponzorů, jaký může být doprovodný program při zápasech, tohle vše a mnohé další musíme tady řešit.

Co je vlastně náplní tvé práce ve Slavii?

Především komunikuji s fanoušky, řeším dotazy, co chodí na email slavia@slavia.cz, komunikuji za Slavii ve zprávách na Facebooku. Dále píšu články na oficiální web klubu, které se týkají marketingových věcí, jako jsou například informace o prodeji lístků na domácí i venkovní zápasy. Mám tu mimo jiné funkci supporter liaison officera, což je funkce kterou vyžaduje UEFA a nově i LFA. Tento člověk je prostředníkem mezi klubem a fanoušky. Komunikuji za klub s Tribunou Sever například ohledně venkovních zápasů, jaké jsou požadavky pořádajících klubů, jaká jsou omezení a podobně, a snažím se, aby fanoušci měli co nejvíc informací. Na výjezdech pak z titulu funkce SLO plním roli jakéhosi mostu mezi fanoušky, pořadatelem zápasu, policií a dalšími subjekty.

Mám na starosti rozesílání newsletterů, což je další věc, kterou nyní v klubu řešíme, představujeme si, že newslettery budou mít jinou formu než doteď, aby to byl spíše magazín se zajímavostmi pro fanoušky. Také přispívám do Poločasu a mám na starosti inzerci v médiích. Dávám pokyny grafikovi, jak to má inzerce vypadat, mám na starosti plánování kampaní a podobně.

Dále mám na starosti doprovodný program při zápasech, před domácími zápasy píšu scénář pro moderátory, texty, co budou říkat, program reklamních spotů. Na jeden zápas jde třeba o sedmistránkový scénář, jehož tvorba zabere odhadem tři hodiny. Tvořím harmonogramy, což jsou informace o načasování zápasových událostí pro potřeby všech lidí v klubu. Zatím asi nejnáročnější z tohoto pohledu byl zápas s Jabloncem, při kterém jsme na ploše předávali symbolické klíče od stadionu – to byly věci, které jsme si museli vyzkoušet, abychom věděli, jak dlouho to bude trvat. Potom jsme to měli rozplánované na minuty, co se kdy stane, kdo v jaký okamžik kam má jít a podobně. To vše se musí naplánovat s ohledem na televizi, která zápas přenáší. Klíčový je samozřejmě čas výkopu, do kterého se musí vše stihnout.

Kolegyně se pak starají zase o další věci, Kamila má na starosti ticketing včetně VIP vstupenek, Denisa má na starosti mimo jiné catering nebo LED panely s reklamami. Kolem každého zápasu je opravdu dost práce, kterou musíme koordinovat s provozním oddělením. Kromě toho to je spousta drobných činností, které v součtu s výše zmíněným zaberou celou pracovní dobu.

Jaký je tedy vlastně tvůj program při běžném domácím ligovém zápase?

Když se hraje třeba odpoledne od pěti hodin, tak jsem na stadionu kolem desáté ráno stejně jako kolegové. Už během dopoledne se připravuje fanzóna, takže jsem tu, abych případně řešila nějaké vzniklé problémy. Dopoledne také přichází Jirka Hájek, vedoucí režie, jemu posíláme veškeré podklady k doprovodnému zápasovému programu, on si vše potřebné nahraje do systému a je zodpovědný za to, že se vše při zápase pouští tehdy, kdy se to má podle harmonogramu pouštět. Po poledni spolu projdeme scénář, zkontrolujeme, zda máme všechny spoty, všechny bannery, on si pustí na obrazovky všechna videa, aby viděl, že je vše v pořádku a připraveno.

Dále rozmisťujeme fotostěnu, cashback stánky a podobně, takže po poledni řešíme takové organizační věci a aktuální problémy, které se naskytnou. Asi hodinu a půl před zápasem přichází moderátor, Pavel Hruška nebo Martin Cihlář. Ti mají samozřejmě scénáře už předem, ale spolu si je ještě jednou projdeme. Hlášení zhruba půl hodiny před zápasem už mají rozepsané na minuty. Když chceme něco propagovat fanouškům, tak je to samozřejmě nejlepší před zápasem, kdy je tu nejvíc lidí. Pokud má nějaký hráč zrovna autogramiádu, je potřeba jej vyzvednout, dovést ho na určené místo a být tam s ním. Takže pokaždé je něco, co je třeba udělat, málokdy se stane, že jen sedím v kanceláři. Pokud se před zápasem předává dres, je také potřeba dotyčného vyzvednout, dovést na určené místo, zajistit také toho, kdo ten dres bude předávat.

Pokud je nějaká SMS soutěž, tak nám během prvního poločasu přijde vyhodnocení, takže já připravuji ceny. Když jsme měli akci s fotkami na sociálních sítích s hashtagem Spolu jsme silnější, tak jsem se starala o to, abychom to o poločase mohli promítnout na obrazovky. Když se o poločase soutěží v kopech na bránu, je potřeba shromáždit soutěžící už na začátku přestávky, vzhledem ke komerčním povinnostem o poločase na soutěž zas tolik času není. Takže už kolem 40. minuty jdu na místo určení v rohu stadionu, abychom tam ty soutěžící měli. Takže to, že bych někdy viděla celý zápas, to se mi opravdu nepoštěstí, a to ani doma ani venku.

U venkovních zápasů chodím před náš sektor, kde jsem pro fanoušky Slavie k dispozici jako supporter liaison officer. Pokud se tam vyskytnou nějaké problémy, mám tak jako zástupce klubu větší možnosti to řešit s pořadateli. Tam jsem do té doby, než jsou všichni fanoušci uvnitř v sektoru, takže když jsme hráli třeba na Slovácku, kam Tribuna Sever dorazila asi ve 40. minutě, tak jsem první poločas neviděla vůbec. Takže fotbalu si za rok moc neužiju, jako ostatně nikdo z nás, kdo v klubu pracuje a řeší provozní věci. A i když se zrovna dívám na fotbal, stejně přemýšlím víc o tom, zda je vše v pořádku.

Nemrzí tě to, že z těch zápasů vlastně nic nemáš?

Mrzí, ale i když jsem pracovala ve fanshopu, tak jsem vlastně tři roky neviděla jediný domácí zápas, protože jsem během nich byla přímo ve fanshopu, doplňovala zboží, rovnala a podobně. Takže už jsem zvyklá a ani nemám čas si celé zápasy pouštět zpětně, maximálně nějaký sestřih.

Je to velký stres pracovat ve Slavii?

Já jsem sem přišla už v době, kdy se nám dařilo, ale i tak, když se třeba remizuje v Jablonci, přijde deset naštvaných emailů, že hráči jsou dřeváci, ať trenér nestaví toho nebo támhletoho hráče, ať prodáme půlku kádru, protože neumí hrát fotbal. A to všechno se odehrává v mistrovské sezóně, moc si nedokážu představit, jak to vypadalo před pár lety, to muselo být opravdu peklo. To pak ani nemá smysl na takové emaily reagovat, protože co na to odpovědět, že…

Jak sis užila mistrovské oslavy?

Dobré to bylo, samozřejmě jsem byla ve Žlutých lázních, odcházela jsem odtamtud asi ve čtyři hodiny ráno, v neděli mi pak tedy nebylo moc dobře, ale bylo to krásné. Pohár mám teď v kanceláři, takže to není vůbec špatné (směje se). Fanoušci jsou šťastní, když se můžou s hráči potkat na autogramiádě, já je tu potkávám prakticky denně na obědě a už mi to přijde jako úplně normální.

Jak se těšíš na Ligu mistrů? Pro tebe to bude asi znamenat hodně práce…

Poháry jsou super, ale loni v létě se tu poháry hrály poprvé po sedmi letech a nikdo z nás si ani nepamatuje, že nějaké léto bylo. Jak jdou zápasy rychle za sebou, tak je to nářez. Je potřeba řešit nejen domácí zápasy, ale také ty venku a je s tím prakticky stejné množství práce. Je potřeba vyřešit letadlo, asi tři druhy ubytování pro hráče, fanoušky, novináře, management klubu. K tomu se to většinou řeší na poslední chvíli, protože soupeře se dozvíme jen několik dní předem. Navíc je letní sezóna, takže najít hotel s odpovídající kapacitou a službami není úplně jednoduché. Do toho je potřeba řešit partnery, které zveme na zápasy, ticketing, informace pro fanoušky ze strany pořádajícího klubu. A teď se třeba ve středu hraje zápas v zahraničí a už v sobotu se hraje v Edenu liga. Takže v úterý se odlétá s týmem do zahraničí, ale už od pondělí je potřeba řešit Poločas na sobotní ligový zápas. Po pohárovém zápase se vrátíme do Prahy další den třeba v pět hodin ráno a tentýž den v poledne už zase musíme být v práci a jet naplno, protože je další zápas prakticky na dohled.

Když jdou takhle rychle zápasy za sebou a přijde do toho navíc nějaký větší ligový zápas typu derby, tak je to opravdu hodně časově náročné, hlavně aby se na nic nezapomnělo. Teď v létě jsme třeba před domácím zápasem s BATE řešili jak toto utkání, tak už zároveň venkovní odvetu, zápas s Teplicemi a venkovní utkání s Ostravou. Takže poháry jsou super, ale pro nás všechny to jsou dny velkého stresu, kdy třeba během jednoho týdne vytváříme dva Poločasy.

V pohárech vycházíme vstříc požadavkům hostujících klubů, které si objednají třeba čerstvé ovoce, 50 kg ledu, masérská lehátka na hotel a podobně. Vypadá to jako prkotiny, ale třeba zařízení těch lehátek tu řeší několik lidí. Do toho organizace společných obědů pro klubové managementy, dárky. Jsou to věci, které nejsou vidět, ale zaberou hromadu času. Hlavně v předkolech pohárů je to problém, protože dopředu nevíme, kam poletíme a s kým budeme hrát. Pak se po polední vylosuje soupeř a fanoušci očekávají, že ještě ten den zveřejníme informace o zájezdu. A my musíme rozmyslet, zda se nám vyplatí objednat velké letadlo se 150 místy nebo vzít menší letadlo, protože se na místo dostanou fanoušci raději jinak. Musíme rozmyslet nastavení cen za zájezd. Navíc sehnat volné letadlo, kdy stejný problém řeší dalších 40 evropských klubů, není úplně jednoduché.

Vzpomeneš si na nějaký průšvih během uplynulé sezóny nebo situaci, kdy něco viselo doslova na vlásku?

Na vlásku tu visí často dost věcí (směje se). Jsou to takové zdánlivé maličkosti. Třeba když uděláme SMS soutěž a protože je na stadionu devatenáct tisíc lidí, tak vítězům nedorazí včas smsky potvrzující jejich výhru, tedy že si můžou o poločase kopnout na bránu.

Ceremoniál před zápasem s Jabloncem byl náročný, bylo potřeba mít hodně významných lidí na jednom místě, byla tu ministryně školství, zástupci majitelů, dvanáct fotbalových legend. Takže vždy jsou obavy, jestli všichni dorazí včas, aby někdo nešel někam špatně. Ale ve výsledku si myslím, že u spousty věcí, o kterých my víme, že měly být jinak, lidé ani nepoznali, že to neproběhlo tak, jak bylo ve scénáři. Určitě nebylo příjemné, když nám tu vypadla světla, přestože to řešil hlavně provoz a ne my v marketingu. Kromě toho, že mi výpadek naprosto naboural předzápasový scénář oslav Míši Ngadeua a jeho zisku Poháru afrických národů a museli jsme improvizovaně vše vměstnat do poločasové přestávky.

Na zápas s Jabloncem jsem měla na starosti fanzónu po zápase, tam bylo náročné zkoordinovat konec koncertu a videomapping, zařídit, aby se nikde na celém stadionu nesvítilo a během videomappingu, aby nikdo nikde nerozsvítil.

Na začátku sezóny jsme měli domluvený před prvním zápasem rozhovor s Dušanem Šventem na ploše, jenže ten zůstal viset někde v zácpě a dorazil s 40minutovým zpožděním, takže jsme improvizovali a dali to do poločasové přestávky. Všeobecně se tady člověk naučí hodně improvizovat (smích).

Majitelé Slavie v průběhu jara koupili i stadion v Edenu. zaznamenala jsi ty sama nějakou změnu a čekáš, že ti ještě v této souvislosti přibude více práce?

Opadla vzájemná nevraživost, protože všichni víme, že už patříme pod jednu firmu. Co se týče více práce, tak to ani nečekám, spíš jsme teď schopní navzájem lépe komunikovat a bavit se o realizaci projektů, které zpříjemní fanouškům pobyt na stadionu. Asi budeme řešit nějaké dlouhodobé projekty jako je chodník slávy, muzeum nebo pojmenování tribun. Máme samozřejmě možnost stadion náležitě vyzdobit, všichni fanoušci určitě zaznamenali plachty na fasádě západní tribuny s legendami Slavie. Samozřejmě vnímáme, s čím jsou fanoušci nespokojení a chceme ty věci zlepšovat, ale chce to čas, stále dobíhají některé platné smlouvy a není možnost vše změnit najednou. Cílem nás všech ale je, aby fanoušci chodili do Edenu rádi a cítili se tu dobře.

Janu vyzpovídal Ondřej Kreml /quelhar/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *