MNÍŠEK POD BRDY – DALŠÍ STÁLICE NA SLÁVISTICKÉM NEBI

ČTYŘI VÝZNAMNÉ AKCE NA ODBOČKÁCH OP VE 4 DNECH ÚNORA!

Snad i nejstarší pamětníci historie OP Slavie by si nevzpomněli na takovou kumulací akcí na odbočkách, k jaké došlo mezi 7. a 10.únorem tohoto roku! Ve středu 7.února začala tato „šnůra“ v Klatovech výroční valnou hromadou odbočky spojenou s Univerzitou Slavia, v pátek 9.února se k výročnímu rokování sešli přátelé v Brandýse nad Orlicí a zároveň na druhém konci Čech pak na ZS v Milevsku přátelé z Milevska a ze sousední odbočky Božetice při univerzitní přednášce a hektický týden pak v sobotu 10.února završila výročka v Mníšku pod Brdy spojená s besedou se současným šéftrenérem slávistické mládeže Mírou Beránkem!

I když je únor ideální čas pro výročky,  tuto frekvenci by asi nikdo nečekal. Ale koncem týdne začínala zimní olympiáda, týden nato jarní část ligy, takže je vše pochopitelné! A všechny čtyři večery se vydařily, posuďte sami, tentokrát posíláme informace o Mníšku:

Městečko Mníšek pod Brdy ležící jihozápadně od Prahy asi nepatří ani u čtenářů našeho webu zřejmě mezi nejvýznamnější  místa na slávistické mapě! Neprávem, protože již po dlouhá léta zde působí agilní odbočka, která mimo jiné každoročně pořádá i neformální výročku. Abychom vše pochopili, musíme se vrátit o nějakých 30 let zpět. O budování prvních tras pražského  metra se tehdy zasloužily dvě firmy – Metrostav a Vojenské stavby. Míla Náhlík byl předákem  druhé firmy, která plnila na 120% a i díky nim máme dnes v Praze tak potřebné metro!  On sám byl nositelem řady vyznamenání, a tak mu byly tolerovány i některé excesy na milované Slavii. Dodnes mám nejen já před očima obrázek, kdy po zápase, který se sudímu „nevydařil“, vylezl na některý z vyšších stupňů železného plotu, který odděloval populární dřevěnku od hřiště. V místech, kudy odcházeli i rozhodčí do tunelu pod atletickou drahou, který je dovedl do kabin! Proradný sudí pak dostal i od Míly jmen, která si rozhodně nedal za rámeček. A mimoto si oblíbil a stal se patronem odbočky v Mníšku pod Brdy, která mimo jiné proslula krásnými slávistickými karnevaly i nedělními karnevaly dětskými, jejichž zdar a zabezpečení pomáhal všemi silami zajistit!. A poté, co Míla Náhlík začal sledovat naši Slavii už jen odkudsi ze slávistického nebíčka, připadla péče o  mníšeckou odbočku mně. Moje máma po zranění dědečka v I.světové válce v Hercegovině a následné nemoci její maminky zcela osiřela v 15 letech a zůstal jí jediný blízký příbuzný, bratr Ráďa. Nečestný strýc Turl měl být poručníkem, ale o vše je okradl a oba sourozence vyhnal z bytu na náměstí v Roudnici. Starší bratr však již měl styky a zařídil máme internát na učitelském ústavu a díky tomu získalo naše školství mimo jiné vynikající češtinářku a když se mi prý povede některý článek, všichni poukazují na zděděné geny! Ráďa se angažoval před válkou v řadě akademických vlasteneckých spolků a prý byl hned 15.března 1939, když  do zbytku naší vlasti vtrhl Wehrmacht, tak byl prý v horních řádcích seznamu, podle kterého okupanti zatýkali. On však již  byl mrtev – zemřel ještě před okupací náhle v sanatoriu na Pleši u Mníšku a mámina nejlepší kamarádka, „teta“ Mařenka,  sídlící na druhé straně brdského hřebene, zařídila místo posledního spočinutí právě v Mníšku. A na Dušičky jsme pak podnikali „velký výlet“, což představovalo anabázi přeplněným vláčkem nad Mníšek, ošetření hrobua pak „přes kopce“ do Řevnic… Nabídku na patronát jsem tak nemohl odmítnout!

Dnes je situace jiná, Mníšek se stal jedním ze satelitních měst u Prahy a Pražská integrovaní doprava sem posílá ve špičce autobus dokonce každou čtvrthodinu! Měl jsem tak možnost Mníšek poznat blíže, s kostelem sv.Václava a zámkem v centru i poutním areálem Skalka nad městem, kudy jsme mířívali do Řevnic. Dnes už asi nikdo netuší, že Mníšek byl i hornickým městem a ve stráních se těžila ruda se slabou příměsí železa a vše se obohacovalo v tzv. hrudkovnách, které se pořádně projevovaly na životním prostředí. Navíc celý poutní areál se začal propadat, býval to smutný pohled. Ale poté, kdy se zjistilo, jak tvrdil jeden vtip z oblasti černého humoru, že kanadský špenát obsahuje více železa než tato „ruda“, byl celý proces zastaven a propadající se půda asanována a areál postupně opraven a skví se na hřebeni nad Mníškem opět v plné kráse!

Při každém příjezdu – ať už na hřbitov či na některou akci Mnišeckých – si na vše vzpomenu. Je jen škoda, že Slávistický karneval i po odchodu Míly Náhlíka sice zdárně pokračoval, ale technické podmínky, věřme, že dočasně, znemožnily zapisovat další stránky jeho historie Přitom i výzdoba sálů restaurace v sokolovně nad náměstím připomíná, že Slavia zde vždy měla a má dobrý zvuk a zázemí! Při výročce, která je vždy perfektně připravena zejména triem Jaroslav Svoboda, Václav Dvořák a Pavel Vidner, se sejde vždy téměř plný sál a se zájmem si vyslechne jednotlivé body programu, aby si pak všichni pochutnali na vynikajícím gulášku. A pokud přijede ze Slavie vítaný host, je spokojenost dvojnásobná. Letos tomu tak bylo 10.2. díky přítomnost Miroslava Beránka, který zajímavě vyprávěl o práci s mládeží ve Slavii, za niž je v současnosti zodpovědný, jakož i o důležitosti umět zapracovávat vlastní odchovance do mužstva..

I když historie populárních mníšeckých Slávistických karnevalů se žel pozastavila, žije odbočky čilým životem. Slávisté se zvláště po zápasech scházejí právě v prostorách sokolovny! Na zápasy do Prahy nepořádají společné zájezdy jako vzdálenější odbočky. Vedle blízkosti metropole je tu i zmíněná výborně fungující příměstská doprava, takže se mníšečtí slávisté setkávají až v hledišti v Edenu! Tradicí býval i rekreační fotbálek s místními sparťany a jak známo, pro podobné duely se musejí sejít mužstva dvě a nikdy by se nestalo, že by slávisté nedali dohromady vhodné mužstvo! Druhá strana už tak úspěšná není!

Mníšečtí se tak soustřeďují na dvě tradiční akce, které pořádají i pro veřejnost! Již téměř 35 let trvá tradice Svatoštěpánských turnajů ve stolním tenise. Letos se „na bednu“ nikdo ze slávistů nedostal, ale všichni fandili sympatické Natálce Cmíralové, která již vyměnila Mníšek za Prahu a všichni věří, že o ní ještě uslyšíme! Na cestě za vítězstvím v turnaji o 21 účastnících si poradila i se dvěma místními spartany! S jedním z nich, p.Talůžkem pak vyhrála i čtyřhru!

Druhým tradičním turnajem je pak poprázdninový turnaj v nohejbale, který se loni konal o měsíc později, až na svátek sv.Václava! Na turnaji se sešlo 12 družstev a hrálo se tak po celý den!

Nezbývá nám než popřát Mníšeckým, aby i jim elán nadále vydržel, vždy i takovýmito zdařilými akcemi dobře propagují naši Slavii ve svém městě a v jeho okolí!

Dobi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.