PŘED 52 LETY: ZATÍM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ SOUBOJ SLAVIE S PLZNÍ!

Jeden z nejdůležitějších duelů letošní sezóny se nezadržitelně blíží a u pamětníků evokuje řadu vzpomínek. Vraťme se i my o 52 let zpátky, kdy 12.června 1965 přijela do Edenu Plzeň (přesněji Spartak Plzeň ZVIL – Závody Vladimíra Iljiče Lenina, jak se tehdy Škodovka jmenovala) a bylo jasné, že jen jeden ze soupeřů může postoupit zpět do ligy. Beznadějně 42 000 diváky zaplněný Eden (některé prameny tehdy uváděly i počet  44 tisíc), což se stalo už nepřekonatelným rekordem v naší II.lize si již nepřipouštěl myšlenku, že by postupujícím nemela být Slavia, které již stačila i remíza. Slavia vyhrála suverénně 4:1 brankami Kadraby, Lály, Šindeláře a Veselého.  Čestný gól Západočechů vsítil původem Jihočech Ziegler, který v následujícím roce přestoupil do Slavie. Slavnostně vyzdobený Eden propukl v oprávněný jásot, při oslavách pomohli vlajkonoši, kteří se tehdy scházeli uprostřed  východní tribuny, tedy proti tribuně hlavní. Ale každý, kdo chtěl, mohl být vybaven aspoň malou papírovou vlaječkou, jaké se rozdávaly třeba při prvomájových průvodech. Ale tyto vlaječky „na Plzeň“ byly zcela jiné – tradiční, „celoslávistické“ – slávistická hvězda uprostřed bílého pole. Radost a hrdost převyšovaly vše, roky prokletí měly být navždy zapomenuty!

Ale vše nebylo zpočátku tak jednoduché. Koncem 50.let se zdálo, že aspoň sportovně se již Dynamo zkonsolidovalo, ale přišel ročník 1960/61, dlouhodobé zranění  brankáře Jonáka, kterého sebevíc se snažící mladičký Kopečný nemohl nahradit, a tak Dynamo skončilo beznadějně poslední. Skupinu A II.ligy však suverénně vyhrálo a ani podzim ročníku 1962/63 se nejevil jako beznadějný – vše odstartovala nadějná výhra nad Spartakem Sokolovo, vlastně Spartou, 2:1. Pak se však červenobílí začali propadat a nakonec skončili opět poslední, kdy je do II.ligy doprovodili právě i „leninovci“ z Plzně… A zmar pokračoval, Dynamo bylo zařazeno do moravsko-české B-skupiny II.ligy a i tam dlouho bojovalo o záchranu. Hovořilo se i o zániku klubu, na relativně moderní Eden si prý brousila zuby Bohemka. Ale řeči se mluví a život plyne. Jedním z posupujících do ligy na místo Slavie byl i Motorlet, kde zářili i ex-slávisté Pešek a Hemele a šeptanda se utápěla v naději, že se nějak něco dohodne a náš klub v lize zůstane. Ale Motorleťáci se rozhodli o šanci se  poprat a zapsali tak do historie jinonického klubu i jeden ligový ročník, i když nakonec s pouhými 7 body na chvostu! Motorlet se dlouhou dobu pral před postupem o první místo s Děčínem, nakonec ve finiši jej předstihl a zamezil tak, aby do mapy severních Čech přibyl k Ústí, Teplicím, Žatci a Liberci další severočeský špendlíček (ty později ještě doplnily Jablonec, Most a Blšany…). Pro stadiónek přímo pod nádražím v Podmoklech toto byl vrchol, dnes se Děčín krčí v I.A třídě… Ale to je již případ všech těch Pelikánů, Komanických, Mlátilíků, bohdanečských Nováků a Gottvaldů u nás!

Dynamo se nakonec v roce 1964 ve II.lize zachránilo (i trochu díky tomu, že sloučení II.ligy do 2 skupin se o rok odložilo). To už bylo po prvním setkání slávistů ve Slovanském domě a věrní slávisté začali pracovat. Nakolik to byli oni, kteří se zasloužili o to, že bylo Dynamo zařazeno do příjemnější A-slupiny, už dnes asi nikdo neřekne. V září 1964 byl OP oficiálně založen, ale jeho zakladatelé, zejména Pavel Hanuš, už pečlivě pracovali a suplovali tak nepříliš schopné a aktivní fotbalové bafuňáře. Podařilo se přitáhnout „dědka“ Šindeláře i levé křídlo Uldrycha, shodou okolností oba Františky.  O trochu posílené mužstvo drželo krok s vedoucí Plzní, jejíž náskok pomohlo udržet i podzimní vítězství 1:0. Hlavní vítr v sestavě pak přinesla zima 1964/65, ale opět jen díky Pavlu Hanušovi a jeho přátelům. A také i díky zisku z veleúspěšného Slávistického karnevalu. Z vojny se podařilo vyreklamovat Frantu Veselého, zástupci OP přesvědčili i Josefa Kadrabu že zdaleka nepatří do starého železa a nakonec vítězně dopadly i tahanice o Josefa Píšu a v záloze se vedle olympionika Karla Nepomuckého usadil i ex-děčínský Josef Beran, o kterém se tvrdilo, že – pokud by to bylo třeba – rozkopne nohou i špalek  (škoda jen, že následující sezónu jeho kariéru ukončil jeden z likvidačních zákroků soupeře…). Pod trenérem Ipserem tak vykrystalizovala sestava, kterou se Slavie prezentovala pak i na podzim v lize: Ledecký – Lála, Hildebrandt, Smolík – Beran, Nepomucký – Veselý, Kadraba, Šindelář, Píša a Uldrych (tehdy se sestavy ještě uváděly ve schématu 1-3-2-5…). A dodejme ještě asi známý fakt, že po celou sezónu 1965/66 se na špici střídaly naše nejpopulárnější kluby už pod historickými názvy – Slavia a Sparta. Ale zde byl už pohádky konec a závěr ligy výrazně ovlivnila „junta“ s píšťalkami ve prospěch Dukly (oba sudí v rozhodujícím poslední kole byli „lampasáci“)!

Zopakujme si, že na podzim 1964 Slavia prohrála v Plzni 0:1, aby pak na jaře triumfovala výsledkem 4:1. Vloni na podzim po poločase 1:0 v Plzni  Slavia prohrála 1:3, což byla labutí písní trenéra Uhrina ml. A jarní odveta ťuká na dveře… Budou se dějiny opakovat? Věřme pevně, že ano, i když na rozdíl od roku 1965 tento zápas ještě nebude rozhodující, ale jen napoví. Ale přesto i na tomto fóru zvolejme: VŠICHNI VĚRNÍ SLÁVISTÉ 5.BŘEZNA DO EDENU!!!

                                                                                                                                                                                Dobi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *