RUDOLF VYTLAČIL SE NARODIL PŘED 106 LETY

Rudolf Vytlačil patří k největším legendám československého fotbalu. Narodil se ve Vídni 9. února 1912 v rodině vídeňských Čechů stejně jako Pepi Bican o rok později. S fotbalem začínal v místním celku ve čtvrti Schwechat. Záhy jeho zvězda začala stoupat. Nejdříve v místním českém klubu SK Slovan Wien, přestupem do Rapidu se z něj stává prvotřídní útočník. Po boku Bindera, Smistika a Bicana získává 2 tituly v letech 1929 a 1930. Následují angažmá ve Wiener AC a Favoriten Sportclub. V polovině 30. let vyslyší vábení z domoviny svých rodičů a přestupuje do pražské Slavie. V sešívaném strávil téměř 10 let, než musel předčasně kariéru ukončit kvůli problémům s menisky.Ve Slavil prožil nejzářivější část své hráčské kariéry. 6 titulů mistra ligy a Středoevropský pohár 1938 hovoří za vše! Právě v tomto roce se v jednom týmu opět sešel s bývalým spoluhráčem Pepi Bicanem. Právě tento poslední kamínek zapadl do mozaiky a SK Slavia dobyla svůj nejslavnější mezinárodní pohár své historie, který už se zdál být pro Slavii zakletý. Pouhých 18 dnů před Mnichovskou dohodou. Proč o tom píšeme takto zeširoka? Nebyl to nikdo jiný, kdo po domácí remíze 2:2 s Ferencvárosem a všeobecné skepsi rozhodl odvetu, než Ruda Vytlačil! V 57. minutě napřáhl svojí pravačku a poslal Slavii do vedení (foto 1). Konec Ferencváros – Slavia 0:2.

Krátce po konci kariéry na trávníku započal tu jen o kousek vedle; na trenérské lavičce. A hned musíme uznat, že byla stejně výjimečná jako ta předchozí. S trénováním začal krátce po válce na jihu Čech. Vystřídal řadů klubů, aby se roku 1957 stal ústředním trenérem reprezentace a o rok později poprvé usedl na lavičku národního mužstva. Vytlačil stál na počátku 60. let za nečekanými úspěchy československé reprezentace, která v roce 1960 vybojovala bronz na Poháru národů, předchůdci mistrovství Evropy, a o dva roky později na světovém šampionátu v Chile došla až do finále, kde tým bez velkých hvězd zastavila až ve finále Brazílie.

Po úspěchu v Chile přešel k olympijskému týmu, s nímž získal stříbro na OH 1964 v Tokiu. V polovině 60. let vyrazil do Bulharska, kde s Levski Sofia vybojoval titul a s národním týmem postoupil na mistrovství světa 1966. Poté dovedl k vítězství v lize i Rapid Vídeň a znovu Levski. Na sklonku kariéry působil jako odborný poradce v několika tuzemských klubech včetně Slavie i jako trenér Českého fotbalového svazu. Zemřel 1. června 1977 ve věku pouhých 65 let.

Vraťme se ještě právě k největšímu trenérskému úspěchu trenéra Rudy Vytlačila. Abychom pochopili jeho specifický styl, uvedeme několik příkladů. Rudolf Vytlačil sázel na psychologii a velmi neortodoxní metody, kterým rozuměl snad jen on. Nejdůležitější bylo, že to fungovalo. Dokázal kolem výrazných individualit Masopusta, Kvašňáka, Ladislava Nováka vytvořit tým a dodat sebedůvěru všem hráčům.

Před odletem do Chile, jak u nás bývá zvykem, nikdo týmu nevěřil. Fanoušci viděli jediného viníka – Rudu. Trenér se vůbec nenechal rozhodit a lakonicky prohodil: „Jsem spokojen a určitě se z Chile nevrátíme s prázdnou“. Posměch se měnil ve vztek. Víc než trenérovu frajeřinu tento výrok vypovídal o nezměrné důvěře v tým. Před prvním zápasem šampionátu byla nálada nervózní. Zvlášť pravý bek druholigové Slavie Honza Lála měl důvod k roztřeseným kolenům. Uhlídat útočníka Španělů Franciska Genta byl úkol přetěžký. A tady se projevila unikátnost trenérových metod. Podle vzpomínek účastníků sehrál následující scénku.

Při předzápasové přípravě spoluhráč Svatopluk Pluskal nadhodil jakoby náhodou: „Koho vlastně mají Španělé v útoku, trenére?“ Rudolf Vytlačil odvětí naoko ledabyle: „Ono není moc o čem mluvit, nejsou tak dobří, jak se říká. Jo, Honzo,“ obrací se na Lálu, „zrovna ten Gento je taková bublina, hráčů jako on je u nás za korunu kornout a ještě dostaneš 50 haléřů zpátky.“ Tušíte správně, Gento v zápase „nic neměl“ a národní tým se vítězstvím 1:0 odpíchl k úspěchu.

O přestávce semifinále s Jugoslávií za bezbrankového stavu trenér v šatně klidně hlásí: „Skvěle, jen tak dál, stejně už jste vlastně ve finále,“ vzpomíná Masopust. „Veď to bychom museli dať gól,“ namítl snad Adolf Scherer. „To je pravda,“ protáhl se trenér bezstarostně na židli. „A vy ho bez problémů dáte, a ne jeden.“ Po výhře 3:1 čekalo na Československo finále s Mistry světa Brazilci. A lidé doma, kteří Trenéra zatracovali, chtěli Rudovi Vytlačilovi stavět pomník.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *