Letos nás ve věku 96 let opustil nezapomenutelný Standa Procházka. Král české lidovky strávil na hudební scéně více než 65 let a zpíval na veřejnosti, i když už překročil devadesátku. K jeho nejslavnějším písním patří Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni.
Velkou životní láskou Stanislava Procházky byla pražská Slavia, pro kterou kdysi složil fotbalovou hymnu Naše věčná Slavie. Je to vůbec první hymna Slavie v jejích dějinách a jsme rádi, že jí opět pravidelně slýcháváme při zápasech v Edenu.
Jeho olšanský hrob se od nynějška stává pravidelným zastavením Slávistických dušiček. Při letošní první návštěvě jsme společně zanotovali naší nejstarší hymnu a co nám chybělo v interpretaci, o to víc jsme přidali v srdečnosti. Díky, Stando.
STANISLAV PROCHÁZKA (⋆7. srpna 1919 Most – ✞16. dubna 2016 Praha)
Mostecký rodák pocházel ze slávistické rodiny. Slavii fandil tatínek i bratři. Jeho osobní vzpomínky popsal v rozhovoru:
„Učil jsem se číšníkem a rozhodoval jsem se mezi fotbalem a řemeslem, ale táhlo mě to hlavně ke zpívání. Přestěhoval jsem se do Prahy, kde jsem se v restauraci na Wilsonově nádraží vyučil. V Praze jsem samozřejmě chodil na Slavii na Letnou. Vedle stadionu tam byl takový plácek, kde kluci hrávali fotbal, a tam jsem si taky chodil zakopat. Jednou, bylo to v roce 1935, mě tam chvíli sledoval jeden pán, který se mi představil jako inženýr Nenadál, vedoucí dorostu ve Slavii, a pozval mě na trénink. Se slávistickým dorostem jsem trénoval asi jenom třikrát, protože potom mi dali v restauraci noční služby. V práci jsem tak musel být od tří odpoledne do půlnoci a to byl konec s fotbalem,“ vzpomínal Standa Procházka v jednom z rozhovorů na svou cestu ke Slavii.
„Setkával jsem se tady s hráči Slavie, kteří odtud odjížděli na zápasy. Obsluhoval jsem Pláničku, Svobodu a bušilo mi při tom srdce. Už jako zpěvák jsem začal chodit do Edenu a tam jsem se seznámil s Pepi Bicanem,“ vyprávěl dál.
„A na zápasech Slavie jsem si právě říkal, jak je to možné, že okolní kluby mají svoji hymnu a Slavia ji nemá. Tak jsem si jedno odpoledne sedl, vzal jsem si tužku a notový papír, napsal pár slov a u piána přebrnkal melodii. Potom jsem to přehrál kamarádovi, který se mnou na nahrávce také zpívá, líbilo se mu to a tak vznikla Naše věčná Slavie,“ vysvětloval autor slávistické hymny.
„Původně tam byla slova, že budeme Slavii fandit, i když jsme první nebo poslední. Ale náš bývalý předseda Odboru přátel Slavie herec Martin Růžek mi řekl: podívej se, Stando, ať jsme první nebo poslední, to tam nemůžeš přece dát! Tak jsem to opravil, aby tam bylo: dnes hraje Slávie, jak to krásně zní, proto hoši góly dávejte, ať jste vždy a všude vítězní. A pan Růžek byl spokojený,“ uzavřel Standa Procházka.
Hudba, text: Standa Procházka
Naše věčná Slávie,
odmalička už je v srdci mém!
Odznak její krásný je,
nosím ho jak pravý diadém.
Bican, Čambal, Plánička,
Ženíšek, Puč, Vodička,
kdo by neměl tahle jména rád,
vždyť nás proslavila tolikrát!
Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má,
Slávie, Slávie, to je barva bíločervená,
dnes hraje Slávie, jak to krásně zní,
proto hoši s chutí do toho,
ať jste vždy a všude vítězní!
Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má,
Slávie, Slávie, to je barva bíločervená,
dnes hraje Slávie, jak to krásně zní,
proto hoši góly dávejte,
ať jste vždy a všude vítězní!
-LJ-
/článek nebyl redakčně upraven/