Možná, že některému čtenáři může připadat nadpis až příliš morbidní, ale na druhou stranu jsme všichni zažili, co znamená pro kluby sestup či insolvence. Pokud by některý antislávista doufal, že se dočte něco o blížícím se zániku Slavie, musím jej zklamat. Zvláště při vzpomínkových oslavných zápasech s bratrským Hajdukem Spli zazněly oba naše slogany – HAJDUK ŽIVI VJEČNO, SLAVIA JE VĚČNÁ!!! Ale víme dobře, že doslova pohřební náladu může přinést hlubší pokles formy nebo – nedej Bůh – sestup! Pak totiž může nastat pád klubu do hlubin nižších soutěží, v nejhorším případě i v zapomnění. Stačí se jen podívat do tabulek nižších soutěží a hledat některé kluby, které před několika roky ještě působily v nejvyšší soutěži a dnes se potácejí kdesi o mnoho stupňů níže. Stačí jen sledovat, jak dopadl fotbal v hornických městech v Mostě a na Kladně. Kladno už „nehází“, ale je v divizi B jen uprostřed tabulky. Most se propadl až do krajského přeboru Ústeckého kraje, ale tam statečně bojuje o postup.. Třeba se v písničce, kterou tak rád zpívával mostecký rodák a velký slávista Standa Procházka, bude „ten mostecký zámek“ ze svých výšin dívat nejen na opět k lepšímu se měnící krajinu i s vinicemi, ale í na stadiónek, kde se fotbalu dařívalo a hvězdou zde byl třeba i pozdější slávista Martin Vaniak! Drnovice se propadly až do okresního přeboru Vyškovska, kde reprezentanti této vesnice startují pod hlavičkou FKD. Mnohem smutnější je osud městečka uprostřed chmelnic, které samo o sobě nemá ani 1000 obyvatel, ale do jeho útulného areálku jezdívali zvuční soupeři a vraceli se často s prázdnou! Dnes vše pustne, v roce 2016 se Blšanští odhlásili z krajského přeboru a klub nemá navíc v soutěžích ani jedno družstvo mládeže! Takže příklady varují a Slavia byla několikrát na pokraji i té zkázy. Jak praví i česká rčení, byla pro ni několikrát připravena hrobníkova lopata, z níž několikrát dokázala prchnout, ale jindy jsme pili z kalichu hořkosti pořádnými doušky!
DO KONCE ROKU 1948 AŽ NA VÝJIMKY NA ČELE TABULEK NEJVYŠŠÍ SOUTĚŽÍ TANDEM S+S!
Pravidelné soutěže fotbalu bývají evidovány od roku 1912, nejprve jako Mistrovství Království českého, po roce 1918 jako Mistrovství Středočeské župy. Oficiální liga byla zahájena až po zavedení profesionalismu jako I. asociační liga v roce 1925, od roku 1933 pak soutěž včetně let okupace a krátkého poválečného období nesla název jen I.liga, po Únoru to bylo nejprve od roku 1949 Celostátní mistrovství, od roku 1951 pak Mistrovství republiky , od roku 1953 potom Přebor republiky a v roce 1956 se vrací název I.liga. Snad definitivně i když nese tu a tam různé přídomky – Gambrinus, Synot, HET apod.
Až do roku 1948 bylo opravdu výjimkou, pokud první dvě místa v tabulce obsadil někdo jiný než Sparta a Slavia či Slavia a Sparta. A mnozí z nefotbalové veřejnosti si oba slavně kluby i tu a tam popletli. Oba kluby totiž mají jména o délce 6 písmen a navíc se shodou na 1., 3 a 6,pozici – S,A,A! Z toho vznikl i hospodský vtípek, který spíše potěšil slávisty – pokud se písmena na těchto shodujících se pozicích vyškrtnou, zbydou ze Slavie LVI a ze Sparty PRT!
Výjimku z nadvlády obou pražských (tehdy vlastně ještě letenských) „S“) tvořily jen roky 1920 a 1921, kdy se jednalo vyvrcholení éry Železné Sparty! To skončily za Spartou na 2.místě nejprve Vršovice (Slavia byla v roce 1920 až šestá), rok na to skončil druhý Union Žižkov (vzpomínáte na dvojici až za hrob věrných bratrů-fanoušků už upadajícího Unionu z Poláčkových Mužů v ofsajdu?). To byla Slavia třetí, v roce 1922 už je Slavia v tandemu zpátky, ale stejně jako rok nato končí až druhá. Vše si však vynahrazuje v prvním ročníku „skutečné“ I.asociační ligy a jako premiant jednokolové premiérové soutěže se zapisuje navždy do historie! A pak už až do okupace šlo vše ve starých kolejích – mistrem vždy jedno „S“, na druhém místě rival. Jedinou výjimkou byl roční 1927-28, kdy svůj jediný primát vybojovala Viktoria Žižkov a Sparta skončila až třetí, i za Slavií.
Při listování v oficiálních statistikách se však obvykle vše počítá až od roku 1925, tedy od založení profesionální ligy, v řadě statistik chybí také válečné ročníky. Zvláště za společného státu Čechů a Slováků se totiž v rámci korektnosti neuváděly válečné ročníky – Slováci měli samostatný štát, české země pak byly okleštěny o pohraničí, a tak nebyla šance, aby si zahráli ligu Čech a Moravy třeba předváleční ligisté z Teplic a Žatce (přesněji z Teplitz-Schönau a Saazu, a to Teplitzer FK a DSV Saaz)… Pro naše úvahy však zahrneme i tyto roky. Hrálo se podle určitých pravidel? Vyhlašoval se mistr? Samozřejmě ano, a tak proč ne? Na postavení obou našich nejslavnějších klubů – Slavie a Sparty to vliv nemělo a jen to dotváří historický obraz našich soutěží. I díky fenomenálnímu Josefu Bicanovi ovládala Slavia většinu válečných ročníků – ty první dva opět byl na čele tandem S+S). V roce 1941 je však na druhém místě Plzen, Sparta až třetí, Sparta se propadla v roce 1942 až na 7.míto (to je ten ročník, co derby skončila 7:0 a 8:1 pro Slavii!), v roce 1943 se do tandemu Sparta vrací a v roce 1944 dokonce válečnou ligu vyhrává. A v prvních poválečných ročnících se zdálo, že vše bude v osvobozené vlasti pokračovat. V ročníku 1945-46 se hrála liga ve 2 skupinách a o titul pak se odehrál souboj finalistů, kdy Sparta porazila Slavii 4:2 a 5:0! V roce 1947 získala Slavia na dlouhých 49 let svůj poslední titul, v roce 1948 se pak vrátil titul na severní část Letné a podzimní vítězství Slavie v jednokolové lize se už do statistik nezapočítávalo.
ÚNOR 1948 – ČAS OPONOU TRHNUL A ZMĚNĚN SVĚT. I TEN FOTBALOVÝ
Když před 70 lety hlásal Klement Gottwald, že se „právě vrátil z Hradu“, asi jen málokdo čekal, co vše se bude dít (zabavování majetku zdaleka nejen keťasům, pronásledování a popravy, vojenská služba, kdy kvůli systému se prakticky nedal stříhat ani pověstný metr, neb nikdo netušil, co oba naše národy čeká. A k tomu se přidal i gen.Alexej Čepička, zet „Klémy“. On nejen zavedl tábory PTP, o nichž každý „frekventant“ vyprávěl hrůzné historky (českému humoru však poskytly krásný námět k humoristickému románu Černí baroni, který dodnes baví národ, ale těm, kteří byli vybaveni černými výložkami, se dodnes vybavují některé hrůzné okamžiky). To mu ale nestačilo, rozhodl se překopat i sport, zejména fotbal. Podle sovětského vzoru získaly preferenci sporty v ozbrojených složkách – vnitrácké Rudé hvězdy a armádní kluby. Vznikl tak ATK (armádní tělovýchovný klub), později přejmenovaný na UDA (ústřední dům armády) a nakonec získal jméno průsmyku u Dukly, jímž poprvé vstoupila osvobozující vojska na československé území!
Je zajímavé, jak se po roce 1948 rozšířila mapa fotbalových mistrů naší vlasti, kde na 49 let vymizel náš milovaný klub – ať už neslo jméno Sokol Slavia, Dynamo Slavia nebo jen Dynamo či od roku 1964 opět Slavia.. Zvídavý čtenář si jistě najde přehled fotbalových mistrů po roce 1948 – je zde nejslavnější slovenský klub, který se sžil s názvem Slovan Bratislava, éra Spartaku Trnava i krátké epizodky titulů obou ostravských klubů – vedle Baníku se slavilo i ve Vítkovicích Senzací byl titul Hradce Králové coby nováčka v roce 1960. Slavil i druhý bratislavský klub, tehdy Červená hviezda. Za éry Panenky se radovala i Bohemka, V poslední době se rozšířil seznam mistrovských měst i o Liberec a Plzeň!
Fenoménem poúnorového období se přirozeně stala papaláši tehdy podporovaná armádní Dukla (pocítila to i Sparta se Slavií v roce 1966 ukradeným titulem v závěrečném kole, Slavia pak třeba i excesem v roce 1977, kdy v rozhodujícím zápase před finišem o titul nastoupila Dukla za podpory svazu v červenobílých dresech a rozhozená Slavia, která se musela převléci, pak prohrála v lijáku 0:1 a „lampasáci“ měli cestu k primátu otevřenou… Vedle Slovanu (zpočátku ÚNV) Bratislava jim byla konkurentem paradoxně tu a tam i Sparta. Připsala si tituly v roce 1952, 1954, 1965 a 1967, to i později i trenér Ježek prohlásil, jak si „tradiční dělnický“ klub titul zaslouží (přitom rudé dresy neměly vůbec nic společného s barvou, kterou uznává levice, ale klub je přijal náhodou v roce 1908 po vzoru londýnského Arsenalu!). Měla oporu i v prezidentu Zápotockém, který preferoval „dělnické kluby“ (u jeho „Kladýnka“ to možná platilo, u Sparty ale rozhodně nikoliv). Také změna jména na Spartak (Sokolovo) nebyla tak citlivá. To Slavia (Dynamo) a Bohemians (Stalingrad) dopadly hůře!
Ztráta tradičního stadiónu však byla krutější. 6.května 1945 starou tribunu ze msty podpálili prchající nacisté, ale úsilím klubu i fanoušků probíhala obnova. A při dokončování byli prý na jedné straně finišující dělníci, na druhé straně již „trhači“ prken. Těsně před Vánoci 1949 zahájil totiž právě (tehdy premiér) Zápotocký stavbu Stalinova pomníku a prý hyzdící tribuna Slavie musela zmizet. A protesty slávistů i přímo u „Tondy Zápotondy“ byly oslyšeny. Šílené monstrum bylo roku 1955 pak odhaleno. Zástup lidí v nadživotní velikosti v čele se Stalinem si získal přezdívku „fronta na maso“, ale po pár měsících letěl do vzduchu, po odhalení tzv. „kutu osobnosti“. Slavia byla vystěhována do Edenu a – ruku na srdce – nelze to považovat za tragický krok – získala tak prostory, které nám mohl kdekdo závidět a rozsáhlý areál vyšperkovala v roce 2008 i stavba toho našeho nádherného Edenu (jen kdyby některých dalších objektech tolik nehlodal zub času…)
TŘI SESTUPY – TŘIKRÁT NA HORBNÍKOVĚ LOPATĚ.
- 1951
Padesátá léty, zvláště jejich začátek – to byly divné roky. A Slavia, prý jako buržoazní klub, si vytrpěla své. V roce 1949 končí pátá, v roce 1950 sedmá a pak přišla katastrofa sestupu. Co jí předcházelo? ATK v prvních ročnících končil uprostřed tabulky, a tak jej bylo třeba posílit. Povolávací rozkaz tak dostalo 7 kmenových hráčů Slavie – Hemele, Ipser, Jonák, Pajkrt, Trnka, Trubač a Vlk . Do rodného Zlína (vlastně tehdy už Gottwadova) odchází Kocourek. Bican je donucen přestoupit do ocelového srdce republiky, aby se on, představitel buržoazie, lépe seznámil s životem dělnické třídy! Odchází s ním do Vítkovic i Vasil Buchta. Torzo Slavie však statečně bojuje a končí ve 14-členné soutěži jedenácté, o pouhý bod za desátými Teplicemi. Dodejme, že tehdy sestupovala 4 družstva, tedy 28,6% mužstev soutěže!!! Sestupovalo se do krajského přeboru, ale tam se Slavia neztratila a o 4 body předčila i Bohemku. Dodejme jen, že sestupovala jako Dynamo Slavia a vrací se jako Dynamo Praha… Sestupovaly i Dukla Karlín, Svit Gottwaldov a Bohemka, tehdy tzv. Železničáři…
- ROČNÍK 1960/61
Po návratu v roce 1952 se pozice Dynama v lize stabilizovala (s výjimkou roku 1956, o němž píšeme níže). Většinou umístění kolem středu tabulky. V tříkolové lize 1957/58 byla Slavia pátá a v dalším ročníku dokonce třetí, se stejným počtem bodů jako druhá Dukla, ale 9 bodů za mistrem ČH Bratislava. Další rok už byl šokem pro fanoušky mj. obou S (přesněji S+D). Zoufalý boj o záchranu, kdy ale mnozí další na tom byli ještě hůře, pouhých 23 bodů na kontě S+D, zejména však mělo problémy Sokolovo. Dynamo mělo stále malý odstup; navíc i díky lepšímu skóre skončilo na 11. a Sokolovo na 12.místě, nakonec pouhý bod před sestupující Jednotou Košice; poslední skončila Dukla Pardubice. Navíc se prošetřovaly nějaké čachry právě mezi Letenskými a vojáky z Pardubáky…Pokles slávistů však pokračoval, k čemuž přispělo i dlouhodobé zranění Aloise Jonáka (tento obětavec se vrátil do role jedničky po odchodu fenomenálního Dolejšího, který se zapletl do sázkařské aféry..). Postihlo jej však dlouhodobé zranění, a tak jarní ligu odchytal nadějný dorostenec Kopečný. Dynamo skončilo poslední s pouhými 14 body a sestupuje spolu s Trenčínem a RH Brno!
. ROČNÍK 1962/63
Dynamo bylo zařazeno do přijatelnější, české A –skupiny, kterou pak suverénně vyhrálo. O 9 bodů před druhým Ústím. První kolo nové soutěže bylo odloženo, Dynamo mělo startovat na Julisce proti Dukle. Premiérou tak bylo slavné derby a Dynamo vyhrálo 2:1 2 brankami Ženíška (s populárním Ládou však neměl nic společného…). Podzim tak celkem ušel, ale na jaře následoval sešup ke dnu tabulky a sestup z posledního místa s pouhými 18 body, o 6 bodů za zachránivším se Kladnem. Spolu s Dynamem sestoupila i Plzeň a Nitra. Dynamo bylo zařazeno do česko-moravské B-skupiny II.ligy, kde se mu vůbec nedařilo a jeden čas to vypadalo i na možný další sestup! To už ale probíhala mobilizace nejvěrnějších slávistů, vzniká Odbor přátel, na podzim roku 1964 se v tabulkách objevila místo Dynama opět Slavia. Od té doby (po fenomenálním vítězstvím 4:1 nad Plzní) je Slavia stálým účastníkem I.ligy, i když to nejméně čtyřikrát měla pořádně nahnuté:
ČTYŘI ÚTĚKY Z HROBNÍKOVY LOPADY – 4X ZÁCHRANA VLASTNÍMI SILAMI, JINDY I S POMOCÍ DRUHÝCH A TROCHU I S POMOCÍ BOŽÍ
*1956
V tomto roce i díky jemným politickým změnám bylo už Dynamo respektováno. „Prošel“ i návrat slávistických sešívaných dresů při velikonočním turnaji díky hrdinství manželů Sehnoutkovým, možná i proto to bylo Dynamo, které bylo na podzim vysláno na historické turné do jižní Afriky, které přineslo všem celoživotní zážitky, Mělo to však velkou nevýhodu, zájezd byl uprostřed pozimní sezóny, kdy se ještě v soutěžích při systému jaro-podzim finišovalo, a tak po návratu zbývalo i mnoho odložených zápasů. Unavené mužstvo ztrácelo a ztrácelo a přišlo poslední kolo. Sestup Spartaku Košice už byl jasný, ale záleželo na tom, které Dynamo jej doprovodí do II.ligy – Dynamo z Edenu nebo to z pod Malé Fatry, ze Žiliny. Naše Dynamo čekala Dukla a přes všechnu snahu podlehlo, Žilině tak v domácím zápase se sparťany stačilo vyhrát a o bod by sešívané předstihla. Rudí sice vedli 1:0 a 2:1, pak však Žilinčané zápas otočili a ujali se vedení 3:2. A tento stav byl ještě 10 minut před koncem. Sparťané měli bronz již jistý, ale statečně za pražského rivala zabojovali a vyrovnali brankou Tadeáše Krause na 3:3!!!
- ROČNÍK 1968/69
21.srpna si letos jistě připomeneme 50.výročí „vstrupu spřátelených vojsk“ na naše území , který měl pro další vývoj mnoho neblahých důsledků. Ovlivnil i československý fotbal, například rozsáhlý areál v Edenu byl mj. asi 5 týdnů tábořištěm těchto „vstupců“. Pro Slavii tak začala liga až 6.října, a to hned derby se Spartou,. Slavia překvapila výhrou 1:0 trochu kuriózní brankou Ing.Lukáče , a to kolenem. Pak však přišly další výsledky nevalné až tristní a v posledním kole v čase kolem sv.Mikuláše Slavia prohrála 0:4 na hřišti nováčka – Dukly Banská Bystrica v televizním utkání. Ale domácí vystřídali tři hráče (bývali povoleni jen dva), když na poslední minuty postavili i náhradního brankáře. Po protestu Slavie (při střízlivém pohledu však byla chyba nejspíše u sudích…a výsledek neovlivnila) rozhodla ligová komise šalamounsky – skóre platí, ale Dukle BB se body nepřidělí.
Na jaře se už Slavii vedlo lépe, poslední mužstvo ligy posílil Trnavčan Kravarik a ten jako Mesiáš výrazně pomohl k záchraně – většina výher Slavie byla o gól a rozhodujícím střelcem byl „Jaro“! Bylo tak jasné, že o druhém sestupujícím rozhodne poslední kolo a přímý souboj Slavie s Duklou BB. Do mužstva se vrátil nadějný Emil Hamar (Západ tehdy po Srpnu emigrující fotbalisty prakticky nepřijímal) a přispěl tak výrazně k rozhodující výhře Slavie 3:0!
- ROČNÍK 1972/73
Za necelé 4 roky se problémy opakovaly, opět špatný podzim i vstup do jara. A nejen matematikům-analytikům bylo jasné, že zázrak a naději na záchranu může přinést jedině vítězství v Třinci, který také bojoval o záchranu. Slavii jela podpořit hrstka vlajkonošů, kteří do Třince rádi jezdívali, protože tam tehdy bývali příjemní a objektivní fanoušci. Významnou posilou v hledišti byla i přítomnost významných herců – slávistů – Josefa Kemra a Ladislava Peška (v tisku se objevilo obrázek z hlediště, jak oba drží milovanému klubu na tribuně palce! Zápas však zpočátku příliš optimismu nepřinášel, domácí se ujali vedení 1:0 a sudí Horbas, občanským povoláním vojenský kontráš z Vimperka, dával okatě najevo svou spokojenost. Mužstvo se však naopak semklo, po chvíli Klimeš vyrovnal a slávisté pak přidali zdecimovanému soupeři další 3 branky a klub v lize zachránili (Třinec skončil na sestupovém místě se shodným počtem bodů jako Slavia!).
K „oblibě“ Horbase svědčí i jedna veselá historka. Jablonecký LIAZ postoupil poprvé do ligy v roce 1974 a Slavia tam hrála svůj zápas v obou ročnících na konci podzimu. Na zasněžené hřiště vběhl najednou černý pes a začal sudího Horbase pronásledovat. Hlouček slávistů začal skandovat: „Sežer Horbase“ a po chvíli, než pořadatelé hafana odtáhli, se přidali i Jablonečtí‘
- ROČNÍK 2013/14
Tato sezóna je ještě v dobré paměti. Na lavičce se objevil pro mnohé sympatický nizozemský trenér Pastoor, ale na hřišti to vypadalo pod jeho vedení hůře a hůře. Nakonec skončilo duo vršovických klubů na 13. a 14.místě s 30 body, o 15.místě rozhodla jen remíza Olomouce v Liberci, a tak Hanáci sestupovali s 29 body. Kdo ví, co by se dělo při jejich výhře, i když Slavia měla s Bohemkou horší skóre, ale vzájemné zápasy hovořily pro Slavii!
Tak to byl přehled 7 nejvíce kritických sezón v naší historii. Věřme, že zůstanou jen historickou minulostí a žádné nové se nepřidají!
Dobi
redakčně neupraveno