Odešel nám všem velký kamarád – Jaroslav ROLF z L.Bělohrad

26.leden 2011 bude mít ve svém srdci smutně zapsán každý člen OP, každý poctivý Bělohraďák, každý slávista, každý člověk, který obětavého Jaroslava Rolfa měl možnost poznat. Ten den Jarda prohrál svůj nesmírně statečný boj s nemocí ze všech nejzákeřnějších ve věku nedožitých 50 let.

Dovolte mi, v rámci svých vzpomínek, připomenout několik osobních setkání, které přiblíží člověka, na kterého nikdo z nás nikdy nemůže zapomenout!.

Jardu jsem poprvé poznal uprostřed osmdesátých let, kdy jsem byl pozván na ustavující schůzi k obnově odbočky v Lázních Bělohrad. A šlo se na to pěkně zostra, hned se zvolil výbor, v čele právě s Jardou. Ten rychle kolem sebe vytvořil dělnou partu a odbočka  měla doslova raketový start. Cesty na zápasy, tradiční letní zábava „u kostelíčka“, vlastní sportování. Poté se připojil turnaj v kopané žen, který doslova vybudil celé město a lázeňské hosty, do naší historie se navždy zapsaly dvě vynikající Setkání slávistů – v roce 2002 a poté 2008. K tomu druhému se víže i moje vzpomínka. Na podzim 2007 i mne zdravíčko pořádně pozlobilo, ale ani v nemocnici jsem na Slavii a na její OP nezapomínal a trápil mě fakt, že ještě v listopadu jsme nevěděli, zda a kde Setkání 2008 uspořádáme. A v tom mi u ucha náhle zazvonil mobilní telefon a z něj zněla slova ve stylu: „Ahoj Michale, mohu mluvit? Co bys mi poradil, co máme udělat, aby bylo Setkání příští rok v Bělohradě? – „A Vy o tom opravdu uvažujete?“ „No, určitě!“… Lékaři hned druhý den zaznamenali u mne výrazné zlepšení, prý jsem ožil a pookřál… Když už pro nic jiného, budu Jardovi do smrti za tento telefonát vděčný! Lázně Bělohrad byly první odbočkou, kde se Setkání uskutečnilo podruhé!

Jarda Rolf byl i jedno volební období členem našeho výboru FO-OP a určitě nebyl členem formálním a obětavě na naše zasedání dojížděl. Mužstvo Bělohradu při Setkáních vždy patřilo mezi favority turnaje v malé kopané – mohlo se opírat i o Jardovu aktivní přítomnost v brance! Vrcholem byl především primát v roce 2007 v Příbrami, ale ani v Rožďalovicích vloni se neztratili, když až ve finále podlehli vítězné Nečíni. A Jarda „jako host“ vypomáhal i při startu rekreační jedenáctky OP na turnaji na chorvatské Istrii!

Naposledy jsem měl příležitost se s ním náhodně setkat v tramvaji po jednom z posledních podzimním zápase. Uvelebil jsem se na sedačce těsně za předním vstupem do dvaadvacítky, jediné nasměrované proti jízdě, a chystal se na téměř hodinovou cestu přes Prahu do domovského Břevnova. Najednou se z protilehlé sedačky ozvalo – Jééé, Michale, co´s tomu říkal? Já na to něco o tom zpackaném podzimu a k tomu dotaz – A co Ty, Bělohraďáku, tady v „naší“ dvaadvacítce? Áaale, vracím se do špitálu, kde jsem na jedné z dalších chemoterapií. Protože jsem Jardu poznal jako sportovce tělem i duší, nemusel jsem důvěru předstírat. „Ty se porveš a Ty zvítězíš!“. Jak jsem se, bohužel, mýlil! I statečným  asi osud vyměřil své…. Jarda nás tedy všechny opustil.

Snad to nebude znít z mé strany velikášsky, když si jménem výboru OP, celého OP i všech slávistů a vlastně dobrých lidiček, kteří Jardu poznali, dovolím říci: Jardo, budeš nám všem moc chybět. Nikdy na Tebe nezapomeneme! Čest Tvé památce!

Dr.Michal Dobiáš, 1.místopředseda OP