O prvním červnovém víkendu L. P. 2014 se ve slunečném dni tři sebevrazi z OP Žatecka zúčastnili závodu s krásným názvem „Běh žatecké 11°“. Jak už bývá v Žatci zvykem, nemohlo jít jen o sport, ale zároveň o pití piva.
Na start se postavila čistokrevná slávistická hlídka, která se v souladu s pravidly soutěže chystala pokořit žatecké hospody. Závod spočíval v navštívení osmi hospod, kde dvojčlenná hlídka musela vypít velké pivo a běžet do dalšího lokálu s pivem Žatec 11° na čepu. Závod byl o to složitější, že po každé třetí hospodě museli sportovci navštívit kontrolní bod, tam splnit zadaný úkol a pak teprve běžet do dalších hospod.
Organizátoři si dali na rozmístění kontrolních bodů a výběru hospod opravdu záležet, a tak jsme se pohybovali po celém městě, nahoru dolů, doprava, doleva a zpět. Až to i díky skvělé „orientaci“ po nějakém tom pivu hodilo víc než 12 kiláků. Pivo a běh dělalo své, bublinky pracovaly, sluníčko všemu krásně přihrávalo. Po prvním lokále jsme mysleli, že umřeme, první kopec, první pivo, to byl trest. Ač to bylo k neuvěření, začalo nám ale po druhé zastávce pivo chutnat a těšili jsme se do dalších hospod. Běh byl vcelku ucházející, ladný, svěží, netápající.
Po třetí hospodě jsme ale „zakufrovali“ a přiběhli k jinému mostu, než jsme měli, a tak si v rámci sportu dobrovolně prodloužili trasu na záchytný bod asi o 1,5 km. I to možná byl důvod, proč se nám pivo ve čtvrtém lokálu zdálo suverénně nejlepší. Po cestě do šíleného kopce k hospodě Sokolovna jsme již potkávali různá individua v různém
stavu a byli svědky rozmanitých šíleností, včetně „zalévání“ záhonku na náměstí či vypouštění přebytku piva a hnojení všeho možného nejedním týmem. Po vyčerpávajícím běhu polkneme snad v rekordním čase pivo v Sokolovně a vybíháme směr šestá zastávka. To už mix pivo & sluníčko dělá své a začínáme mít tendenci zpívat chorály… Nestydíme se a s vervou se při běhu do toho pouštíme.
Zde nutno podotknout, že většina týmů běžela ve více či méně šíleném úboru, ani my jsme se nenechali zahanbit a oblékli trikot zn. „Pelta je čů*ák“, s krásně malovaným Peltou (tedy pinďourem) na zádech. Asi i proto v každé hospodě zní místo pozdravu dobrý den – Pelta ven.
Nálada se stupňuje, únava mizí, brodíme řeku k dalšímu kontrolnímu bodu. Tam rychle splníme úkol, popadneme mapu a běžíme do sedmé hospody. V rychlosti a za zpěvu chorálů probíháme od západního nádraží za nechápavých pohledů místních babiček pijících kávu na upravených zahrádkách k poslední zastávce, kde zjišťujeme, že na tom nejsme tak špatně, jak jsme očekávali. Proto se ruší i stupňující se návrhy na stabilizační panáčky, které jsme kupodivu zatím neabsolvovali, a raději je odkládáme až do cíle. Dopíjíme pivo, necháme si dát poslední razítko na mapu a za zpěvu vyrážíme do finále a za posledním úkolem. V cíli již čeká pár dalších týmů. Dáme rychlou koupel v řece, stabilizujeme se jägermeistery a plánujeme, že to příští rok vyhrajem! A nebo ne, spíš se opět zúčastníme a užijeme si to.
Sportu zdar, Odboru přátel Žatecko a Slavii zvláště.
Jakub Rázek
předseda OP Žatecko
[nggallery id=194]