PŘÁTELSKÉ UTKÁNÍ S HAJDUKEM SPLIT SE BLÍŽÍ

PŘIPOMEŇME SI: VÝRAZNÁ JIHOSLOVANSKÁ STOPA VE SLAVII!
Vyslovilo-li se před 25 lety a dříve jméno Jugoslávie, mnoho našich tehdejších spoluobčanů se jen zasnilo. Ne pro každého byla totiž tato země s nádherným čistým Jadranem a spoustou přírodních a historických památek zemí zaslíbenou. K cestě byla totiž třeba tzv. výjezdní doložka, o tu se muselo pokorně žádat a dost často třeba pomluva zlé domovnice nebo nenápadného špicla převlečeného za kolegu nebo kamaráda stačila k tomu, že se člověk na útvaru pasů a víz dověděl, že nelze, zamítá se!


Od těch dob se ale mnohé změnilo. Jugoslávie se rozpadla, žel tak, že mnohdy a mnohde tekla krev, ale po zklidnění se turisté vrátili. A především Chorvatsko se právem stalo nejvyhledávanější destinací našich dovolenkářů. Ale ani ostatní země bývalé Jugoslávie nezůstávají stranou, ať už se jedná o tranzity, prodloužené pobyty, speciální okruhy či jen cesty naslepo, kam nás nohy či kola zavedou. Za slovinskými horami, pobřežím, jezery i jeskyněmi, kláštery v Srbsku nebo Makedonii, slovanským orientem v Bosně a Hercegovině či jen za kouzlem hornaté, ale i krásnými plážemi se právem chlubící malé zemičky od nepaměti nesoucí název Černá Hora!
Pokud někde nezkazil dojem zájem jen a jen o kšeft nebo nesmyslná propaganda, i dnes nacházíme takovou nějakou vzácnou symbiózu mezi Čechy a všemi Jihoslovany. Kde důvody těchto vzácných kontaktů hledat? To musíme jít o 100 a více let zpět. Většina území někdejší Jugoslávie byla totiž součástí středoevropské monarchie, Rakouska-Uherska, a to i včetně Bosny a Hercegoviny i podstatné části Srbska – Vojvodiny! A všechny slovanské národy právem cítili v monarchii určitou diskriminaci, především státoprávní a národnostní. A byl to tak trochu paradoxně Slovan, Srb Gavrilo Princip, který před 100 lety svým atentátem sprovodil ze světa Františka Ferdinanda d´Este, následníka trůnu, který si dobře uvědomoval, že pouze určitá forma federalizace může zachránit jinak funkční celek. 68 let panování Franze Josefa I. bylo až příliš dlouhým údobím, kde se projevovala zkostnatělost a konzervatismus jinak osvíceného panovníka, pro kterého prakticky existovalo jen Rakousko a Uhersko. I fakt, že se nikdy nenechal aspoň korunovat českým králem, byl jedním z hřebíků do rakve středoevropského soustátí!

Drtivá většina Slovanů v monarchii si však uvědomovala význam českých zemí, které byly právem nazývány kovárnou monarchie, významně se zde rozvíjela i věda, umění a literatura, a tak Praha byla nejen matkou měst, ale i matkou Slovanů, z nichž mnozí zde studovali! A zde hledejme hlavní kořeny těchto slovanských přátelství. I vzniku dvou významných klubů – dalmatského Hajduku Split a Vojvodiny Novi Sad, kde se jejich zakladatelé upínali právě ke Slavii, kterou oprávněně považovali za jeden ze symbolů panslavismu, všeslovanské vzájemnosti!

Ale ono to vlastně platilo a platí i naopak. Prošel jsem si sestavy Slavie za posledních 25 let a zjistil jsem zajímavou věc. Existuje vůbec nějaký klub, kde by se za posledních 25 roků vystřídali hráči pocházející ze VŠECH šesti republik bývalé Jugoslávie? Nevěříte?

Začněme od východu. Makedonií, trochu opomíjenou zemičkou. V závěru minulého desetiletí oblékali dres Slavie čtyři Makedonci – Toleski, Naumov, Duranski a Ivanovski! Původem Černohorec byl obránce Darko Šuškavčević. Pozadu nezůstávali ani Srbové. Možná, že si někdo ještě vzpomene a vítěze PMEZ, Dragišu Biniće z CZ, který za pana Korbela posílil Slavii, ale býval opředen mnoha problémy. Nejnovější vlaštovkou ze země srbské je však Vukadin Vukadinović, kde jsme všichni přesvědčeni, že chce být a bude opravdovou posilou, který dokáže slovanskou vzájemnost i na hřišti, pro klub z nejslovanštějších! Bosna a Hercegovina je zemí s více než pohnutou historií, třemi náboženstvími i národnostmi. To však nebrání tomu, abychom nevzpomínali na start Samira Pinjo i Milutinoviće, kteří z BiH pocházeli. Ze Slovinců bych uvedl dvě jména: brankář Aleksander Šeliga a obránce Goran Sanković. Oba pocházeli z města Celje a oba krátce Slavii pomohli. Na Šeligu s úctou vzpomínají všichni, kteří byli v Hamburku, když nahradil vyloučeného Kozáčika, chytil penaltu a udržel prohru 0:2, která zaručovala postup. Škoda, že při přetlaku brankářů neměl více štěstí a snad i pochopení. Goran Sanković předčasně skončil kvůli bolavým zádům a stal se funkcionářem. Na Slavii nikdy nezapomíná a vždy se ke Slavii a slávistům, kteří třeba jeho vlast pod bájným Triglavem navštíví.

A na závěr si ponechme Chorvaty. Tam vzájemné styky nepodporuje jen každoroční invaze Čechů na plážích od Umagu po Dubrovnik. Víte třeba, že na severu žije v okolí Daruvaru čilá česká menšina, dodnes hovořící krásnou češtinou, kde jsou každoročně pořádány pravé, podle české historie pořádané Dožinky (uvádím bez čárky nad „i“) a kde se stále ze žateckého chmele vaří výborné pivo StaroČeško, které však velké korporace moc na trh nepouštějí, ale naši krajané se hned tak nedají! A i sýr Zdenka vyrábějí místní Češi! Ale zpět k fotbalu. Působení vysokého stopera Ante Aračiće ukončilo vyloučení při pohárovém zápase v Žilině. A to Karel Jarolím neodpouštěl. Příliš se žel neprosadil ani obránce Ronald Šiklić, i když se jevil jako hráč razantní. Zmiňme i malou epizodku Simiće, který pochází z dalmatského Supetaru, ale většinu života prožil s tatínkem v Praze a ve Slavii. Přestoupil do Itálie a stále se o něm právem hovoří jako o velkém talentu (AC Milán) a přesto, že má kořeny v Chorvatsku i BiH, rád by jednou hrál za českou reprezentaci dospělých – v mládeži se mu to již povedlo… Za áčko Slavie nastoupil na pár minut (víceméně symbolicky) při památném zápase k 100.výročí Hajduku a byl bouřlivě pozdravován přeplněným stadiónem). A na závěr si ponechme asi největší jihoslovanskou hvězdu, která nejen za posledních 25 let za Slavii hrála, Chorvata (vlastně jen napůl, tatínek je Černohorec) Slađana Ašanina, který pak v kariéře pokračoval v Německu a vrátil se domů, kde v Samoboru u Záhřebu působí jako sportovní manažer a mimo jiné sleduje oba své dva syny, zda budou pokračovat v jeho šlépějích. Byl i u rozlučky s Vláďou Šmicerem a na oslavách 120 let Slavie v ND a dodnes mluví výborně česky!

Dr. Michal Dobiáš