Snad mi strážci spisovnosti češtiny odpustí toto hodnocení. Ale již při samotném večeru mě napadl tento slogan s použitím pochvalného slůvka, které jsem poprvé slyšel na vojně od svých moravských spolubojovníků. Psal se rok 1973 a bylo to v Terezíně, tedy v roce, kdy se Vláďa v poměrně nedalekém Děčíně narodil. Vyrůstal však ve Verneřicích uprostřed trochu pozapomínaného, ale nadmíru půvabného kraje v lůně Českého středohoří (součástí večera byla i malá pozvánka třeba do skanzenu v Zubnicích či k rozhledu z Bukové hory na údolí Labe, kde na majestátném TV-vysílači působil jeho tatínek).
Oproti předchozím přednáškám a seminářům Univerzity Slavia, které se věnovaly především historii a historickým osobnostem i faktům, ať už šlo o derby Slavia – Sparta, působení Čechů v zahraničních klubech či osobnosti Josefa Bicana, byl scénář tohoto večera trochu odlišný. Další členové profesorského sboru se tentokrát usadili do téměř zaplněného sálu Fanshopu a u stolku v čele zasedl s Vladimírem Šmicerem pouze moderátor večera, jinak též předseda Odboru přátel Slavie, který podal v této roli vynikající výkon (čímž nechceme snižovat žádné z předchozích vystoupení, na něž vždy přichází pečlivě připraven). Večer tak měl svižný průběh. Vždyť poprvé byla jeho středobodem žijící legenda – Šmíca neboli také Štístko!
Je těžké shrnout do několika řádků průběh večera, který se protáhl na více než dvě a půl hodiny, aniž by kdokoliv sledoval, jak čas letí. Vláďa byl nejen vynikající fotbalista, ale i jeho lidské kvality jsou špičkové. Zkrátka „špica“! Inteligentní odpovědi i s patřičným nadhledem přiblížily celou jeho bohatou kariéru, což doprovázelo pečlivě vybrané audio-video i momentky z kariéry nebo i ze svatby, celým národem sledované, na kterou si Vláďa „odskočil“ před finále ME v Anglii. Připomínaly se začátky ve Verneřicích, žákovská léta v Děčíně a následný osudový přestup a příchod do Slavie, kde jeho působení vrcholilo nezapomenutelným ročníkem 1995/96, které je navždy zaznamenáno mezi roky největší slávy Slavie díky účasti v semifinále Poháru UEFA a zisku titulu po 49 letech!
Vláďovo působení v zahraničí lze charakterizovat dvěma bonmoty – mezi dvěma tituly Slavie a pak slovy Františka Halase – „Sladká Francie, hrdý Albion“! Po zisku titulu totiž odchází na 3 roky na sever Francie do hornického městečka Lensu, s nímž získává i titul! Pak se přesouvá na 6 let za kanál La Manche do Liverpoolu a tam mimo jiné výrazně přispívá k vítězství v Lize mistrů, aby se pak vrátil na 2 roky zpět do sladké Francie – do jižněji položeného, vínem proslulého Bordeaux (mimochodem – obě jeho francouzská působiště byla našimi soupeři při památné Spanilé jízdě Evropou v sezóně 1995/96!). A v roce 2007 se vrací do Slavie a zažívá památnou dvouletku slávistických titulů po 12 letech od zisku toho „šestadevadesátého“! Koleno pak už nedovolilo více, a tak přišlo dojemné rozloučení, po němž následovala cesta k reprezentaci v roli manažera, kde letos i tuto kapitolu uzavřel.
Ti, kteří přišli, určitě nelitovali! A potvrzují, že Univerzita Slavia je něco unikátního a určitě se bude pokračovat. V příštím roce si třeba připomeneme 110 let od narození slavného brankáře Františka Pláničky, určitě na něj ani Univerzita nezapomene! A buďte u toho i Vy! Stačí jen sledovat pozvánky na našem webu a – přijít! Nebudete litovat!
Dobi