Letošní první červnový den byl sobota. Den dětí. Plný slunce. A radosti. Den slávistů z Odboru přátel, kteří se sešli na náměstí v Roudnici nad Labem, aby počtvrté vyrazili na památnou horu. Kde kdysi stanul praotec Čech, pak tam byla slavná setkání slavistů, v naší době ji jednou za rok opanují slávisté.
Dějinné změny vnímáme nejen v tomto. Jen za tu naši krátkou dobu víme, že první výlet byl spojen s dojmy čerstvého jmenování Martina Kroba generálním ředitelem Slavie, při druhém výšlapu jsme slavili titul s pohárem u rotundy, rok na to vítězství v Mol cupu. A letos jsme s sebou hrdě nesli nadšení z double – vítězství v domácím poháru i lize. Zážitek ani ne týden starý!
Asi 150 slávistů se na náměstí v Roudnici ujal Míra Pomikal. Přivítal nás, a sjednotil v červenobílý šik, který vyslechl telefonický hovor Martin Kroba s Přémou Kovářem.
Pokračovali jsme ke Kratochvílově rozhledně, kde nás z telefonu pozdravil Jan Nezmar. Dál po cestě přes Vesce jsme vyslechli hovory s Pepou Hušbauerem, Petrou Kvitovou. Tu jsme vyzvali, že příští rok s ní u rotundy oslavíme nějaký její grandslamový pohár. My ji budeme držet palce, ona se bude snažit.
V Rovném v Hostinci Pod Řípem bylo zastavení nejdelší. Sto dopředu objednaných řízků a žízeň téměř dvou stovek slávistů zcela zahltila provoz.
Po skupinách jsme pak stoupali lipovou alejí a diskutovali, zda to minulé roky bylo do kopce víc nebo míň. Zda je dobré si dát oběd a pak konta takový horský výstup. A jiná témata se vedla. Než přišlo finální prudké stoupání, kde už dechem i slovem zároveň vládli jen ti nejzdatnější.
U rotundy sv Jiřího a Vojtěcha jsme našli našeho cíle a zadostiučinění. Ve výšce 455 m.n.m jsme z v sobě zmobilizovali málem ztracené síly a hrdinně třímali jeden a druhý pohár či oba navzájem. Triumfovala Slavia, triumfovali jsme my. Martin navázal telefonní hovor s trenérem Trpišovským. Oslava a červenobílé nadšení nemohlo být větší!
Pak už se cesty snad 250 slávistek a slávistů, malých i velkých, dělily. Někdo pospíchal na vlak do Vražkova, někdo nespěchal, mnozí se vraceli přes Rovné do Roudnice. Někdo k autu a rychle k domovu hned pod horou. Míra s dvěma desítkami slávistů zamířil s poháry do Sazené za rodinou Vinšovou. Jejich praděd odsud pocházel a založil nám SK Slavia. Jmenoval se Dr. Hausman.
Cesta na vrchol nebývá jednoduchá. Nebývá přímá, ale klikatá, s různými zákrutami. Je nutné prokázat vůli a odhodlání, nepodléhat malomyslnosti . Netrápit se maličkostmi a upírat se k cíli. To vědí sportovci. To vědí fotbalisté Slavie. To známe také my, jejich fanoušci. Umíme zatnout zuby a být trpěliví. O to víc pak slavit v čase úspěchu. Říp a slávisté, čas úspěchu, to začíná patřit k sobě.
Takže zase za rok?
Slavii zdar
Michael Janáček