Když jsme si v loňském roce připomínali 50. výročí vzniku našeho Odboru přátel, několikrát jsme si probrali i význam našich odboček, jejichž vznik a bohatá činnost je, dá se říci, doslova fenoménem mezi různými fanouškovskými spolky a sdruženími.
Zvláště ve druhé polovině 60. let vznikaly odbočky po celé ČSSR jako houby po dešti. A v roce 1967 se zrodila i odbočka v moravském městě Šternberku, která brzy zaujala významné místo mezi odbočkami nejen na Moravě. Oblíbené taneční večery, sportovní akce či jen besedy přitahovaly i návštěvníky z okolí, nedalekou Olomouc (kde se v té době o lize jen snilo) nevyjímaje…
Nic však netrvá věčně, přišel 21. srpen a s ním plíživá, o to tvrdší normalizace. Utáhly se šrouby nejprve v médiích, v cestování i ve výběru spolků, postupně došlo i na sport. Jako pozdrav z pekel se vynořila postava jednoho z politruků tehdejšího ČSTV, Júlia Chvalného, který nám všem sáhl i na odbočky. Ano, odbočky mohou být, prohlásil, ale pouze v sídle příslušného klubu. Reakce byly různé, našly se kličky, že odbočka může fungovat dále, v Tušimicích se třeba slávisté přimkli k SSM místní nové elektrárny, v pohraničí si dobře uvědomovali, co nadšení slávistů přináší obci či městu v podobě brigád a kulturního zázemí a našlo se řešení ve stylu sytého vlka a neporušené kozy. Byly však odbočky, kde místní „samospráva“ trvala na svém a doslova vyhrožovala oznámením protistátní činnosti a odbočka musela ukončit svoji činnost. Jedním z takových měst byl i Šternberk.
Právě tato historie ukazuje, jak mohou být některá města spjata s naší historií, což platilo o dobách dobrých i zlých. Přišlo i nařízení, aby městu odevzdali celé hospodaření. Bylo v tom i kousek odvahy, ale i znalostí předpisů. Šternberští tak v posledních dnech legální existence uspořádali krásný několikadenní zájezd do Jeseníků, na který dodnes všichni vzpomínají a listy kroniky na těchto stránkách jsou nejvíce dodnes sledovány. Ale co dále? Šternberští zajížděli na slavné výročky OP s nádhernými projevy Martina Růžka, zástupce bývalé odbočky byl i zvolen do tzv. širšího výboru OP. Ale to bylo asi vše. Málokdo věřil, že se někdy cokoliv změní.
Ale jako zatím vždy v dějinách – čas oponou trhnul a změněn svět. Listopad přinesl i možnou obnovu spolků, mezi nimi i odboček OP v plném rozsahu. Hned 9. ledna 1990 se obnovila i odbočka ve Šternberku a začala navazovat na bohaté zkušenosti z počátků. Našli oporu i v malém podnikání a slavnou motoristickou akci Ecce homo do vršků Nízkého Jeseníku si bez jejich stánků a bez jejich vynikající gastronomie nedovedl nikdo představit! A jejich oslava titulu po 49 letech neměla v roce 1996 v blízkém i dalekém okolí obdoby. Přišly však i smutnější chvíle. V roce 1993 si troufali na organizaci tehdy populárního Memoriálu Vlasty Kopeckého. Velký úspěch měl obnovený vzpomínkový turnaj poprvé na Moravě 1990 ve Frenštátě, v roce 1992 byl stejně úspěšný i Memoriál v Žirovnici, která vlastně leží přímo na pomezí Čech a Moravy a pohostinnou Moravu tak chtěli propagovat i Šternberští. Měli vše přislíbeno a připravovali se pečlivě. Ale v té době vlastně OP přímo po sloučení s FO neexistoval a, jak už to občas bývá, tu a tam převládla necitlivost a ekonomické důvody. Na čele odboček tehdy bývaly právem Louny a ty připravily ke 100. výročí SK Slavia (ano, to se tehdy slavilo ještě v roce 1993!) Slávistický sportovní den ve sportech, které jsou populární Jak v Lounech, tak i na Slavii (myslím, že šlo tehdy o fotbal, volejbal, házenou a další). Krásná sportovní akce s velkým ohlasem i v celém kraji! Ale pak kdosi prohlásil – když se to tak povedlo, bude hračkou zde uspořádat i Memoriál. Řečeno, uděláno a Šternberští splakali nad výdělkem, či spíše nad hodinami zmařených příprav! A dodejme, že lounský Memoriál byl i posledním v historii. Ne, nehledejme zde vinu v Lounech, ale v necitlivosti tehdejších funkcionářů…
Šternberští se tak uzavřeli víceméně do sebe, pořádali akce pro sebe a členskou základnu v centrální evidenci tak udržovali jen na minimálním požadovaném počtu, ač se jich na akcích scházelo více. V Nádražní ulici vznikla slávistická „bouda“, malá osvěžovna pod velením př. Vavruši, na oslavy titulu 1996 navázaly i mimo jiné akce k titulům 2008 a 2009 i k účasti ve skupině LM! O slávistech ve Šternberku se tedy opět vědělo. Pokračovala i pomoc při Ecce homo, ale jen do té doby, než akci převzala jakási agentura a obliba gastronomického zázemí akce šla, jak se „krásně česky“ říká zu Grund.
Slávisté však drželi při sobě a rozhodli se požádat v roce 2013 o pořádání tradičního Setkání slávistů poprvé na Moravě! Nakonec se podařilo dodržet příslib, i když byly tlaky přenechat to později se přihlásivšímu Hodonínu (všichni jsme pak měli upřímnou radost, že Hodonínští situaci pochopili a letošní velký zdar 15. Setkání v Hodoníně jen potvrdilo, že „sebrat“ Šternberským již podruhé celostátní akci by bylo více než kruté). Šternberské Setkání vyniklo perfektně připraveným gastronomickým zázemím i výborně organizovanou prohlídkou této historické perly Moravy. Zdůrazněme i výraznou pomoc tradičního „štábu“ minulých Setkání při organizaci tur naje odboček, jakož i akci při večerní zábavě, kdy se ukázalo, že spíše než víno si přejí účastníci tradičnější český pěnivý nápoj, což se promptně vyřešilo!
A již zmíněná připomínka 25. výročí obnoven odbočky? V sobotu 15. srpna, opět v krásném zastíněném prostředí na Lhotce, kde se odehrála v roce 2008 i beseda s Martinem Vaniakem, a kde již zdáli vonělo opékané selátko a proudem teklo výborné „pivo z podhůří hor“ (znalci jistě tuší, co mám na mysli…) vzpomínalo se, hodnotilo se, vše s nadhledem i tradičním humorem. Odevšad čišelo to člověčenství, které – aspoň na Moravě – ještě nezmizelo a nevyhynulo. Byl to krásný den, přátelé!
Dobi