V LOUNECH PŘIPRAVUJÍ RESTART KDYSI SLAVNÉ ODBOČKY

Pokud bychom nalistovali zprávy z našich odboček staré necelé čtvrtstoletí, našli bychom mnoho informací o zdařilých akcích lounských slávistů. Populární byl vždy beznadějně vyprodaný slávistický ples, kdy ani kapacita místního kulturního domu se 400 místy nestačila. Do Prahy a okolních měst na zápasy Slavie mířil pokaždé nejeden autobus, obrovskou popularitu měl vždy zájezd Lounských za věrným přítelem Janem Maikem, kdy se k zaplněnému autobusu muselo přidat ještě několik aut a Maikoland ten den ožil nebývalým ruchem. Těžko si dnes lze představit, jak se tam všichni vešli! Voněly klobásky a makrely, nikdy nechyběla hudba, k níž se po chvíli váhání vždy připojil i pozvaný Standa Procházka, takže se u červenobílého plotu zastavovali četní kolemjdoucí.

Do Loun rád zajížděl na akce odbočky pan Korbel a po volbách výboru v roce 1993 v něm měli Lounští i svoje zastoupení, v podobě nejmladšího člena, Slávka Kozlíka. V kronice odbočky najdeme i dokumentaci dvou velkých akcí v roce 1993 ke sto letům naší Slavie (tehdy se ještě slavilo výročí nikoliv v letech končících dvojkou, ale až o rok později). Tou byl jednak kdysi oblíbený Memoriál Vlasty Kopeckého (bohužel v dalších letech se už zájemce o pořadatelství nenašel, jednalo se tudíž o derniéru) a pak unikátní Slávistický den, který byl svými zápasy nejen oslavou slávistického fotbalu, ale i dalších sportů, které byly vždy v Lounech populární, zejména házené a odbíjené. A pamětníci si jistě rádi připomenou 28. říjen 1991 a start Slavie na bratislavském Tehelném poli s domácím Slovanem, kam tehdy pan Korbel zaplatil 17 autobusů z Prahy, několik dalších pak vyjíždělo z Moravy. Samozřejmě nechyběli Lounští, kteří vyjeli o něco dříve, aby na motorestu v Lanžhotě připravili přivítání jednotlivých autobusů. Oni totiž vezli do Bratislavy i malou kapelu a Lanžhot byl ten den zcela slávistický. Zápas byl soubojem o čelo tabulky, smutně odjížděli nakonec slávisté. A to nejen ti, kteří zabrousili do centra „krásavice na Dunaji“, kde sledovali tehdy první větší demonstraci za samostatnost Slovenska, ale hlavně ze stadionu, kde ani sudí Christov nepřispěl ke klidnému průběhu zápasu svým občas jednostranným rozhodováním. Nervy na uzdě neudržel Dragiša Binić  a bylo vymalováno. Odpadlo tak plánované posezení v Lanžhotě na opačné straně dálnice, muzikanti svoje „fidlátka“ ani nevybalovali a zkroušeně všichni mířili do svých domovů.

Louny se staly vzorem pro další odbočky v okolí a právem se hovořilo o čtyřech „L“ podél Ohře – Louny, Libochovice, Lovosice a Litoměřice, které jen dokumentovaly velké fanouškovské zázemí  Slavie v severních Čechách! Litoměřice patřily k zakládajícím odbočkám, hlavně na př. Quido Altmanna všichni pamětníci vzpomínají s úctou, zvláště na zdařilý hlavní i doplňkový program Memoriálu Vlasty Kopeckého v roce 1974, v sousedních Lovosicích pak býval vyhlášený ples. Ale čas nikdo nezastaví, a tak Litoměřice a po nich i Louny skončily a dvě zbývající „L“ se věnovaly běžné činnosti. Přitom Louny měly tahounů několik, k př. Markovi se připojili přátelé Martinovský, Moravec a Hora. Role měli mezi sebou pěkně rozdělené, pomáhali i další. Louny bývaly v té době jasně největší odbočkou. Jedinou nevýhodou bylo, že vedení odbočky si sice bylo věkově blízké, léta však kráčela u nich snad nějak rychleji. Rozhodli se proto koncem 90. let předat otěže mladším členům, ale ti je chytili za velmi špatný konec a z bývalé slávy nezbylo nic.

Ale i v Lounech stále žijí lidé, kteří nechtějí sedět s rukama v klíně. Již zmíněný Slávek Kozlík se s tím nesmířil a se svými slávistickými kamarády přemýšlí, že by se odbočka mohla a měla obnovit. V pátek 5. února sezval několik svých přátel, kteří mají o obnovení odbočky zájem. Přišla i paní Marková, ale i několik mladých slávistů. Posezení bylo nejen plné vzpomínek, ale především se řešily organizační kroky. Zájem je velký a myslím, že můžeme říci, že lounská hvězda na slávistickém nebi brzy zazáří!

Dobi