Od svého založení v roce 1964 se v čele Odboru přátel vystřídalo devět předsedů. Dnešního MUDr. Janáčka předcházelo osm mužů, kteří se nezapomenutelným způsobem zapsali do více než 55 let historie Odboru přátel. Byli mezi nimi skvělí mistři svého oboru – světoznámý kameraman Miroslav Ondříček a věhlasný ortopéd MUDr. Václav Smetana, jakož i ideový zakladatel myšlenky OP a jeho první představitel, spisovatel Pavel Hanuš. Do paměti i srdcí fanoušků se nezastupitelně zapsal i čtyřlístek známých a populárních herců. Národního umělce Martina Růžka po neuvěřitelných 18 letech vystřídal Josef Vinklář a následovali jej Ilja Prachař a Rudolf Jelínek.
Rudolf Jelínek, nedávný pětaosmdesátník (nar. 27. 2. 1935 v Kutné Hoře), byl zatím posledním významným umělcem v čele OP, i když prožíval dobu, kdy Odbor přátel jako takový prakticky neexistoval. V roce 1991 dohodl totiž předseda OP Ilja Prachař s předsedou Fotbalového oddílu Ing. Epsteinem sloučení obou spolků za účelem výrazného posílení členské základny FO kvůli vytvoření lepších podmínek pro získávání dotací. Dobrá myšlenka však skončila na nepochopení některých funkcionářů FO a široká členská základna OP (v roce 1989 dosáhl počet členů OP magického čísla 10 000 členů!) stále více nabývala dojmu, že je pouze jakýmsi nechtěným přívěskem. Tlak věrných členů umožnil aspoň vznik „komise přátel Slavie při FO“, do jejíhož čela byl zvolen právě Rudolf Jelínek. Parta souputníků kolem něj se snažila seč mohla zachovat tradice OP, zejména besedy a celonárodní akce, jakou byl populární Memoriál Vlasty Kopeckého. Navždy je v dějinách OP zapsán poslední klasický ročník onoho slavného Memoriálu v Žirovnici, která tehdy stála spolu s Novým Městem pod Smrkem v čele slávistického hnutí přátel Slavie. Především legendární duo Tábor-Dvořák se v městě perleti a uzenářských specialit zasloužilo o zdar posledního ročníku, který se neodehrával zdaleka jen na hřišti, ale i v celém městě, tehdy zejména na místním zámku! To vše ještě probíhalo v režii komise přátel. V roce 1993 již převzal garanci vlastní FO a přidělil akci tehdy výborně pracujícím přátelům z Loun. Ale z tradičních slavností fotbalu, historie i přátelství se stal jen obyčejný turnaj, jakých bylo vždy mezi Aší a Humenným, vlastně v té době už jen Aší a Jablunkovem, habaděj. A myšlenku společenské akce pak obnovili přátelé Procházka a Dlouhý z Bělé pod Bezdězem až v roce 2001 v podobě Setkání slávistů.
Věrní slávisté se s tím nikdy nesmířili a jen čekali na vhodnou příležitost. Ta nastala v červnu 1995, kdy valná hromada FO zcela zamítla navrženou kandidátku, a do čela FO byl zvolen výbor, kde nechyběli někteří osvědčení slávisté z OP, mezi nimi i Rudolf Jelínek. Bylo sice jasné, že jejich úloha ve vedení fotbalu skončí povinným založením a. s., ale o to více bylo sil a nadšení pro fanouškovské akce. V podobě FO tak byl fakticky Odbor přátel obnoven v plné parádě a časem se vrátil i k tradičnímu historickému názvu! V čele stanul Miroslav Ondříček a i Rudolf Jelínek patřil k tahounům nového výboru a tím i k návratu významu OP!
Snad se na mne za tyto vzpomínky čtenář nezlobí, ale myslím, že bylo třeba připomenout rozbouřené vody, v nichž bylo dáno Rudolfu Jelínkovi kormidlovat bárku značky OP. Tuto roli zvládl na jedničku! Stejně jako ty herecké. Tři desetiletí (1973 až 2004) působil především na prknech Divadla na Vinohradech, současně i ve filmových a televizních rolích. Filmoví diváci Rudolfa ocenili již v jeho první větší roli po absolvování DAMU, kdy v kriminálním filmu Smrt v sedle představoval žokeje Tomáše. A roli Jana Kubiše z filmu Atentát jistě ocení každý, kdo statečné parašutisty dodnes považuje za opravdové československé vlastence!
S jeho osobou je spojena i role schopného rozvědčíka Jiřího Hradce ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Seriál se nevyhnul některým ideologickým příkazům normalizační doby, kdy vznikal, ale s ohledem na jiná, později vznikající „díla“, byl především profesionálně zvládnutou sérií detektivek. Možná si pamětníci vzpomenou na úvod každého dílu, kdy Vladimír Brabec v roli majora Zemana kráčí kolem v mlze se ztrácejícího vrchu Mědník v Krušných horách, protože „ty kopečky mezi Klínovcem a Komáří hůrkou“ se také bohatě zapsaly do historie československé kriminalistiky.
Rudolf Jelínek byl a je velkým milovníkem koní, což se mu stalo osudným. Při natáčení jednoho z dílů „Majora“ na Kubě, kde se odehrávala scénka z plnění úlohy v Chile, kůň, na kterém jel, zapadl do bahna a anděl strážný se při jezdcově nekontrolovatelném pádu prý nesmírně nadřel. A v roce 2007 se podruhé oženil, když si vzal známou žokejku Martinu Růžičkovou, kterou potkal kdysi v rámci natáčení při nácviku jízdy na koni.
V posledních letech ho zdravíčko trochu pozlobilo, ale rád by se dožil kýžené devadesátky s milovanou manželkou po boku, v kruhu přátel od koní i slávistických. Rudo, tak ať se Ti vše vydaří!
Dobi