Čtvrtstoletí od úmrtí zpěváka a slávisty Michala Tučného

Je až symbolické, kolik upřímných příznivců získala za více než 127 let své existence naše milovaná Slavia. Kolik významných umělců, vědců, inženýrů, lékařských kapacit, ale i desetitisíců obyčejných lidí doslova od Aše po Humenné! Někteří jsou často připomínáni a oslavováni, jindy se však o tom, že jsou nebo byli našimi „soukmenovci“ dovídáme třeba jen náhodou nebo si na jejich vystoupení vzpomenou jen někteří pamětníci.  Určitě si naši připomínku zaslouží i zpěvák Michal Tučný, kterého jsem v jednom klipu objevil v tom nejkrásnějším dresu na světě! Není mnoho zdrojů, kde lze jeho fandovství potvrdit, ale kdo hledá, najde! A to nejen v češtině! Na webových stránkách En.wikipedia.org lze mimo jiné nalézt tento text: “Michal Tučný was born in Prague, Czechoslovakia, in 1947. He played piano as a child. In 1965, he passed the maturita exam at a business school. By profession, he was a qualified shopkeeper (which he mentions in several of his songs). His whole life he was a devote fan of SK Slavia Prague.”

Předpokládám, že většina dnešních čtenářů rozumí textu, který kromě Tučného rodiště, dětské hry na piano, maturity na obchodní škole a vyučení v oboru prodavač (což mimo jiné zpěvák připomíná i v některých svých písních) zmiňuje, že po celý svůj život byl věrným fanouškem SK Slavia Praha.  Na českých webech jsem pro doložení tohoto konstatování našel jedinou zmínku, a sice že si na zahradě své chalupy vyzdobil dokonce „kadibudku“ ve slávistických barvách!

Michal Tučný se narodil 11. ledna 1947 v Praze a zemřel před 25 lety, 10. března 1995, tamtéž. Zamiloval si však mimo jiné krásný kout naší země na Strakonicku, kde v Hošticích u Volyně zakoupil chalupu, kde rád trávil volné chvíle. Ano, jsou to ty Hoštice, které zpopularizoval režisér Zdeněk Troška ve své trilogii Slunce, seno… Na hoštickém hřbitůvku je také podle svého posledního přání pochován a jeho hrob s žulovým kovbojským kloboukem je často navštěvován. Bohužel jako dítě onemocněl těžkou žloutenkou, která často způsobuje celoživotní následky a jen přísná životospráva umožní relativně bezproblémový život. Ale u Michala to žel tak vždy nebylo, a proto se přiřadil k těm umělcům, kteří nás opouštějí předčasně.

Michal Tučný se již jako dítě věnoval hudbě. Brzy se naučil hrát na klavír, jako čtrnáctiletý bubnoval ve školním dixielandu. Kolegové zpěváci i vzpomínají, jak rychle se naučil hrát i na foukací harmoniku. Prošel řadou hudebních skupin. Poprvé se objevil jako host skupiny Rangers (za normalizace nuceně přejmenované na Plavce a nyní opět Rangers) na první Portě, kterou vyhráli. Rok nato jej na Portě vítali už s novou skupinou Rivals. S jeho životem jsou spojeny později zejména tři skupiny. Jan Vyčítal jej po příchodu do skupiny Greenhorns donutil přejít z angličtiny na češtinu a dodnes z rozhlasu či od táborových ohňů zní nesmrtelné cover verze amerických originálů jako třeba „Rovnou, tady rovnou“, „El Paso“ nebo „Blízko Little Big Hornu“. Ve druhé polovině 70. let následuje hvězdné působení ve městě pod Větruší a hradem Střekovem, u ústeckých Fešáků, kteří právě v době jeho působení měli to nejkomfortnější obsazení (připomeňme si nádhernou písničku v rychlém rytmu, plnou jednoslabičných slov „Co na Fešáky neplatí“, jakož i Jindru Šťáhlavského, Pavla Bümmera, Tomáše Linku a další). Léta osmdesátá jsou spojena s oživením skupiny Tučňáci, kterou původně založil (a vzápětí uspal) již v roce 1974 se Zdeňkem Rytířem a Petrem Novotným, odkud pocházejí dodnes populární písně „Báječná ženská“ nebo „Poslední kovboj“. Píseň „Všichni jsou už v Mexiku“ přijali za svou i mnozí fotbaloví fanoušci. Československý fotbal byl tehdy v obrovské krizi a v kvalifikační skupině pro MS v Mexiku ´86 skončili až na čtvrtém, nepostupovém místě a tato písnička se s trochou zlomyslnosti před výkopem prvního zápasu MS často hrála!

Zpěváckou štafetu převzala i Tučného dcera Míša, která se sice na čas odmlčela, ale táta z nebe jí prý vyzval, aby to nevzdávala, a tak se připojila ke skupině Jelen.

Michale, slávisto, jistě ses tam v nebíčku setkal se svými idoly Pláničkou, Bicanem i Pučem a s potěšením sledujete „jak Slavia válí“! Zanechal jsi zde před 25 lety nesmazatelnou stopu, pro kterou na Tebe jako na zpěváka i slávistu nelze zapomenout!

Dobi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..