7. březen je z hlediska narozenin českých velikánů určitě významným dnem. 7.3.1850 totiž poprvé spatřil světla tohoto světa nezapomenutelný první československý prezident, jak se i říkalo, tatíček Masaryček. Se 7. březnem je však spojen i život jedné z nejvýznamnějších postav slávistického fotbalu, ale i bohaté historie OP, Ladislava Ženíška. Člověka s velkým Č, který se spíše podepisoval jako Láďa nebo Láda Ženíšek, se narodil také 7.března! V roce 1904.
Za své dva kluby vždy považoval Viktorku Žižkov, ale hlavně naši Slavii, kde prožil nejkrásnější léta své bohaté fotbalové kariéry, k níž nerozlučně patří i působení v Chicagu, jakož i činnost trenérská. Ale ne nadarmo jej ve své slavné hymně připomíná i Standa Procházka. Jako slávista odjížděl i na slavné MS´1934 do Itálie, kdy tuto hrdinnou jedenáctku o titul připravil až proradný Švéd Eklind.
Fotbalem a působením kolem něj však zdaleka nebyly vzpomínky na něj striktně ohraničeny. Většina z nás má jen a jen ty nejkrásnější vzpomínky na jeho účast na četných akcích OP, ať už to byly výborné besedy na odbočkách, memoriály Vlasty Kopeckého či další akce Odboru přátel. I díky němu a jeho charizmatu se rozšiřovaly řady členů OP, v paralelním článku na něj v této souvislosti vzpomíná i olympionik Jiří Kormaník,..
Ti z nás, kteří měli to štěstí a zažili některé z jeho vystoupení, jsou mu dodnes vděčni za jeho nevšední jemný humor, na nezapomenutelné historky z fotbalu a dění kolem něj! Vždy bylo kolem něj veselo a jeho úžasná fyzická kondice dávala tušit, že radost, vzpomínky, optimismus a dobrou náladu bude schopen šířit nejméně do své stovky. Osud tomu však chtěl jinak. Při cestě k jedné akci do auta, v němž jej vezli, narazilo nedaleko náměstí I.P.Pavlova jiné auto a nejvíce postiženým byl Ladislav Ženíšek. Zprvu se zdálo, že se ze všeho zdárně dostane, ale přidaly se komplikace a 14.května 1985 Láda vydechl naposledy. Pro nás, kteří jsme jej poznali blíže, je tento den považován za jeden z nejsmutnějších v naší malé slávistické historii. Jistě by nám však jen a jen smutnění nepovolil, a tak mi dovolte několik osobních vzpomínek! Byl určitě mistrem -vyprávěčem a při jeho historkách vytryskávaly i slzy smíchu.
• Například když líčil svoje působení v Chicagu, kde vedle fotbalu působil i v obchodě. Třeba v obchodě s textilem a oděvy. Byla krize a bylo nutné prodat. Nelze zapomenout na jeho názorné předvedení, jak jakési Polce vnutil pro jejího syna sako snad o tři čísla větší. Klouček si sako zkoušel a Láda předváděl, jak to tehdy provedl. Při pohledu zpředu přidržel zadní část saka, po chlapcově otočení se naopak stáhl klopy a přední část. Spokojená ženština sako zaplatila a tím byl obchod uzavřen. Ale asi za 10 minut zněly všemi prostorami polské nadávky „pśa krew, cholera“, když ženština zjistila, že sako visí na nebohém hošíkovi hůře než oděv polního strašáka! Ale jistě do něj nakonec dorostl…
• Nenápadně dokázal i polechtat nálady zhrzeného národa po sovětské okupaci. Připomínal třeba, že ten soudruh Březiněves to s námi myslí možná asi dobře. Věděl, že si vždy obhájí záměnu jména obávaného sovětského vůdce s pražskou čtvrtí!
• Poznal, že i někteří neoblíbení politici zadrhávají neboli koktají. Měl v zásobě několik vtipů na toto téma a lidé brzy pochopili, že nezesměšňuje pouhou vadu řeči.
• Vzpomínal rád i na svoje působení v Červeném Kostelci v mládí, kde poznal rodinu o 14 let mladšího Martina Růžka. Dokonce natolik, že jej rád po městě nosíval na ramenou. A tyto epizody připomínal dokonce na besedách, zvláště tam, kde byl národní umělec přítomen. Slovy: „Kdybych Tě tehdy, Martínku, upustil, tak jsi dnes mohl hrát akorát Quasimoda!“
• Nejen v začátcích OP byla každá beseda na odbočce OP obrovskou událostí pro pořádající město či obec. Hlavně v 60.letech to však bylo něco naprosto nového, přicházeli a upřímně se bavili i neslávisté; řada z nich však po takové besedě přešla na jinou víru.. Na tu naši, slávistickou. Nebylo divu, že hostitelé chystali odměnu, hlavně v oblasti kulinářské a v nejednom případě doslova vnucovali besedníkům i malou výslužku. Zlí jazykové pak tyto vyslance Slavie označovali jako „jitrnicové slávisty“..
Vše bylo ale jinak a třeba Láda Ženíšek prohlašoval – manželka drží dietu, dcera se stala harfenistkou v Ostravě a já jsem si u Vás moc pochutnal a to mi stačí. Když už mu ale byl voňavý dárek vnucen, vymýšlel, jak to zaonačit. Jako třeba po nádherném víkendu ve frýdlantském výběžku, kdy místní řezníci připravili pro něj a pro stejně obětavého Františka Pláničku malou výslužku, které vévodila výborná tlačenka. Láda požádal v okolí Mladé Boleslavi u jedné hospody o zastávku a nechal obě tlačenky vybalit. I když hospodě vévodil „portrét“ Kvašňáka (být ale touto hvězdou letenského klubu a spatřit tuto mazanici, nechal by snad býval každý z nás malíře žalovat..), ale návštěva římských hvězd byla atrakcí pro celou obec, Láda nechal obě tlačenky nakrájet a na každého se dostalo!
Tak to byl nedávný oslavenec – Říman, slávista, Vyprávěč a člověk, který měl rád lidi, Ladislav Ženíšek!
Dr.Michal Dobiáš