Rozhovor – Josef Dvořák

„Obdivuji pochopení a empatii slávistických fanoušků“, říká v rozhovoru známý herec a občan Prahy 10 Josef Dvořák.

Politickému hnutí Desítka pro domácí vyjádřila podporu další známá osobnost veřejného a kulturního života – Josef Dvořák. Tento filmový a divadelní herec je u diváků oblíbený zejména pro bezprostřední humor a schopnost vtáhnout diváky do děje prostřednictvím improvizovaného dialogu.

Josef Dvořák je znám jako velký fanda Bohemky, nicméně v souvislosti s podporou hnutí „Desitka pro domácí“ se v rozhovoru vyjádřil i ke Slavii a jejím fanouškům, jeho slova by neměla zapadnout…

Na Praze 10 žijete již více jak čtvrt století. Je něco, co Vás zde pálí nebo co byste chtěl změnit?
Já nejsem ten, kdo by si mohl na něco obzvlášť stěžovat. Ráno odjíždím na zkoušku, natáčení či představení a vracím se v době, kdy Praha už spí. Ale obecně si myslím, že problémem může být třeba kloudně zaparkovat. Například návštěvy jezdí kolem třeba dvacet minut, než najdou místo.

Jste známý jako velký srdcař, který si málokdy nechal ujít zápas Bohemky v Ďolíčku. Co pro Vás vlastně ty pravidelné návštěvy znamenaly?
Já nebudu příliš přehánět, když řeknu, že jsem se do Prahy stěhoval snad právě kvůli Bohemce. Má vyvolená bydlí těsně u stadionu. A když jsem tenkrát zjistil, že za Bohemku hraje taková parta jako Panenka, Dobiáš a spol. a navíc je  trénuje Pospíchal, musel jsem se hned nastěhovat. Pro mě celé bydlení ve Vršovicích znamená Bohemku.

Jak sledujete a hodnotíte vývoj Bohemky za posledních několik let, tedy od znovuzrození po současnost?

V době zklamání, kdy jsem jako ostatní vyvěsil černou fangli,  byl jsem přesvědčený, že už je s námi konec. Zarputile jsem odmítal přidat se k jinému klubu a jenom jsem sledoval ligu. Najednou jsem užasle zjistil, že se tady najde skvělá parta lidí, která je ochotna se poskládat a vytvořit nějaké konto a postavit Bohemku na nohy. Nikdy bych nevěřil, že může existovat nějaká síla, která tuto solidaritu překoná. Chci pouze apelovat na všechny, kteří mají fotbal rádi a dokážou pochopit, že Ďolíček není jenom fotbal, ale že dnes už je to posvěcené, sakrální místo. Kolem se má chodit s úctou, ale také s úsměvem a s radostí. Všechny, kteří mají s tímto stadionem jiné než fotbalové plány,  bych rád požádal, aby se zamysleli. Na tomto světě mizí tolik pěkných míst, že nechápu, proč my bychom se k nim měli přidávat.

Jaký je Váš vztah k fotbalové Slávii? Zajdete se někdy podívat, máte třeba kamarády slávisty?
Mám hodně kamarádů slávistů z Amfory, Slavia je mi blízko ale i místopisně. Několikrát jsem se tam byl podívat, když třeba Bohemka nehrála a já nebyl na zájezdu. Mluvím o starém stadionu, na novém jsem ještě nebyl. Nejvíce nyní obdivuji, jakou mají fanoušci  Slavie empatii a pochopení pro problémy Bohemky. Já vím, že je to i jejich zájem. Ale líbí se mi, že nám chtějí pomoci zachránit naše fotbalové místo a před nimi opravdu klobouk dolů. Kdybych byl hodně patetický, tak bych zvolal „všichni fotbaloví fandové spojte se a zahraňujte, co se z českého fotbalu zachránit dá…“

Myslíte si, že se máme vůbec angažovat (myšleno DPD) na politické úrovni? Aby to naše cíle určitým způsobem nepokřivilo?

To já nedokážu odhadnout, ale řekl bych, že nečekejte nic dobrého. A pamatujte si, že jste vyslanci obou oddílů, že je nesmíte zklamat a že jdete do bitvy proti penězům. A to je těžká bitva. Ale mezi těma halířema a desetníkama a tísícikorunama a statisícikoronama  se vás budeme snažit držet v kondici, abyste byli dobrým soupeřem.

no images were found