Václav Bastl (23. 4. 1877 – 16. 8. 1900)

Václav Bastl byl představitelem generace, která na přelomu 19. a 20. století postavila základy českého sportu. Sám aktivně provozoval několik sportovních odvětví, angažoval se jako funkcionář a ze všech sil bojoval o větší rozšíření sportu v Čechách. Jeho smutný osobní příběh však zůstal po dlouhá léta mementem, kam až může vést ryzí nadšení spojené se značnou dávkou naivního idealismu, pokud se střetne s nemilosrdnou realitou české sportovní kotliny.

O jeho osobním životě se mnoho podrobností nezachovalo. Ví se, že se narodil 23. dubna roku 1877 do rodiny pražského kominického mistra a že byl absolventem nižšího gymnázia na Starém Městě. Ve studiu ale, pravděpodobně z finančních důvodů, nepokračoval a místo toho se nechal zaměstnat jako knih­kupecký účetní: „Jeho touha po vzdělání vyšším nutkala jej, oddati se povo­lání, kde nejsnáze mu umožněno věnovati se zcela svým nejvroucnějším tužbám věnovati se zcela tvůrcům literatury nové a staré doby,“  napsal o něm jeho přítel Karel Hladík.

V té době už Bastl působil v celé řadě sportovních disciplín a organizací. V 90. letech 19. století patřil mezi první pražské průkopníky kopané. Fotbal hrál ve studentských kroužcích a podle vzpomínek Rudy Jurista se v roce 1895 společně s ostatními nadšenci podílel i na vzniku odboru kopané ve Sportovním klubu Slavia. Tři roky na to pak Václav Bastl sepsal jednu z vůbec prvních českých publikací o fotbalu – propagační brožuru Kopaná (football) aneb Co má každý footballista věděti.

Bastl působil také v cyklistice, kde byl mezi lety 1895 a 1898 opakovaně zvolen do správního výboru České ústřední jednoty velocipedistů ( předchůdce Českého svazu cyklistiky). Kromě toho pracoval ve vedení České amateurské athletické unie, v Českém olympijském výboru a jméno si udělal i v tenise nebo v lyžování: „Co sekretář I. ČLTK byl pilným ale často si stěžoval do netečnosti českého obecenstva oproti ušlechtilému lawn-tennisovému sportu… Jakožto  jezdec lyží náležel mezi nejhorlivější pěstitele tohoto mysl i ducha nádherami přírodními povznášejícího sportu, byl skoro každou neděli s klubem buď v Krkonoších neb na jiném výletu lyžařském… Výlety do českých hor v zimě konané velice rád popisoval a o nich živě a s nadšením vypravovával,“ napsal o něm jeho současník – legendární český sportovní průkopník Josef Rössler Ořovský.

Zlomovým obdobím Bastlova života se stalo jaro roku 1899, kdy začal s podporou svých přátel Michala Hněvkovského a Augustina Nováka vydávat časopis Sport. S oběma se poznal zřejmě v cyklistickém prostředí. Novák, pozdější významný český nárohospodář a prvorepublikový ministr financí, byl členem Akademického cyklistického odboru při Literárním a řečnickém spolku Slavia a Hněvkovský, zřejmě první český sportovní fotograf – specialista, zase působil v Klubu českých mediků cyklistů. (Později se Novák s Hněvkovským podíleli i na založení Věstníku SK Slavie a magazínu Sport a hry).

Zakládat v Čechách konce 19. století sportovní časopis byl spolehlivý způsob, jak se dostat do potíží. Sport se stále ještě rozvíjel, o masové oblibě, jakou má dnes, nemohla být řeč. Čtenářů, kteří byli ochotni platit za specializovaný list, bylo jen málo a tak většina takových projektů končila neslavně. Ukázkovým příkladem byl předchůdce Sportu Václava Bastla – list Sportovní obzor, který přispěl k finančnímu bankrotu svého vydavatele, zakladatele AC Sparty a majitele sportovního obchodu Maxmiliána Švagrovského.

Bastl byl první, kdo po kolapsu Švagrovského podniku (1897) našel odvahu pustit se do vydávání sportovního periodika. Ve svých třiadvaceti letech už měl jisté novinářské zkušenosti. Pracoval jako sportovní zpravodaj několika pražských deníků a v roce 1897 také v redakci časopisu Cyklista. Na stránkách svého časopisu chtěl dát sportu prostor, který ve stručných sportovních sekcích tehdejších novin neměl šanci dostat. Víme, že dosti velká to odvaha po nezdařeném pokusu prvního všesportovního 14denníku českého vydávati týdenník, avšak doufáme, že podporou sportovního světa českého, jehož četnými zástupci byla myšlénka naše tak příznivě uvítána, a pro nějž list zakládáme, podaří se nám Sport aspoň udržeti,“ stálo v prvním čísle Sportu, které vyšlo 10. května 1899.

Bastlův Sport psal nejvíc o fotbale (přinášel dokonce výsledky z anglické ligy a z poháru), cyklistice a v zimě o lyžování. Často se v něm objevovaly také střelectví, šerm, automobilismus, veslařství, lawn-tennis, atletika, bruslení, golf a občas také kulečník, myslivost nebo rybolov. Přes kvalitní redakční sestavu a neutuchající Bastlovu snahu chyběly už po půl roce v účetnictví Sportu peníze. Největší manko přitom tvořily částky za výtisky, které sice předplatitelé odebrali, ale nezaplatili za ně. Byl to první signál, že přicházejí vážné problémy.

Na konci roku Bastl opustil jistotu stálého místa v knihkupectví, aby se mohl naplno věnovat svému časopisu. Rozšíření obsahu (přibyla například kulturní část), výraznější grafika ani neustálé apely na vyrovnání dlužných částek ho ale nezachránily. Těžkou situaci navíc ještě zhoršil neúspěch olympijské akademie na podporu účasti českých sportovců na Hrách v Paříži, kterou Bastl pod hlavičkou Sportu zorganizoval a která, kvůli chabému zájmu veřejnosti, skončila finanční ztrátou. Krize vydavatele Sportu vrcholila v létě roku 1900. „V poslední době se stal (Bastl) následkem nervové choroby silně zádumčivým a zdravotní jeho stav vzbuzoval nejvážnější obavy,“  psaly Radikální listy, kde krátce vedl sportovní část. O posledních hodinách Václava Bastla, které 15. srpna vedly až k jeho sebevraždě, podrobně informovala většina pražského denního tisku.

Podle informací Národních listů byl Bastl v osudný den na návštěvě u svého příbuzného uzenáře Šípka, „kde rozmlouval o tom, který způsob sebevraždy je snadnější, zda zastřelením neb otrávením.“ Do restaurace v Celetné ulici poblíž jeho bydliště přišel, jak upozornily Radikální listy, „již značně rozrušen“: „Od svého přítele vypůjčil si revolver pod záminkou, že podnikne na kole noční výlet.  Kamarád mu jej ochotně zapůjčil, nevěda ovšem, že použije ho k tomu, aby učinil konec svému životu.“ Okolo čtvrté hodiny ráno se pak z Bastlova bytu ozvala střelná rána. Mrtvolu vydavatele časopisu Sport našla druhý den jeho posluhovačka. „Pan Bastl ležel na loži s prostřeleným srdcem. Pravice křečovitě svírala revolver, jímž učinil konec svému životu,“  napsaly v materiálu o Bastlově smrti Radikální listy. Národní listy šly ve svém popisu ještě dál: „Z rány nevytryskla ani jediná kapka krve; krev vnikla do útrob. Zdá se, že sebevraždu provedl v návalu nesnesitelné choroby nervové.“

David Lukšů

Václav Bastl (23. 4. 1877, Praha – 16. 8. 1900, Praha)

Novinář: Redaktor Cyklisty (1897); vydavatel a redaktor týdeníku Sport (10. 5. 1899 – 16. 8. 1900); přispěvatel několika pražských deníků; vedoucí sportovní rubriky Radikálních listů (4. 8. – 16. 8. 1900).

Povolání: Knihkupecký účetní (do konce r. 1899).

Sport: Fotbalista, tenista, lyžař; kopanou provozoval ve studentských kroužcích; v roce 1895 jeden ze zakladatelů SK Slavie (náhradník klubového výboru); sekretář I. ČLTK; člen ČÚJV (1895 – 98 ve správním odboru jednoty), ČAAU, Českého komitétu pro hry olympické (1900, organizátor akademie na podporu účasti českých sportovců v Paříži – skončila finančním schodkem); autor knihy Kopaná (football) aneb Co má každý footballista věděti. Návod, výklad a stručné dějiny tohoto sportu (1898).

Další informace: Syn kominického mistra; absolvent nižšího gymnázia na Starém Městě; bratři Josef a Jaroslav; přítelkyně slečna Štípková; zastřelil se 16. 8. 1900; pohřben na Olšanských hřbitovech vedle malíře a člena ČÚJV Karla Štapfera – hrob IV-09-537.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..