3 v 1 aneb ROŽĎALOVICKÁ VÝROČKA, BESEDA I MIKULÁŠSKÉ ROCKOVÁNÍ

ROZ01Po celých více než 15 let své existence patří rožďalovická odbočka OP mezi nejvýznamnější, a to jak počtem členů, tak pestrým výčtem akcí, mezi něž určitě patří i každoroční výroční schůze, která je vždy spojena s besedou a dalšími překvapeními.

První třetinu mikulášského odpoledne 5. 12. 2015 zajistila tradičně perfektně připravená výroční schůze, kde vedle podrobné zprávy o sportování členů odbočky a zprávy o hospodaření měl hlavní slovo předseda odbočky Stanislav „Stenly“ Veselý. I v letošním roce platilo, že počet akcí neklesl pod 12, tedy v průměru „co měsíc, to akce“! Jejich seznam (maškarní rej, posvícenská a mikulášské zábava, příprava zázemí pro tradiční pouť, fotbalové derby se Spartou radnice, společné výlety i dovolené) připomínal roky minulé. Jen dvě události trochu vybočovaly z každoročního klišé – v lednu to bylo smutné poslední rozloučení s velkým kamarádem–slávistou Janem Maikem, kde mezi 11 zúčastněnými odbočkami nemohli Rožďalovičtí chybět, a pak letní cesta do Krkonoš, kdy se (snad mimořádně) neuskutečnil tradiční fotbalový turnaj, který pořádají kamarádi v Černém Dole. Ale i letos se mohl tento krásný kout Krkonoš na návštěvu Rožďalovických těšit. Honění za mičudou tak vystřídal výstup na Černou horu a až na drobná zranění dopadl výlet na jedničku!

Na závěr líčení aktivit si ponechme akce pro děti. Dost často slyšíme povzdechy, že dnešním dětem a mladým lidem „může být Slavia ukradena“. I na toto dokáží Rožďalovičtí správně reagovat a dávají tak příklad ostatním.  Zimní maškarní rej i jarní Čarodějnice jsou nejen akce pořádané v barvách Slavie, ale získaly si ohlas v blízkém i širším okolí městečka, které čítá jen o něco málo přes půldruhou tisícovku obyvatel! A přidáme-li i dva vypravené autobusy plné dětí na zápasy Slavie do Edenu, kdy při utkání s Bohemians suverénně vyhráli Rožďalovičtí soutěž o nejvyšší počet zúčastněných dětí, je jasné, že slávisté v tomto koutě Čech na pomezí Nymburska a Českého ráje nevymřou!

Druhou třetinu mikulášské soboty obstarala tradiční beseda. Př. Ondřej Zlámal si vydobyl asi nejvyššího uznání, když po zisku mistrovských titulů obětavě objížděl s mistrovským pohárem naše odbočky. A jeho popularita ještě vzrostla po vydání dvou vzpomínkových knížek na jeho působení v milované Slavii. Při křtu druhé knížky „Vzpomínky mistrů“ nemohl chybět samozřejmě ani v Rožďalovicích, kterým věnoval i kapitolku „Vítejte ve slávistickém ráji“! Přijeli tedy oba spoluautoři a hezké posezení spojil on i Václav Hanzlík s dalšími osobními vzpomínkami, které se třeba ani v knížce neobjevily. A křivdili bychom i třetímu účastníkovi besedy, členovi představenstva SK Slavia Praha – fotbal, a. s., Tomáši Syrovátkovi, který, jak sám několikrát zdůraznil, se z někdejšího lůna fanouškovské obce posadil za předsednický stůl. Všichni diskutéři obdivovali tu pozitivní změnu, která za necelé 3 měsíce ve Slavii nastala, a uznávali, že třeba v přípravě přestupů není možno zveřejnit vše, aby se toho nechytila konkurence. Přišla řeč i na to, co slávisty nejvíce tíží a bohužel asi tížit bude –   obrovské nejasnosti kolem stadionu. Kdo že je vlastně majitelem? Od koho jej může obrozená Slavia odkoupit, aby pak za měsíc nepřišel někdo jiný a neřekl „stát jsem já“, pardon „majitelem jsem já“. Na závěr besedy, která přesáhla plánovaný čas, se vytvořila fronta čerstvých vlastníků knížky s žádostí o autogram.

ROZ02To už se pomalu sál vyprazdňoval, když hlavně na besedu čekali organizátoři o trochu větší účast, ale sobota 5. 12. byla východiskem z nouze. Našel by někdo lepší sobotní termín v čase adventním, kdy týden předtím byl v plánu zápas s Příbramí, týden nato pak další akce více odboček?

Beseda i autogramiáda končila a obětaví organizátoři už spěchali na úpravu obou sálů Radnice, protože již ve 20 hodin začínala oblíbená zábava, tentokrát nazvaná Čertovské rockování se skupinou Telegraf Rock. Jistě se sluší připomenout i další účastníky tohoto setkání. Velký obětavec Jan Čapek přivezl Ing. Tomáše Donnera, který se do sálu tak trochu zdráhal přijít – vždyť mě nikdo nezná! Stačilo ale pár slovy připomenout, že je to on, kdo mluví fundovaně o historii na Dušičkách a patří k té partě druhé generace vlajkonošů, z níž tu dodneška jsou přátelé Čapek, Donner, Dobiáš, Ročeň a Vavřina!

Několika snímky musíme připomenout i obětavou přípravu celé akce, ať už se jednalo o výzdobu sálu nebo o výrobu a servírování tradičního občerstvení ve formě rautu.  Když jsem po příchodu na radnici zaslechl zvuky z přípravny, nakoukl jsem. To, co některé ženy dokázaly s nožem, ten klapot při krájení, to byl malý koncert! Já určitě patřím k těm, kdo by si za chvíli uříznul nejen poslední článek některého prstu. Zručné ruce krájely vynikající klobásky, plátky, rolády, pečínky i sekané, nechyběly řízečky, zeleninky, saláty i sladkosti! Snad by raut mohl konkurovat třeba některému filmovému festivalu!

Nelze jinak, než smeknout symbolický klobouk a vyjádřit náš obdiv k Rožďalovickým za to, co vše pro sebe, své kamarády i ostatní sousedy dělají. Dělají to opravdu dobře!

Dobi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..