CESTY SLÁVISTŮ EVROPOU

jaovPřipravil: Dobi
Poměrně bohatý podzimní program Slavie v evropských soutěžích nezůstal lhostejný ani členům odboru přátel, jehož hlavní pýchou jsou oblíbené poznávací zájezdy, tentokráte se uskutečnily do Janova a Lille. Časopis OP Červenobílé listy vždy věnuje líčení zážitků dost místa a dostane se zde i na zajímavé postřehy členů OP, kteří zamířili do míst slávistických zápasů i jinak.

Na našich stránkách tak máme i ve fotogalerii zážitky hlavně moravskoslezských příznivců Slavie do Tiraspolu, tradiční poutavé líčení vždy připravuje i věrný účastník zájezdů OP Ing.Hejcman, který i čtenáře našeho webu seznámil se zážitky ze zájezdu do Janova a okolí  a nyní pečlivě připravuje i líčení cesty do Paříže a Lille. Výbornou úroveň fanklubáckého leteckého zájezdu do Valencie potvrdil Karel Vavřina (jeho článek z ČBL Vám přinášíme i zde, stejně jako i dojmy Honzy Čapka z Bělehradu).


Vyvrcholením cestovatelské sezóny byl letošní poslední zápas v Evropě, ve francouzském Lille. Tam se dalo jet mnoha způsoby. Potkávali jsme nejedno české auto se slávistickou vlaječkou, dva autobusy vypravil Fanklub, zmíněnou poznávačku připravil i OP! A záslužným činem byla i nabídka Rožďalovických, kteří nabídli pár posledních míst ve vlastním zájezdě pro další slávisty z míst po trase, jejíž hlavní díl patřil srdci země – Paříži! A plné bylo i letadlo, kteroužto volbu jsem tentokrát z časových i kondičních důvodů volil já a seriálek zážitků svými řádky si dovoluji zahájit!


Dvakrát do téže řeky nevstoupíš – ani do Deūle ve francouzském Lille!

V pátek 8.prosince 1995 po zmírnění nebývale ostré stávky konečně odlétala z letiště v Lille výprava Slavie, aby se do severofrancouzského střediskového města Lille s téměř 200 tisíci obyvateli ve středu 16.prosince 2009 po 14 letech a 8 dnech opět vrátila. Čím se obě návštěvy lišily (uveďme ještě, že v Lille přistávala slávistická družina i v září 2002, kdy Slavia hostovala v blízkém Mouscronu již na belgickém území!)?

V roce 1995 se stalo Lille útočištěm pro zápas v blízkém Lensu, který nedisponuje nejen letištěm, ale ani vhodnými ubytovacími kapacitami. Stávka však tehdy zablokovala kdeco, a tak nešlo ani připravit sebemenší výlet po městě či do okolí, natož to zkusit populárním rychlovlakem do hodinu (!) vzdálené Paříže. O to více bylo času na město, na jeho kouzelnou předvánoční atmosféru. A i ten pohled na průvody a manifestace stávkujících byl zážitkem. Ono totiž stávkování je pomalu francouzským národním sportem a dodejme, že slovo „la grčve – stávka“ by měl do svého slovničku zahrnout snad každý, kdo se do Francie vydá. Stávka dopraváků v Paříži byla v půlce prosince na spadnutí, a tak – i vlivem náhlého vpádu zimy po příjemné středě – i největší odvážlivci záměr vyrazit do Paříže vzdali.

Ti z nás, kteří se sem vrátili po 14 letech vzpomínali i na někdejší procházky městem, na budovu radnice s vysokou věží (v okolí Lille začínají široké roviny, jež známe z Belgie i Nizozemí), operu, burzu, divadlo, galerii, zajímavě řešené nádraži Falnderské i to nové Evropské, jež je východištěm pod kanál La Manche. Připomněli jsme si moderní čtvrtě i historický střed, obchodní středisko vedle nádraží nese stejný rukopis jako centrum Nový Smíchov nebo Eden s nezbytným Carrefourem.

Tím se oba pobyty shodovaly. Při cestě k veliké pevnosti jsme tehdy i nyní zahlédli stožáry nedalekého stadiónu. Lille však tehdy hrálo pouze II.ligu, kraji vládl Racing Lens! Dnes patří Lille mezi chlouby silné francouzské ligy, zmátořil se po sestupu i Lens a drží se poblíž středu ligové tabulky. Tehdy jsme se výhrou 1:0 v Lensu (branka: Poborský) po domácí remíze odrazili k závěrečnému finiši tehdejší Spanilé jízdy, letos to byl pro Slavii už jen zápas rozlúčkový. Lens se tehdy již mohl pyšnit pěkným fotbalovým stadiónem, v Lille se stále hraje na „letišti“, proti němuž byl i Strahov symbolem útulnosti a pěkně to tam protahovalo! Ale už je připravena stavba stadiónu nového! Výsledek byl sice horší než výkon, ale i v Lille už bylo možno zapomenout na podzimní herní bídu!

Lidé přátelští až milí, rádi by si povídali, ale ta jazyková bariéra je pro nefrancouzštináře příšerná. A přitom jsou vděčni za každé slovo od každého, kdo zvládne pár francouzských vět (bohužel ta bariéra existuje často i ve službách..). Vánoční trhy na všech třech náměstích jsou velkou atrakcí a vůbec si nezadají s podobnými trhy v Drážďanech nebo Norimberku! Všemu vévodí obří ruské kolo na náměstí Ch.de Gaulla, pochoutky voní, lidé vybírají i nakupují. A podobně je tomu i „U Fotra“, jak kdosi kdysi pojmenoval levný, ale solidní obchod TATI, který i v Lille sídlí na hlavní třídě!

Fakt, že železnice SNCF nestávkovaly, jsem já nakonec využil k cestě do nedalekého Arrasu, který je znám jako rodiště prvního ze stavitelů chrámu sv.Víta (Matyáše – *1290), narodil se zde i jakobína Maxmilián Robespierre (*1763), ale i je i místem prvního vystoupení českých vojáků v roce 1915, které se stalo základem vzniku česko-slovenských legií! Především je však Arras nádherným městem, jakýmsi moderním skanzenem středověku, s krásnou radnicí, homogenním náměstím, katedrálou související s Opatstvím i hezkými uličkami a dalšími kostely kostelíky! Každý, kdo při návštěvě severozápadu Francie mine Arras, prohloupí!

Ono vůbec je ta Francie zvláštní země. Nechutí učit se cizí jazyky počínaje (vůbec si nedovedu představit, že bych jinde než v Alsasku-Lotrinsku spustil německy, natož se svým saským akcentem). Ale za něco si mohou i sami. Přikládám jednu z pohlednic, kde je sice obrys mapy dán známým šestiúhelníkem, ale „vzhůru nohama“ – jako by byl Liberec dole a Budějičky kdesi na vrcholu země. Svérázný to protest proti opomíjení severu při podpoře turismu. Ale mohou si za to trochu sami. Například v Arrasu je sice Office de Tourisme, ale možná, že už za de Gaulla byly dveře zavřené. Vedle však souvisí dvorana radnice, a tak jsem myslel, zda to nepůjde okolo. Z omylu mě vyvedl místní Cerberos, který mě hnal jak poražená vojska od Verdunu… Přitom na konci chodby se skvěly kýžené prospektíky!!!

no images were found

Do Bělehradu nebo na Bělehrad?
Vítěze 3.předkola LM čekala automaticky nejen možnost dalšího, už přímého souboje o LM, ale i v případě neúspěchu mu byla zaručena účast v hlavní soutěži Evropské ligy. Poražený celek naproti tomu musel podstoupit boj o „druhou“ Evropskou ligu v jejím čtvrtém předkole. A z pětice českých účastníků si asi vedle Teplic nejvíce zabrečela Slavia. Ale odpověď oponentů byla tvrdá, ale jasná – „v duelu s Tiraspolem jste urazili fotbalového Pána Boha“. A tak tu byl fakt, že naším soupeřem se stala silná a nepříjemná Crvena Zvezda Beograd! K tomu nás  postihlo pravidlo, že lepšímu mužstvu z domácí tabulky se při shodném losu doma-venku mění nalosování. Ale ruku na srdce – Sparta nám jen „oplatila“ situaci z roku 1995, kdy jsme měli německý Freiburg hostit nejprve doma, ale los se obrátil a Slavia se pod Schwarzwaldem odrazila k historickému postupu až do semifinále Poháru UEFA, zatímco Sparta – snad i kvůli prvnímu zápasu doma, pohořela!

Fanoušky Crvene Zvezdy navíc provázela ne zrovna nejlepší pověst! Jak se vše vyvine? „Delije“, jak si nejvěrnější fanoušci červenobílé Zvezdy podle jakési turecké předlohy říkají, jsou postrachem v Srbsku i mimo ně. A „dokázali“ to i při výjezdu do Prahy. Nejdříve dostaly první zásah dvě benzínky na Moravě, jejich „procházka Prahou“ odpoledne před zápasem se žel změnila v regulérní pouliční válku… Nechci nikomu sahat do svědomí, ale Eden chceme mít od počátku otevření i kulturním stánkem a nikoliv rejdištěm agresivních gaunerů. Podřídili se Baníkovci, podřídili se sparťané. A není nic jednoduššího, než vydávat vstupenky na jméno. Děje se tak ještě přísněji v Itálii, jak jsme mohli pocítit i při přípravách zájezdu do Janova. Nemám nejmenší pochybnost, že podobně byli informováni i „Zvezdaši“. Ale každý z nás se jistě setkal s filozofií, že předpisy a pokyny jsou vypracovávány proto, aby se nečetly, ba přímo ignorovaly. A to se stalo i v případě srbských „hostů“, kdy byla nakonec burcována i ambasáda. Nakonec se všichni slušní fanoušci do hlediště dostali a fandili téměř na jedničku! A že pár kamarádů bylo zadrženo a s odjezdem domů se váhalo, až bude poslední z nich propuštěn, není problémem naším, ani české policie!

Mezi svými přáteli mám právem pověst jugofila, který země jižních Slovanů preferuje nade vše – jistě si někteří z Vás vzpomenou na líčení našich cest na tuto část jihovýchodní Evropy. Na vynikající prostředí v srbsko-hercegovském Trebinje nebo při bezproblémovém startu ve Smederevu v blízkosti Bělehradu. Na krásný zážitek ze slavonské metropole Osijeku v Chorvatsku! I na srdečné přijetí na konkurenčním Partizanu (vždy jsem měl pro něj slabost, která začala už tím, že v roce 1966 po prohře v Praze 1:4 rozdrtil v PMEZ Spartu 5:0!), kdy jsem měl možnost jazykově pomáhat tehdejšímu webmasterovi v jeho práci a zažít pohostinnost na sekretariátu klubu, o který se zasloužil samotný Josip Broz Tito. I tam jsme pocítili určitý odstup při líčení soubojů s největším rivalem, kdy nám nenápadně zdůrazňovali spojení CZ s policií. A podobné dojmy jsem měl při nejedné z návštěv na Jadranu. Naposledy letos v červnu v Černé Hoře, kde převažovali Beograđané. Ti partizanci byli takoví nějací přátelští a když zjistili zájem, bavili se s chutí a úctou. Naopak – například k vedlejšímu stolu se posadila rodinka s otcem v dresu CZ – nabubřelý ksicht, trojúhelníkový vrchol hlavy, karfiolové uši… A stejně se i choval.. To jsem ještě netušil, že se za 2 měsíce zařadí mezi fanoušky důležitého soupeře! Ano, je to subjektivní, ale něco na tom bude! (I když přiznejme, že záhřebští BBB řádili v Evropské lize tak, že Dinamu byly (dočasně) odečteny 3 body (!!!), známá Torcida ze Splitu má zaraženy výjezdy, ale jejich nerespektování znamenalo těžké střety se slovenskou policií v Žilině a některý z partizanců se projevil tak, že to odnesl životem příznivec francouzského klubu – že by exkalace již naštěstí zažehnané postjugoslávské války do Evropy???)

Slavia doma vyhrála 3:0, pro mnohé získala dostatečný náskok! Ale budiž i nám do budoucna varováním neodpustitelný propad Liberce – v Bukurešti se sešívaným Dinamem vyhrál 2:0 a výsledek ještě o gól zvedla kontumace od UEFA pro vtrhnutí diváků do hřiště! Doma však Slovan prohrál 0:3 a vypadl na penalty! Šlo však o nás a doslova jsme byli šokováni reakcí některých médií na srbské straně. Na internetu jsem si nalistoval nejprve stránky TV B92 považované právem za dlouhodobě objektivní. „Rasismus Čechů, brutálnost české policie, nepochopení, že cestující fanoušci měli žízeň a bláznilo se pro pár ukradených plechovek, snaha nepustit obětavé fanoušky, aby povzbudili po dlouhé cestě svůj tým!“ Ani slůvko omluvy, ani slůvko o řádění!!! A ve stejném stylu i slovní zásobou bylo i oficiální prohlášení CZ. Srbštinu znám natolik dobře, abych z dikce pochopil, že jde o stejný zdroj, stejné pero, stejného xenofobního pisálka!!!
Ne, nebojte se, tady nejde o vyvolávání násilí či nenávisti! Přesvědčily mě o tom již reakce na příslušných diskusních fórech, kde až 80% diskutujících odsuzovalo tón obou prohlášení, omlouvalo se Čechům za špatný dojem a výrazně zdůrazňovalo, že Srbové takoví nejsou a že se za tuto část CZ stydí.

Různé zprávy však pronikaly do povědomí našich fanoušků, a tak počet zájemců o výjezd do Bílého Města na soutoku Sávy a Dunaje klesal a klesal. OP měl připraven tradiční poznávací zájezd „Třemi zeměmi ve třech dnech“, kdy jsme měli naplánován zájezd s noclehy v Bělehradě a Zalakarosi s programem v Novim Sadu, Bělehradě, v chorvatském Đakovu, místě posledního odpočinku velkého přítele Čechů Josipa Štrosmajera, hlavním městě české menšiny v Chorvatsku Daruvaru i v kouzelných maďarských barokních městečkách a hlavně s koupáním v oblíbených termálních lázních. Zájezd se nenaplnil – po pražských událostech bylo nejčastější odmítnutí formulováno: „nejsem sebevrah“.

Obrovské problémy měl i Fanklub. Nakonec naplnil 1 bus, druhý bus vypravili Ultras. První, co padlo, byl klasický a povinný 9-hodinový pobyt v cílovém městě! V rámci spolupráce FK-OP jsme postupně pomáhali připravovat všechna náhradní řešení. Jeden čas vítězila idea onen povinný řidičsko-odpočinkový pobyt strávit v druhém největším městě Srbska, ve spřáteleném Novim Sadu, který se nejen pyšní památkami v centru a pevností Petrovaradin nad městem a nad Dunajem, ale hostí i místní sešívanou Vojvodinu, založenou v roce 1914 studenty Zorkem a Milovcem, kteří z Prahy přivezli i dresy Slavie, jimž je Vojvodina dodnes věrná, což také v roce 1999 při pohárovém duelu vždy a všude zdůrazňovala!.

Ani tento kompromis srbská policie nepovolila a slíbila odvoz ke stadiónu od maďarské hranice. Nikdo ale netušil, že to zajistí tak fikaně, že se pojede po okreskách a na bělehradské Marakana dorazí oba autobusy ve 44.minutě první půle? Co ale čekat od ubrečeného policejního klubu?

Jak se tedy zpětně dívat na zápas ve stylu „konec dobrý, vše dobré“. První můj dík patří zvezdarskému internetovému přenosu, kvalitnímu, nepřerušovanému a domácí srbština nezněla vůbec nenávistně. Samotná pohroma se ale na nás valila. První gól z penalty za jasný zkrat Jandy. Stav 1:0 vydržel až do samého konce 1.půle. Pak ale nenápadná „zdržovačka“ brankáře Vaniaka,  kdy měl arbitr rozsoudit mezi pohybem domácího útočníka v blízkosti Čaroděje a jeho dlouhým držením míče. Rozhodl se pro nás asi nečekaně pro druhou verzi. Překvapený Vaniak obloučkem podával míč arbitrovi. Hbitý Srb však vyskočil, míč chňapnul, položil, přihrál a druhý gól CZ byl již hračkou. Něco podobného, jako kdysi povedl tehdejší sparťan Gluščević makedonskému mistru a právě tento gól rozhodl o postupu Sparty! Nebude tomu tak i v Bělehradě? Přestávka nepřinesla mnoho klidu do řad našich fanoušků, naštěstí nám asi onen fotbalový Pán Bůh odpustil a poslední branku střetnutí si na své konto připsal Standa Vlček a prakticky rozhodl o našem postupu.

Náš časopis má dlouhodobou tradici v líčení zájezdů se Slavií a za Slavií, kdy si v této oblasti spíše všímáme reálií kolem zápasu a zájezdu, protože vlastní zápas je popisován aktuálněji a věrohodněji na webech čistě zaměřených na fotbal. Ale co psát o dojmech ze Srbska, když fanklubácké autobusy dorazily až jen na kousek zápasu a určitě nebyl nikdo, kdo by si všímal reality srbských městeček i vesnic, natož samotného Bělehradu, zájezd OP se nenaplnil a i účastníci leteckého zájezdu měli jiné myšlenky, než se věnovat důkladné prohlídce Bělehradu či všeslovanskému družení se!

no images were found

O některé dojmy Vás však neochudíme, přihlásil se nám Honza Čapek, který v Bělehradě byl, vše prožil a rád se s Vámi podělí o své zážitky.


Jak jste se nakonec do Bělehradu dostali?

Poté, co bylo jasné, že se zájezd OP neuskuteční, začali jsme sondovat možnosti cesty. Dostali jsme tipy na ubytování a zvolili jsme cestu autem, byli jsme přesně čtyři!

Bylo problémem sehnat nocleh?
Chtělo to trochu probrouzdat internet a srovnat s doporučeními ode všech, kteří Bělehrad znají lépe. Nakonec jsme – a diví se nám někdo? – zvolili komplex hotelu Slavija, který se nachází na náměstí Slavija ve východní části centra! A nevolili jsme špatně – za 2 noci jsme ve 4 lidech zaplatili za ubytování v útulných pokojích se snídaní 205 €, což určitě není přemrštěné!

Jaký dojem na Tebe Bělehrad udělal?
Byl jsem zde po 30 letech a byl jsem příjemně překvapen, jak se město vylepšilo. A zmizely i škody po bombardování před 10 roky!

A co lidé, byla cítit nějaká nenávist?
I my jsme odjížděli s určitými obavami, ale skutečnost byla více než příjemná! Zvláště vzpomínám rád na človíčka, kterého jsme potkali při procházce pevností Kalemegdan, který několikrát zdůrazňoval, jak v srdci cítí vzájemné všeslovanské vazby, které Srbové projevovali i v pro nás kritických letech 1938 a 1968 a s trochou hořkosti přijali naopak české uznání samostatnosti Kosova!

A co na stadióně Marakana (s ním je navždy spojen československý titul mistrů Evropy z roku 1976, kdy nám proti Němcům fandil celý stadión)?
Odlišme fanouškovské přesvědčení a odhodlání (objevily se transparenty se 2 čísly – 4:0) od nenávisti. Nelze říci, že by atmosféra byla superpřátelská, ale o korektnosti většiny diváků už mluvit můžeme. A vyřazení CZ přijali diváci nakonec smířeně!

A ohlasy po zápase?¨
Přivezl jsem do Prahy hlavní sportovní deník, který se, stejně jako u nás, jmenuje Sport, přesněji Cпopт (Srbové dodnes hájí cyrilici, od které už ustoupili i Černohorci; naše generace, která ještě měla ruštinu povinnou, by se v něm orientovala, i když některé hlásky jsou unikátní – „j“ či“ ђ“ nebo „ћ“, pozn.red.) a doporučil jsem pár postřehů pro ČBL.

Děkuji za líčení zajímavého výletu a jdu se začíst do deníku Cпopт.Prolistoval jsem jej pozorně. První stránka deníku je navozena velkým nápisem „Evropa v Humské“ (na Humské ulici je sídlo Partizanu, který po domácí remíze senzačně vyhrál 2:0 v Žilině a účastníci si obrovsky libovali pohostinnost Žilinčanů). V levém dolním rohu se pak krčí nápis „2:1 – Čestné rozloučení Zvezdy“.  Druhá a třetí stránka tak patří oslavě postupu Partizanu i všem dojmům o pohostinnosti a přátelství Žilinčanů. Na 4. a 5.straně je podrobně líčen duel náš. V hlavním článku je nejvíce litováno neproměněné šance Blažiće za stavu 2:0, kdy poté místo toho padl rozhodující gól Vlčka. Článek vysoce oceňuje bojovnost a statečnost hráčů Zvezdy i věrnost diváků, kteří zůstávali dlouho po zápase v hledišti, kulišárnu Ninkova, který hned přihrál Perovićovi na laciný gól, označují jako „opičí genialitu“. Citován je i výrok prezidenta CZ Lukiće, který se dušuje, že Vlčkův gól byl podle něj z jasného ofsajdu. A zmiňme i citované  ovace na přítomnéhoho fotbalového génia Dragana Džajiće, který býval populární i u nás. Je zde i zmínka o 12 zraněných divácích, z nichž dva velmi vážně. Naštěstí ne jako důsledek půtek, těm sice svérázně, ale přece jen policie zabránila. Jednalo se o kotel, kdy z tribuny oba spadli, jeden má zlomenou páteř, druhý obě nohy!

Jinak mi připadalo čtení o zápase zajímavější, než nacházíme v našich médiích – vedle hlavního článku a statistik spousta perliček, postřehů a krátkých rozhovorů, které jsou zajímavě rozesety po obou stránkách Sportu.

Takže závěrem ke zdůvodnění nadpisu. Čeština (ale například i maďarština) je gramaticky v uvádění cíle cesty nejednotná. Jezdíme na Kladno, na Petřiny, na Šumavu, ale do Krkonoš, Brna či České Lípy… V případě Bělehradu se setkáváme s oběma tvary. Přičemž ten s „na“ zdomácněl až po zveřejnění Švejka a hlavně perfektního filmu s Rudolfem Hrušínským, kdy je Švejk vezen na vozíčku k místu mobilizace. Nakonec, jak se ukázalo, bylo putování slávistů z nejvěrnějších zaměřeno do Bělehradu a nikoliv „na Bělehrad“. Ten jsme totiž sice bodově nevyloupili, ale postup se nakonec dovezl do matičky Prahy! A to naprosto bez incidentu a ve zdraví!
Dobi

Valencie? Nakonec jsme do tý Valencie přece jen jeli…
Napsal: Karel Vavřina

Tak, jako na každý zápas SK Slavia v pohárech, připravil i OP tradiční autokarový poznávací zájezd do Valencie. Tentokrát jsme však neobstáli  v silné konkurenci široké nabídky leteckých zájezdů a nakonec jsme museli náš tradiční zájezd zrušit. Valencie je přece jen daleko…..

Využili jsme tak služeb Fanklubu zprostředkovaných CK METATOUR a do Valencie i několik nás, tradičních OP-cestovatelů, vyrazilo letecky na čtyři dny! Byla to šťastná volba. Už v Praze na letišti jsme museli ocenit naprosto dokonalou organizaci a práci stewardů FK. Vše fungovalo skvěle po celou dobu zájezdu. Cestovka dokonce vyšla vstříc i mému přání a do nabídky fakultativních výletů přiřadila i výlet do blízkého Sagunta, místa vylodění Hannibalovy armády, včetně jeho slonů, při tažení na Řím. Ubytováni jsme byli ve čtyřhvězdičkovém hotelu Hesperia, nedaleko centra.

V „mé“ společnosti členů božetické odbočky OP – ta od svého založení měla zatím vždy zastoupení ve všech našich slávistických zájezdech za fotbalem – jsme se přesouvali k odletu na letiště a probírali ranní předpověď počasí z Valencie: 16 st. Celsia a déšť, teplota vody 22.. Trošku panikařím a pro jistotu se vracím pro deštník.

Po poměrně příjemném letu přistáváme na španělské půdě a už první kroky nás ubezpečují, že se nepletou jen a jen naši meteorologové… Sundáváme bundy, svetry, oblékáme kraťasy. Překousnu vykradenou tašku, propíchnutá plechovka piva však mrzí. Opět oceňujeme organizaci zájezdu. Čekají na nás dva autobusy a okamžitě nás dopravují na hotel. S Honzou Chmelíkem si dáváme rychle sprchu a šup do města! SMS od přítele Bělčíka láká do restaurace světoznámého Manola El del Bomba (viz obrázek). Mimochodem – je půl sedmé a teploměr ukazuje 27 stupňů.

Vcházíme – a ta figurka, kterou většina z nás zná pouze z televize, se ke mně hrne s napřaženou pravicí: „Hojja, já jsem Manolo!“ Odpovídám: „Ahoj, já jsem Karel.“ Manolo zamyšleně drmolí Karel, Karel a pak vyhrkne: „Don Carlos – amigo, co si dáš?“ Hned mě zve za pult a do ruky vrazí půllitr: „Natoč si sám a pokud má někdo má foťák, vyfoťte nás.“ A tak mám krásnou památku. Další zážitek mě čekal před restaurací, kde sedí povědomý pár ve slávistických dresech. Dávám se s nimi do řeči, ale nereagují. Po chvíli tápání se dozvídám, že jsou ze Skotska a že následují Slavii na všechny zápasy v Evropě. Opravdu milé zjištění, že máme fanoušky všude a jsme tedy vlastně celosvětový klub.

O průběhu zápasu už toho bylo napsáno dost a tak zmíním jen děkovačku. Opět obdivuhodná a obdivovaná, vytleskaná i domácími fanoušky. Kdo nezažil úspěch v cizině, ten si nedokáže představil ten slastný pocit hrdosti z češství, reprezentovaného Slavií!!! Pak už jen oslavy a diskuse s milými valencijskými fandy. Až do rána!

Bezvadně jsme si užili i poznávací část zájezdu. V historické Saguntu vztyčujeme slávistickou vlajku, ale po prohlídce starého města spěcháme zpět do Valencie a hlavně k moři. Španělé říkají, že touto dobou se koupají pouze lední medvědi a Češi. Vědom si této pravdy se ptám česky dvou plavců, jaká je voda. „Celkem to jde,“ následuje odpověď v ryzí pražské češtině! Asi ti Španělé mají pravdu…

Valencie má vždy turistům co nabídnout. Postupně jsme navštívili historické centrum, Arénu koridy, Oceánografické muzeum, Akademii umění, obdivovali extravagantní i klasickou architekturu, široké bulváry, asanované vyschlé řečiště, brány města, parky, starou tržnici, muzea… Hluboký dojem v nás zanechali Španělé a nevím, jak na koho, ale na mě zejména Španělky.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat Fanklubu a METATOURu za skvělý zájezd a fotbalistům za vynikající sportovní zážitek. Na shledanou při dalších zájezdech!

no images were found