JEDEN ZE SYMBOLŮ SLÁVISTICKÉ OBRODY V ROCE 1965 – JOSEF KADRABA

Dovolte nám zase jednou tak trochu zalistovat ve slávistických kronikách. Generace dnešních padesátníků a šedesátníků zažila se Slavií asi 3 nejsvětlejší období – spanilou jízdu Evropou zakončenou titulem po 49 letech v roce 1996 i premiérovou účast v Lize mistrů a „tandem titulů“ v letech 2007-2009.

Ale snad nebudu sám, kdo vzpomíná s úctou i nostalgií na sezónu 1964/65, na slávistickou obrodu v době, když se již živě hovořilo o zániku nejstaršího českého klubu potácejícím se těsně nad propastí pádu i z II.ligy. Do situace se „obul“ hlavně Odbor přátel, z Dynama se stala opět Slavia, „druholigový“ útok Veselý, Kadraba, Šindelář, Píša, Uldrych (ano, v té době se uváděla sestava ještě ve schématu 3-2-5, útok, který exceloval při památném postupovém zápase s Plzní) pak útočil i na příčku nejvyšší i v lize první, která nepřízní osudu, či spíše sudího Fencla Slavii unikla.

Po létech zmaru se tehdy zase chodilo na Slavii na pohledný fotbal a při vší úctě ke kvalitám brankáře, obrany i zálohy a ostatních útočníků byly doslova lahůdkou branky dosažené po únicích Franty Veselého a nádherné hlavičce Josefa Kadraby! Když poté v roce 1968 vyhrál slávista Jiří Raška olympijské zlato, připomínal jsem si, co mi stylově superčistý let valašského orla Jury připomíná? Ano, byly to ty nádherné branky Josefa Jadrany hlavou! Ale on disponoval vším, co i dnešní moderní útočník potřebuje – pohotovost, chytrost, šikovnost nohou i hlavy… Fenomén své doby…

I když byl ve Slavii necelé 3 roky, zapsal se neodmyslitelně do paměti fanoušků. Inteligentní člověk nejen na hřišti.. Dokázal se prosadit i v zaměstnání a když mu bylo v roce 1967 legálně nabídnuta pracovní pozice ve Vídni, nezaváhal. Fotbalová kariéra se chýlila ke konci, ve Slavii už trochu vyprchalo popostupové nadšení a byl zde ne vždy taktický přístup trenéra Havránka, a tak pětiletou smlouvu přijal. Mezitím se však v Československu udály dějinné obraty – po nadějném dubčekovském Pražském jaru přijeli v onu krutou noc na 21.8. v železných, hranatých maringotkách „vstupci“ a postupná husákovská normalizace odradila i ty váhající. Josef Kadraba tak návrat domů po pětiletém působení odmítl. Ve Vídni již měl dobré profesní a lidské zázemí a riskovat zlovůli někoho ze závistivých mocných? Husákovská normalizace neznala slovo kompromis, a tak ani nebyl Josef Kadraba (autor 117 ligových gólů) zařazen do Klubu ligových kanonýrů, což se podařilo až koncem 80.let, kdy se už zase dýchalo volněji. (přiložená fotografie dokumentuje jeho opožděné přijetí do Klubu ligových kanonýrů koncem 80.let). Byl autorem 117 ligových branek!

Josef Kadraba však zůstal Čechem. Po skončení aktivní kariéry se angažoval v klubu vídeňských Čechů, Slovanu Vídeň, dodnes mluví i píše krásnou češtinou. Vždyť vlastně o Vídni se kdysi hovořívalo jako o druhém nejvýznamnějším českém městě!

Př.Jan Maik, známý nejen díky unikátnímu Maikolandu, letos Josefa Kadrabu oslovil a pozval jej do své libišské usedlosti, ten se hezkým dopisem ozval a odpověď Josefa Kadraby si dovolujeme Vám přetisknout.

Ještě si však krátce osudy Josefa Kadraby připomeňme. Narodil se 29.9.1933 v Řevničově u Rakovníka. V Rakovníce s fotbalem začínal, zažil zde i legendárního Oldu Nejedlého, svoji ligovou kariéru zahájil v roce 1953 se Slavoji Liberec, následovaly 2 roky ve vojenském Tankistovi, aby pak necelé 3 roky oblékal dres Sparty. Hlavní část kariéry je spojena s Kladnem, které v té době opravu „házelo“, jak se říkávalo. Z jeho řad byl vyslán i na památné MS´62 do Chile! A jako již pomalu odepisovaný hráč se v zimě 1964/65 „upsal“ Slavii, kde prožil druhé fotbalové jaro a celkem za Slavii sehrál 114 zápasů a vsítil 46 gólů. Ve své kariéře 17x reprezentoval a byl autorem 9 branek.

A nyní zmíněná korespondence s Janem Maikem:

Vážený příteli Maiku,

děkuji za krásný dopis, připomnělo mně to dobu, kdy jsme hráli druhou ligu (jak jsem přišel z Kladna) a s námi jezdilo tolik fanoušků, hlavně však zápas s Plzní, kdy v hledišti bylo snad přes 40 tisíc diváků, zápasy, kdy nám na stadióně hrál orchestr Karla Krautgartnera! Na to se nazapomíná!

Píšete „ty Vaše krásné hlavičky“ – ano, i v onom památném postupovém zápase s Plzní jsem Čalounovi (tehdejšímu brankáři Plzně, pozn. red.) hlavou gól dal! A ta Vaše  fotka Maikolandu v Libiši mi to vše opět připomíná!

Víte, já už teď do Prahy moc nejezdím, mám na autě značku W-CHILE 2 (připomínající vynikající úspěch čs.kopané v roce 1962, kdy k druhému místu výrazně Kadraba přispěl, pozn. red.), ale už mi ji v Praze dvakrát ukradli. Asi se jim líbila, ale kdybych tu značku ztratil potřetí, už by mi ji u nás policajti nedali. Naposledy jsem byl na Slavii při derby se Spartou a já jsem měl slavnostní výkop. Slavia prohrála a já jsem si řekl, že jsem jí štěstí nepřinesl. A pak, můj Franta už zde není. Týden před jeho smrtí jsem se s ním setkal…. Vypadal dobře – a pak ta hrozná zpráva! Ani jsem nemohl na jeho pohřeb. Byl jsem tehdy v Turecku, kde jinak pravidelně v záři, letos už popatnácté, slavím svoje narozeniny. Turci mi tam vždy připraví takové oslavy, že turisté se mě pak ptají, zda nejsem Turek…

Velice si tudíž vážím Vašeho pozvání, ale bohužel. Váš Maikoland budu nosit s sebou v srdci. Já chodím každý pátek na Rapid, kde se setkávám s hráči Rapidu, Wackeru, Vienny a dalších. Oni mě vzali mezi sebe, jako kdybych hrál za ně. Představte si, že tam chodí dva hráči, proti kterým jsem hrál v roce 1956 za Spartu a oni odjížděli s krutou prohrou 0:4! A oni si to dobře pamatují!

Víte, jsem zde už od roku 1967 a já jsem hrál svůj poslední zápas, když mi bylo 46 let a pak jsem ještě 4 roky dělal trenéra českému klubu Slovan Vídeň. Když jsem slavil padesátku, tak jsem se s fotbalem rozloučil a chodím od té doby jen každý pátek mezi ty staré rakouské hráče. Pro zajímavost tam chodí Wagner, Gross, Buzek, Gernhard a další. Je hezké, jak se to zde dodržuje, vždy má někdo narozeniny, a tak se slaví při harmonice a sklence dobrého vínečka. Ale 3x týdně si chodím zahrát se starými hráči tenisovou čtyřhru.

Jinak my s manželkou mluvíme stále česky a posloucháme české zprávy a televize nám zde též jde, takže jsme dobře informováni a směji se, když mi někdo řekne „a Vy mluvíte ještě česky?“. Kdyby k Vám přijel Standa Procházka, prosím Vás, nezapomeňte ho ode mne moc pozdravovat!

Tak přijměte ode mne a od mé manželky hezké pozdravy a moc se Vám omlouvám, že se asi u Vás těžko uvidíme. Moc si vážím Vašeho pozvání a přeji hodně zdraví!

Váš

Josef Kadraba s manželkou, Vídeň

no images were found