Pro čtenáře, kteří se v minulosti na těchto stránkách ještě nesetkali s touto významnou akcí, při níž se potkávají naše odbočky díky péči odbočky kolínské, uveďme, že hezky vybavená Pizzerie a Bowling-centrum v Kutné Hoře-Sedlci je opravdu jen kolem 10 km vzdáleno od Kolína, tedy od sídla této pořádající odbočky OP. Když se ve formě nesmělého pokusu před 10 roky pokoušela parta kolínských slávistů kolem MUDr. Janáčka zpestřit kalendář meziodbočkových akcí něčím novým, jen málokdo tušil, že se z cest do Kutné Hory stane hezká a oblíbená tradice!
Při některých líčeních minulých ročníků jsme připomínali, že původně se pracovalo s názvem „koulení“, ale slovo dalo slovo a zkusily se i tady možností využití té nádherné ohebnosti češtiny, jež je schopna si v pohodě přisvojit přejaté výrazy a dále je rozvíjet. Zkusilo se to tedy s bowlením. I když to asi nenajdete ve slovnících spisovné češtiny, každý ví a pochopí, o co jde. Zná vůbec někdo jiný jazyk, který by tak bohatě rozvíjel do dalších tvarů slova hlavně z technických a komunikačních oborů, a tak Češi si vesele třeba mejlují i esemeskují!! Můžeme si navzájem i twitnout a zase jsme o nějaké informace bohatší!
Cílem článku na celostátním webu není přinášet podrobnou reportáž o každé minutě vydařené události – za tímto účelem můžeme zájemce odkázat na facebook kolínské odbočky OP nebo na jejich webové stránky http://opskolin.webnode.cz/ a doporučit si přečíst kvalitní hodnocení z pera (vlastně klávesnice) hlavního organizátora, př.Janáčka. My se zde soustředíme na fakt, že se letos sjeli zástupci 10 (deseti!) odboček OP, z nichž některé přivezly i družstva dvě, takže maximální počet přihlášených byl naplněn a dosáhl ideálního čísla 16. To krásně vyhovovalo při plné kapacitě 8 drah, na kterých se ve třech kolech vždy dvě a dvě družstva cyklicky střídala a všichni budou i po letošku rádi vzpomínat na tradičně přátelskou atmosféru. Je velkou výhodou, že je určitě menším problémem, aby se domluvili 3 kamarádi a závazně se přihlásili a také pak do Kutné Hory přijeli a zviditelnili tak svoji odbočku a setkali se po čase s kamarády, než třeba pracně sestavovat družstvo pro malou kopanou a třást se, že vypadne zrovna nenahraditelný brankář!! Přitom účast tříčlenného družstva není dogmatem, v družstvu se teoreticky mohou střídat i další hráči. Bylo tomu tak i letos, kdy jsme vedle domácího Kolína potkávali východočeská dvojčata z Brandýsa nad Orlicí a České Třebové, Vikingy z (České) Lípy, přátele z Veleně, z Arey114 čI Rebely z Havlíčkova Brodu a krkonošské Slavia Fans z Trutnova. Nesměli chybět obhájci několika posledních titulů z Rokycan a jako naprostí nováčkové Bowlení přijeli i slávisté z Loun, kde se kdysi slavná odbočka opět pomalu probouzí!
Pokud jsme zmínili Rokycanské, zopakujme opět dávný vtip, který kdysi koloval po sportovním světě, a to definici fotbalu. Podle něj se jedná o míčový sport s 11 hráči na každé straně, který rozhoduje trojice rozhodčích a – vždycky vyhrají Němci…. Pomalu to platí v našem případě o kolínském bowlení. I když se Brandejšťáci snažili seč mohli, letos suverénní trio Havrilec – Šlajerová – Kaloč neohrozili. A onen vtip z fotbalu se opět naplnil i v podobě Rokycanských, protože ti vítězili i v individuálních hodnoceních náhozů. A ani při losování tomboly nepatřili mezi „Pechvogely“ (neboli smolaře, když už jsme u toho srovnání s Němci a tím pádem i s němčinou)… Ale spokojení byli opět všichni, i v hodnocení poslední Víkingové!
Pro nejvytrvalejší nadšence následoval i letos tradiční “druhý poločas“ v oblíbené restauraci U kata, ti vzdálenější pospíchali, aby byli včas u televizorů a mohli sledovat večerní přenos z Karviné, naštěstí s dobrým koncem!
Hezká tradice tak napsala svou již 11. kapitolu do své kroniky. Je to vždy příjemné zpestření jarního víkendu, ti úspěšnější se radují z hodnotných cen (tradíční byl opět slávistický dort, ale nechyběly ani další „pozdravy do bříška či volátka“, jakož i další hodnotné suvenýry včetně pohárů). Ale i ostatní budou zase moci po celý rok vzpomínat na hezké zážitky i diskusi. Vlastně ani ne celý rok. Oblíbený bowling o Perníkový Eden v Pardubicích zakotvil zřejmě definitivně v čase předvánočním!
Kutná Hora patří právem vedle Českého Krumlova mezi nejnavštěvovanější mimopražské perly naší vlasti a i dějiny tohoto Bowlení zaznamenaly případy, že družstva přijela ve větším počtu a „přebyteční“ členové výpravy se vydali za památkami města – ať už se jednalo o blízkou sedleckou kostnici nebo o krásy historického města, jemuž vévodí chrám sv.Barbory. Kutnou Horu lze navštívit zájezdovými autobusy, auty, ale i zastávkovým a tak trochu okružním příměstským autobusem č.381 z Prahy-Hájů. Ale nejoblíbenější je určitě vlak, i když trasa má několik kuriozit. Kutnohorské hlavní nádraží je nejen asi 4 km od centra (od vlaků však je přípoj do centra, jakož i městský autobus), ale v Kutné Hoře se mění napájení střídavým proudem na stejnosměrné a naopak, a tak lokomotiva musí projet kritický úsek se staženými pantografy v dostatečné setrvačnosti. Je tak výhodné volit zadní vagóny, odkud je to na přestupové schodiště nejblíže. Další kuriozitou je tzv. úvrať, kdy motoráček vyjede asi 300 m z nádraží, aby pak změnil směr a mířil tak do Sedlce a dále do centra. Pokud vše funguje, je to spíš atrakce a zejména turisté odkudsi z Japonska či Koreje, kteří patří mezi nejčastější (a nejslušnější!) návštěvníky, si vše svými kvalitními fotoaparáty dokumentují… Pokud vše funguje…
Pro malé odlehčení však dokončeme článek malým líčením zážitků z cest za letošním Bowlením v sobotu 8.dubna. Již od Prahy přijel vlak s 20-minutovým zpožděním, naštěstí motoráček i díky zpoždění vlaku od HavlBrodu čekal. Zpátky už to bylo horší a stálo za to pozorovat, jak se hostům z Asie rozšiřovaly žasnoucí oči do normálních evropských rozměrů. Připravené hlášení je zřetelné, v češtině i angličtině, i když ze zpoždění 5 minut bylo nakonec minut dvacet (ti, kteří chtěli pokračovat po příjezdu od HavlBrodu dále do centra, tak měli smlůlu – i přes výluky se u nás někdy nečeká…A večerní Kutná Hora má také svůj půvab!). Před příjezdem vlaku se z mikrofonu ozval chraplavý hlas, zřejmě výpravčího, kterému by asi nerozuměl ani sluchově vycvičený rozvědčík! Důvod se ukázal v Kolíně, kde většina Čechů z vlaku vystoupila (zřejmě vyjížděli ze stanic s lepším hlasatelem nebo je stačila informovat průvodčí…). Ti zbylí se pak vydali nechtěně podél Labe oklikou a vlak nakonec dosáhl zpoždění 40 minut – místo hodny trvala tak cesta do Prahy téměř hodiny dvě… Sledoval jsem hodinky a věřil, že se nic dalšího nestane a přenos z Karviné stihnu. Navíc jarní krajina podél Labe přes Poděbrady má obrovské kouzlo… Ale ti návštěvníci, kteří měli třeba připravené v pražských hotelích večeře? Škoda, že zkratka našich drah ČD již je jen dvoupísmenová, to ČSD (člověče, seď doma!) sedělo asi lépe!
A pak se řekne – jen takové Bowlení! S jakými zážitky se může nakonec člověk setkat? Hlavně však, že zápas s Karviné dopadl nakonec dobře a vše se dalo stihnout a i u televize vychutnat!
Dobi
/článek nebyl redakčně upraven/
