Ku příležitosti slavnostního odhalení pamětní desky sepsal Vladimír Zápotocký
Historická sekce Odboru přátel SK Slavia Praha, září 2020
Doktor Jan Pixa : profesionál s velkým slávistickým srdcem
Býval váženým a vítaným společníkem. V každé společnosti. A jak by ne právě v našem Odboru přátel? Přinášel nadšení i profesionalitu. Od samých počátků v roce 1964. Do Slavie ho nikdo nemusel „vodit“. Býval ve fotbalových ochozech až příliš často a nebylo problémem, aby se přidal ke hnutí Odboru přátel sám a právě od samých začátků.
Co o něm stojí za připomenutí? Hned se zapojil do prvního přípravného výboru pro pořádání Slávistického karnevalu. Byl spojnicí všech potřebných „řemesel“. Jako televizní dramaturg, scénárista a hlavně hodně známý a oblíbený konferenciér měl k umělcům se slávistickým srdcem ohromně blízko. Martin Růžek, Jan Pivec, Eduard Haken, Jaroslav Mareš, Jan Skopeček, Milan Neděla, Ladislav Fialka, Milan Chladil, Karel Štědrý, Waldemar Matuška, Karel Effa, Miloš Nesvadba, Standa Procházka… Znali se velmi dobře a všichni se dokázali respektovat.
Okamžitě bylo patrné, že jediné prostory, co jsou takový podnik schopné pojmout, jsou ty v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Soudruzi v řídících funkcích toho zařízení nás nepovzbuzovali, nebyli přesvědčeni, že to proběhne se zdarem. Proběhlo. Škála účinkujících byla nepřeberná a konferování doktora Pixy bezchybné, svěží a přátelské ke všem. Zase se jim (řídícím funkcionářům) nelíbil náš únorový termín (pravda, komunistický ples k výročí Vítězného Února byl o hodně slabší jak naše akce). Napříště nabídli poslední lednovou sobotu. Naši „parlamentáři“ kývli….na tři roky dopředu! A byla tu termínová tradice. Na další dvě desítky let.
Jenže… po roce 1968 začali být určití lidé „upozaďováni“. I ve Slavii. Vedle spisovatelů Jana Procházky či Bohumila Hrabala, hudebníka Jaromíra Vomáčky… i Jan Pixa. Své řemeslo a své přátele neopouštěl, byť už nebyl „ve světlech ramp“. Dojemné bylo jeho přátelství se zpěvákem Standou Procházkou. I mimo Slavii. Pražské kulturní středisko dobře „zobchodovalo“ jejich program „Pojďte s Pixou na Procházku“. Bývalo na ně vyprodáno. Všude. A řadu let.
Poslední stopa váženého pana doktora není – bohužel – v Edenu zaznamenána. Byl tu ale venkovskými odbočkami Odboru přátel sdělený fakt, že se odborně realizuje v Kolíně. Ve starému Almanachu z let šedesátých tu od něho najdeme tip na ideální jedenáctku Slavie, jak hráče viděl on sám: Plánička – Lála, Daučík, Smolík – Čambal, Kopecký – Veselý, Svoboda, Bican, Puč, Pešek.
Josef Čapek dostal nálepku od Josefa Laufra: „Je to cizelér míče“.
Vlastně do posledních dnů svého života byl vyhledávaným fotbalovým odborníkem, s nímž ráda spolupracovala všemožná periodika. Deníky, odborné časopisy i ty, co měly za hlavní náplň především literaturu, zábavu i oddech. Brilantní češtinou se uměl vyjádřit snad ke všemu.
Co dokázal na fotbalovém hřišti s míčem? Není toho málo. Stačí jen zalistovat tím často opakovaným. Tam najdete mnohokrát označení, že on byl „cizelér míče“. Kdo to první použil? Josef Laufer na přelomu let 1923 a 1924 v referátech ze zápasů Slavie na půdě slavných klubů AC Bilbao a FC Barcelona. Není se co divit. Naši dorazili do Baskicka a Katalánska hned po zápase Bilbao – Barcelona 6:0 a Bilbau to „nandali“ neuvěřitelně 9:2! První tři góly dal právě Čapek. Do odvety si domácí opatřili jiného rozhodčího a v absolutně neregulérním zápase jsme dokázali remizovat 4:4. Barcelona chtěla tento fakt „napravit“ a Slavii porazit. Ale prohrála 2:3 gólem Kratochvíla v poslední minutě. Domácí tisk označil Čapka za nejtechničtějšího hráče té doby s okouzlujícími úniky, kterého je schopna zachytit pouze branková síť. Laufer zvesela telegrafoval do Prahy a Čapkovi „přilepil“ tu později často citovanou nálepku.
Kde získal tak skvělou techniku? Vyrůstal snad na všech pláccích Žižkova, Vinohrad a Karlína: slavná Kanálka, Smetanka, Vendelínka, Invalidovna. Zlákali ho v patnácti do dorostu Viktorie Žižkov, ale nepřehlédnutelného technika vzal do Slavie bývalý hráč Viktorky a nyní opora Slavie Fichta (vlastním jménem Phillip). Madden ho „bral“ a brzy vzniklo to tolik produktivní vnitřní trio útoku Štapl – Vaník – Čapek. S ním jsme vyhráli úvodní ročník ligy (1925). Přišla ale těžká zlomenina nohy (Brno – 1927). Když léčba skončila, Madden mu ovšem prodloužení smlouvy nenabídl. Nerozešli se v dobrém. Tím spíš, že Čapek si do Kladna přibral schopného dorostenčíka Čtyřokého. Toho Madden neměl rád. Byl přesvědčen, že právě Čtyřoký má podíl na tom, že Maddenův syn Jindřich (zvaný všemi Harry) skočil pod vlak. Kvůli „lehké holce“. Rozešli se nadobro. Ten Čtyřoký pak spolu s Burgrem tvořil obranu Sparty i reprezentace celá třicátá léta.
Čapek Kladno zvedl. Liga tam zdomácněla. Tvořil hru „ostrých hochů“, ale přečasto si odskočil do zájezdní „Burianovy jedenáctky“ a byl i ceněným vojenským teoretikem. Po mnoho dalších let byl odborným spolupracovníkem generálního štábu naší armády. Spolupodílel se například na vypracování kritérií tělesné zdatnosti vojáků. Psal do novin (měl i pravidelné „sloupky“), vedl trenérská soustředění, k fotbalu prostě vždycky patřil. Stejně tak ke Slavii. Hned v roce 1964, od prvních chvil, se zapojil do hnutí Odboru přátel Slavie. Po boku svých bývalých spoluhráčů Pláničky, Seiferta a Puče.
Co nelze přehlédnout? Udělená vyznamenání či jeho unikátní reprezentační bilanci. V dresu ČSR dosáhl 8 gólů v 7 zápasech!
Perličky:
- Čapek dostal kopačky! Ne od nějaké slečny, ale od Slavie. Dnes nakupuje Slavia hráče za desítky milionů korun. Mladíčkovi ze Žižkova stačilo ukázat kopačky a kompletní výstroj, kterou měli sešívaní dorostenci k dispozici a už byl přestup do Slavie vyřešen.
- Za války se z dorosteneckého mužstva stalo béčko Slavie a patnáctiletý Čapek byl jeho kapitánem. Vyhublá jedenáctka mladíčků vzbuzovala úsměv. V Hořicích s nimi nechtěli místní ani hrát. Nakrmili je hořickými trubičkami a knedlíky. Slávističtí hubeňouři jim poděkovali sedmi góly, když žádný neinkasovali.
- Čapkův otec byl přísný. Josefovi zakázal i výlet na Karlštejn. Takže, když mladý fotbalista poprvé vyjel za Prahu, bylo to rovnou se Slavii do Dánska.
- Nejslavnějším hráčem té doby byl Káďa Pešek. Hvězda Železné Sparty, přezdívaný „plavovlasá primadona“. Jednou potkal Čapka na ulici, chytil ho za knoflík a povídá: „Josef, všechno můžeš, jenom mi, prosím tě, nedávej jesle.“
- Na jaře roku 1918 si, jako student, napsal do učebnice ozdobným písmem: „Dnes nastupuji poprvé za první mužstvo Slavie v této sestavě…“ Po třech letech zastavil Čapka před stadionem student, který knihu zdědil a ptal se, jestli je to opravdu on, kdo záznam do učebnice napsal. Čapek přikývnul a dal klukovi volňáska. A víte, co se stalo za rok? Pro volňáska si přišel další majitel učebnice.
