LEVAN KENIA JEDNIČKOU, A TO I PŘI BESEDĚ VE VELENI!

Jednou z předností veleňské odbočky je fakt, že jejich sídlo se nachází pár kilometrů od hranic Prahy, kousek za pražskými Čakovicemi! Není to však zdaleka přednost jediná. Od samého počátku se dala dohromady dobrá parta, která za poměrně krátký čas existence odbočky dává o sobě vědět. Horní část severozápadního sektoru stadiónu v Edenu zdobí při každém zápase velká vlajka Veleňských, jsou pravidelnými účastníky nejen Setkání slávistů, ale i bowlingových akcí kolínské odbočky, s jejímiž členy se stali přáteli na život a na smrt, byli vždy i pravidelnými účastníky akcí v legendárním Maikolandu. A do slávistického kalendáře akcí přispívají i naprosto originální Veleňskou pentlí.

Vysokou úroveň má i každoroční výročka, kde obvykle vedle hostů z vedení OP vítají pravidelně i mistra Evropy´76 Dušana Herdu, s nímž navázali další upřímné přátelství! A výročka je vždy zpestřena i kvalitní besedou! Letošní slavnostní setkání však bylo v mnohém historické. I když zázemí mají stále v restauraci U Arazimů, o čemž svědčí i její bohatá výzdoba vlajkami, plakáty a  dalšími trofejemi, mezi nimiž vyniká vlaječka s podpisy hostů z nejvýznamnějších, tak využili nových krásných prostor v I.patře protilehlé budovy obecního úřadu, kde je jak místnost pro podobné besedy, jakož i hezký sál pro pořádání zábav či dalších sálových akcí! Především však se jednalo o hosta z nejvzácnějších, hráče ligového mužstva Levana Keniu, kdy Veleňští zpočátku nesměle požadovali některého ze zahraničních nováčků, zejména Levana Keniu nebo Krisztiána Tamáse, kteří si ihned získali přízeň drtivé většiny fanoušků Slavie! To, že nakonec vyšel gruzínský reprezentant,který zazářil i v nešťastném zápase s Ml.Boleslaví,  bude určitě zapsáno zlatým písmem v obecní i slávistické kronice!

Velmi brzy odpadla i starost, jak že to bude s komunikací. Zprávy ze Slavie potvrzovaly, že Levan, jako snad každý Gruzínec, ovládá perfektně ruštinu. Přesvědčit jsme se o tom mohli třeba v srpnu 2004, kdy Slavia po výsledcích 0:2 a 3:1 vypadla s Dynamem Tbilisi z Poháru UEFA, přičemž všichni domácí lidé byli k fanoušků Slavie nejen velmi přátelští, ale ochotně komunikovali rusky. A často říkávali – nejsme žádní rusofilové, ale proč se nedomluvit – jazyk Puškina, Tolstého či Lermontova za nic nemůže! U Levana se přidružil ještě další jazyk – vedle testování dokonce v Barceloně a ročním pobytu v západoukrajinském Lvově strávil podstatnou část své kariéry i několik školních let v Německu, a to ve slavných klubech Schalke04 a Düsseldorf, kde jej vlastně pro Slavii „objevil“ Martin Latka! A tak slovo dalo slovo a nakonec pro besedu zvítězila němčina.

Kdesi jsem četl, že Gruzínci jsou nejvzdělanějším národem bývalého Sovětského svazu. Naznačil to již náš slávistický pobyt v Tbilisi a i  Levan to vystoupením ve Veleni nepřímo dokázal. Bez problému přitom zvládal i některé anglické dotazy a přiznal, že mu ani není cizí srbština, protože jeho paní, maminka dvou jejich malých dětí, je Srbka, původem z malého městečka v srbském vnitrozemí, kterou ale poznal v Německu! Možná, že by se chytili i ti, kteří jezdí pravidelně na Jadran, protože někdejší srbochorvatština byla uměle rozdělena po rozpadu Jugoslávie…  Prostě a jasné – již první momenty naznačovaly, že tato beseda bude obrovským zážitkem.

Nesmíme zapomenout ani na další dva vzácné hosty – Ondru Zlámala, který pohovořil o přípravě další vzpomínkové knížky, jakož i 1. místopředsedu OP JUDr. Váňu! Poté, co se Veleňští přiznali, že chystají svůj pověstný gulášek, který hodlají nabídnout i Levanovi, nemohl  Ondra nevzpomenout na  některé nutriční příkazy trenéra Jarolíma, kterého by snad z toho všeho klepla i pepka… Škoda, třeba by nedošlo k jeho napadení Baéze při utkání s Ml.Boleslaví i k frenetické radosti po výhře hostů, kterou Ondra zažil na vlastní oči a které byly obecně velmi negativně komentovány… Zkrátka, lidé se mění… A z internacionálů uveďme i přítomnost veleňského rodáka Josefa Nedorosta, který sice prožil většinu kariéry v Dukle, ale zahrál si i za Slavii a zde se spřátelil s již zmíněným Dušanem Herdou, jakož poté i s partou veleňských slávistů. Pár jeho vzpomínek, zvláště na starty v Americe, velice zaujalo i Levana, uvědomil si, že i v jeho domovině býval vlastně sport jednou z mála příležitostí, jak vykouknout z „oplocené zahrádky“, jíž se také říkalo vlast..

Vlastní beseda měla jednu z nejlepších úrovní, jakou jsme kdy na odbočkách zažili. A to, jak díky hostovi, tak i věcností pokládaných dotazů. Několika slovy nám Levan představil svoji vlast, její bohatou a předlouhou historii (snad si svoje nespravedlivé vidění uvědomí i všichni ti, pro které končí civilizace kdesi východně od Humenného, Hodonína či dokonce Havlíčkova Brodu!), připomínal i svou maminku, která vždy do Čech přijíždí pomoci se svými vnoučaty a cítí se zde všichni podobně jako doma, protože mentalita obou našich národů je vlastně velmi podobná! Stejně jako mu Praha v něčem připomíná rodné Tbilisi i s řekou Kura. Připomněl i všechny zastávky své kariéry, jakož  i dlouhodobé zranění, kde věří (a my všichni s ním), že vše špatné je už pryč. Mezi Čechy je mu nadmíru dobře, i když času je i kvůli malým dětem málo, objevili i zákoutí gruzínských a srbských specialit a velkou poklonu vyslovil i českému pivu… Když má možnost si malinko zahřešit, uvedl, že oproti německým pivům má to české mnohem vyšší úroveň, stejně jako v rámci dodržování životosprávy tu a tam má možnost pochválit i českou kuchyni (slova uznání si vysloužil i podávaný veleňský gulášek), ale připomněl  i historii kuchyně gruzínské, kam třeba patří populární šašlik!

Asi pro každého byl nejsmutnějším okamžik, že krásná beseda končí! Ještě následovalo společné foto všech účastníků, jakož i malý „pochod“ k protilehlým Arazimům za účelem podpisu na pamětní vlaječce. Vše za upřímného skancování „Levan, Levan!“. Pak už jen poslední rozloučení a zamávání u auta se slávistickou hvězdou a poděkování Honzovi Čapkovi, který Levana přivezl i odvezl! Takže – to bylo slávistické odpoledne v sobotu 14. března 2015 ve Veleni!

Dobi

no images were found