Již popatnácté se od podvečeru filipojakubské noci stal centrem veškerého dění v městečku Rožďalovice prostor na vršíčku poblíž majestátního kostela sv.Havla, který vévodí nejen městu, ale i širokému okolí. Již popatnácté se zde uskutečnily v širokém okolí populární Slávistické čarodějnice a výjimkou nebyl ani letošní rok.
Scénář osvědčený, ale přesto pokaždé jiný – spousta soutěží pro děti, jež vrcholí kopáním na branku, kterou hájí známá osobnost ze Slavie, výborné občerstvení, kdy do dálky voní vzorně připravené makrely, steaky a klobásky, i dostatek nápojů všeho druhu. Pro děti výběr nealko, pro ostatní občas i něco ostřejšího. K tomu buřtík k opečení pro každé dítě. Organizaci pestré palety dětských her svěřili tentokrát Rožďalovičtí agentuře Maroko, která přidala i hudební doprovod.
Výjimkou byl snad jen loňský ročník, kdy právě kolem Čarodějnic došlo ke změně trenéra a byl „naordinován“ povinný trénink a na poslední chvíli se nepodařilo sehnat náhradu. Nebude se v letošní složité situaci Slavie tento průšvih opakovat, zněla často slova vyjadřující oprávněnou obavu. V přenosné brance na planince před domkem Veselých se totiž již vystřídala řada hráčů a asi už není náhodou, že mezi nejoblíbenější hosty patřili hráči původem ze Slovenska – ať už to byl Milan Ivana, Matej Krajčík či Matúš Kozáčik. I proto byla právem očekávána návštěva Mateje Rakovana, který na podzim byl několikrát brankářskou jedničkou, na jaře se však již do základní sestavy nedostal. Pověstný kámen spadl organizátorům ze srdce ve chvíli, kde se jeho vysoká postava objevila spolu s př. Čapkem a bylo jasné, že hlavní bod programu bude zajištěn. Matej Rakovan se hned zapojil do diskuse s dospělými fanoušky a hned zazněla slova – to je vlastně stejný sympaťák, jako když tu byl Matúš Kozáčik. Vždyť je mu i podobný! Aby ne – hned kontroval Matej, vždyť jsme oba původem se severozápadního Slovenska! A hned se rozpovídal o zážitcích ze slovenského fotbalu i z fotbalu českého. O touze vrátit se do základu i o nadšení z toho, když vidí všechny ty věrné fanoušky. V hledišti i tady, kilometry od sídla klubu. „Teraz chápem, čo to je Odbor priateľov, súbor fanúšikov, ktorí si zaslúžia aj lepšie postavenie v tabuľke!“ A odpovědí bylo společné přání, aby se Matej co nejdříve vrátil do kádru a mohli jsme tomuto sympaťákovi opět zatleskat. Vzpomínalo se i na jeden z posledních „zahraničních“ zájezdů slávistů – do Žiliny, kdy jsme mohli obdivovat kouzlo tohoto koutu kdysi společné republiky – Kysúce, Vršatec, Strážovské vrchy i Malou Fatru!
Kopání penalt se pořádně protáhlo, dost času navíc bylo věnováno hlavně dívkám, které i zde tou nejsprávnější formou dokazovaly svoji rovnoprávnost. A Matej se projevil jako sympaťák i zde!
Všechno má svůj konec a tedy i poslední dubnový den, jinak také předvečer českého svátku lásky a zamilovaných, Prvního máje! A jak se začalo šeřit, začali se všichni přesouvat k připravené pagodě, na jejímž vrcholu své poslední minuty odpočítávala Morana, symbol zimy. A vlastně všeho zlého! I z tohoto pohledu byl Matej nadšený, u nich v kraji tento zvyk neznají a naopak připomněl tamější posvátnou noc svatojánskou! Vatra vzplála a krátce poté se už nadšené děti odebíraly do svých pelíšků a oddechli si i organizátoři. I oni už mohli začít vychutnávat kouzlo tohoto svátku, kouzlo jara, lásky a naděje. A víry, že toto bude platit i pro Slavii!
Dobi
[nggallery id=192]