ZPRÁVA Z ŘÍŠE POHÁDEK

   V místech, kde se rušná pražská ulice, jež po staletí nese jméno řezníka Vodičky, stáčí k Novoměstské radnici, můžete zabloudit do úplně jiného světa. Kdysi nevábná vekslácká pasáž ožila před pár lety barvami, skřítky, loutkami. Svůj dům i podzemní hrad zde našlo Divadlo Minor, které svými hrami a hrátkami láká do osidel mladé a ještě mladší publikum.

Jelikož ale repertoár divadla nabízí i jednu dobře známou footballovou pohádku z dob, kdy merunu ještě zdobilo výrazné šněrování, bylo o místě oslavy abrahámovin Odboru přátel Slavie Praha pod křídly třetího Slávistického večera brzy rozhodnuto. Bassova Klapzubova jedenáctka nakopnutá invencí bratří Formanů by se musela zamlouvat i otcům-zakladatelům. A že se jich tehdy z kulturní sféry rekrutovala pěkná řádka.

V pátek 11. dubna 2014 tedy proudí věkem i oděním rozmanití návštěvníci kolem sličných hostesek ve slávistických dresech do červenavých útrob divadélka, aby s dozněním ryčného zvuku soudcovské píšťalky již všichni seděli na svých místech na tribuně, ehm, v hledišti. Zaburácí nesmrtelná hymna Věčná Slavia autora a interpreta Standy Procházky a pohádka začíná. Ne, ještě ne! Předseda spolku Martin Krob bere diváky na chvíli do kabaretu. Jeho záměrně „neaktuální“ projev nastavuje lehce ironické zrcadlo dění ve fotbalové Slavii v prvních letošních měsících.

Pak už se rozbíhá notoricky známý příběh rodinného mančaftu z Dolních Bukviček, který pod vedením svérázné trojjediné figury trenéra, manažera a v neposlední řadě otce, tedy starého ofajfkovaného Klapzuby, dobyde všelikých vítězství. I když – kdovíjak by dopadla cesta za titulem světových mistrů, kdyby Klapzubákům na zaoceánský parník nekopl Strašák zapomenutý míč…

Závěrem se herecká děkovačka přelila do klasické slávistické a zvonec, pohádky byl konec. Nikoli večera! V červenými a bílými balonky vyzdobeném foyer (dobrá práce čety z Tribuny Sever) cinkaly skleničky, mizely chlebíčky, zurčel hovor. Mezi spokojenými diváky bylo možné zahlédnout profesora Jana Pirka, hereckého barda Rudolfa Jelínka či wimbledonského krále Jana Kodeše. Mihli se i bývalí fotbalisté, třeba Martin Čaroděj Vaniak, Luboš Kubík a Karol Kisel.  Za exploze červenobílých konfet se rozkrojil podobně zbarvený voňavý narozeninový dort. A jelikož do správné pohádkové říše patří i nějaký ten zlý drak, nenechal na sebe dlouho čekat ani zde! Sice žádný mnohohlavý sršatec, ale i ta jeho jediná hlava vzbudila nevídanou pozornost. Obří papundeklová tvář upomínající na rysy jisté osoby z vedení tuzemského fotbalového ústředí se nejprve stala terčem hlučného lání a její nositel volil raději ústup. Brzy však došlo k pobavenému sblížení, kdy jedním z jeho vrcholů bylo poměřování klenutosti abdominální krajiny mezi jednohlavým drakem a samodruhou Soňou Nouzákovou.

Resumé zní: kdo přišel, byl spokojen až nadšen. Třetí Slávistický večer, uspořádaný tentokrát k poctě 50. výročí vzniku červenobílého Odboru přátel, se po všech stránkách povedl. Dík za to patří i paní Hakenové, vstřícné minorské tajemnici. Jedním slovem – pohádka!

Vlastimil Váňa

no images were found