OD PAMÁTNÉHO 1. MÁJE 1996 UPLYNULO ČTVRTSTOLETÍ!

Slavia počátkem letošního května úspěšně dosáhla na třetí mistrovský titul v řadě a rozšířila jejich celkový počet na jednadvacet. Neuškodí, vrátit se do roku 1996 a připomenout si ligové prvenství, na které si tehdy sešívaní sáhli po dlouhých 49 letech.

Jistě nejen v naší vlasti je 1. máj jedním z nejoblíbenějších svátků v roce. Zde i díky nesmrtelnému Máji od Karla Hynka Máchy – pravý lásky čas. Den symbolizující nástup jara i den, kdy většina mužů hledá rozkvetlý strom, nejlépe třešeň k nezbytnému polibku milované partnerky. Po více než 40 let byl spojen i s povinností vhodně se obléci a v průvodu oslavit Svátek práce! Ale to bychom snad ani nebyli Češi, abychom i tak nehledali přednosti tohoto svátečního dne. Málokdy měly v odpoledních hodinách české hospůdky takovou tržbu jako poté, kdy se začaly plnit manifestanty, kteří to už „měli za sebou“. Vlajky a transparenty se odložily kamsi do kouta a pivečko teklo proudem. Mnozí Pražané jistě pamatují různá údobí. Zpočátku vycházely průvody z každého obvodu a spojovaly se na Václavském náměstí, kde dole Na Můstku stála tribuna. Výjimkou byl určitě rok 1968. Václaváček byl staveništěm metra, a tak tribunu postavili proti Slovanskému domu, před tehdejší restaurací Moskva. Patřil jsem k lidem, které ten rok nikdo nenutil a nedělal pak čárky za účast. Přesto jsem šel a nevadilo, že cesta z Můstku k Prašné bráně trvala přes dvě hodiny. Každý se před tribunou, která byla „jaksi níže, k lidu blíže“, zastavil a tiskl si s představiteli, zejména A. Dubčekem ruce. Kdo by byl tehdy tušil, co se stane za necelé čtyři měsíce a že další První máje budou opět šedivé s povinnou a kontrolovanou účastí… Já osobně jsem pak pomáhal i slávistické kopané žen, manifestovalo se na Letné, a tak nebyl problém ani pro mě obléci slávistické tepláky jako ostatní a „jít se jen ukázat“ přísnému oku s notýskem ze zaměstnání.

Tyto povinnosti skončily s rokem 1989 a většina pak mohla brát a brala Svátek práce jako den volna. Na mnoha místech se pořádaly různé veselice, někteří lidé raději vyspávali po náročných „oslavách“ Čarodějnic. Naplánovány byly často i ligové zápasy a výjimkou nebyl ani rok 1996. Zrovna ten den se hrálo jedno z posledních kol ročníku 1995/96 české nejvyšší fotbalové soutěže. Slávisté dobře věděli, že uplynulo již 49 dlouhých let od posledního mistrovského titulu milovaného klubu! První místo v roce 1948 nebylo odměněno titulem, šlo jen o nastavení soutěže na sovětský model jaro-podzim. No, a hluboko v duši každého vězí i vzpomínky na sezónu 1965/66 a na doslova ukradený titul sudím Fenclem, kdy si vymyslel sedm minut před koncem zápasu penaltu proti Slavii, aby k titulu dopomohl vojenské Dukle, on sám, voják z povolání.

Slavia se v ročníku 1995/96 konečně dostala na výsluní a právě na 1.máje mířila do Drnovic, obce u Vyškova, kde se – a ne špatně – pár let hrála 1. liga! Jediným pronásledovatelem byla tehdy Olomouc, která stejného dne zamířila do Uherského Hradiště k utkání s tehdejší Slováckou Slavií (bylo zajímavé, kolik Slavií vzniklo postupně na Moravě – například v Kroměříži, Orlové nebo „sestra“ Moravská Slavia Brno; po sloučení se Synotem zmizelo nejprve jméno, pak i znak v erbu a dnes si u 1. FC Slovácko asi jen málokdo připomene slávistickou historii). Do Drnovic zamířilo několik slávistických autobusů, na parkovišti se to jen hemžilo auty s pražskou značkou. Matematika hovořila jasně – pokud Olomouc nesníží v tomto kole bodovou ztrátu, stane se Slavia mistrem.

Stadiónek v „Drnkách“ se zcela zaplnil a všichni byli v očekávání. Jelikož se blížily volby, zaagitoval k překvapení mnohých Václav Klaus. Sympatie slávistů si rozhodně nezískal, protože mimo jiné popřál domácím úspěšný výsledek. A vlastně na jeho slova došlo. Slavia utrpěla drtivou porážku 0:3! Smutně se slávisté trousili k autům i autobusům, pouze nezdolný optimista a letošní jubilant Zdeněk Ročeň „hnal“ svůj autobus na Slovácko, kde zápas začínal později… Nikdo do Prahy nespěchal, zklamání bylo obrovské. Pouze se „naladily“ tranzistoráčky a všichni sledovali statečný boj slávistické sestry na Slovácku, která nakonec vyhrála 2:1 a vybojovala tak pro Slavii kýžený titul.

Cesta po dálnici se tedy nakonec k radosti majitelů motorestů a čerpacích stanic protáhla, fanoušci se pak sjížděli v Edenu, kde ke cti přišel i traktůrek kustodů! Překonání skoro půlstoletí trvající mistrovské pauzy samozřejmě zavdalo obrovský důvod ke všemožným oslavám. Slavia napsala další, trochu bizarní stránku do své kroniky! S datem 1. května 1996! První máj jaksepatří.

                                                                                                                                                             Dobi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..