V půli března 1882 prohrává fotbalový tým Anglie ve Skotsku 1:5. Je to již třetí porážka s ostrovním rivalem v řadě a celkově sedmá z deseti duelů. Angličané jednoduše Skotům nestačí. Skotové jsou jistě tvrdí chlapi, ale jejich největší zbraní je „passing ball game“, jemná souhra krátkých přihrávek. Souhra se stává klíčovým prvkem a Angličanům zoufale schází. Jejich hráči hrají v různých klubech s různou organizací i cíly. Pomalu a zprvu nepřiznaně se prosazuje profesionalismus, kdy se fotbal stává obživou. Anglický fotbal čelí výzvám doby a hledá řešení. Koncem září téhož roku se živě diskutuje v londýnské hospodě vedle katedrály Sv. Pavla. Lane „Parr“ Jackson, asistent sekretáře fotbalové asociace The FA, přichází s návrhem. Vytvořit klub nejlepších anglických hráčů, kteří by hráli paralelně ke svým pravidelným klubovým povinnostem, s cílem získat souhru a vybudovat TEAM. První návrh zněl „Wednesday Club“, jelikož by se zápasy odehrávaly ve středu mezi víkendovými zápasy ostatních klubů. Brankář Harry Swepstone přišel s návrhem jiným. 28. září 1882 vzniká legenda „Corinthian Football Club“.
Sudičky Corinthian do vínku nadělily striktní amatérismus, sportovní čest a fair-play. Spojujícím motivem hráčů a činovníků klubu byla prostá láska ke hře a chuť se zdokonalovat. Pojem „Corinthian Spirit“ (duch Corinthian), shrnující všechny hodnoty klubu, se stal etalonem sportovního gentlemanství. Slavný byl postoj týmu k penaltám. Zastávajíc stanovisko, že by žádný gentleman nikdy úmyslně nefauloval, se brankář při nařízené penaltě proti CFC opřel o tyč a nechal soupeře snadno skórovat. Při opačné situaci naopak útočník CFC vysokým dloubákem překopl břevno. Fenomén Corinthians, se svými perfektně střiženými bílými košilemi a černými šortkami, posunul kvalitu a kulturu fotbalového zážitku na novou úroveň. Během 20 let se stal nejlepším, nejznámějším a nejatraktivnějším klubem, jaký do té doby fotbal poznal. Dodnes je vzorem i nostalgickou vzpomínkou všech fotbalových romantiků.
Zakládací listina CFC stanovila, že se klub nikdy nebude účastnit soutěží ani hrát pro odměnu v jakékoliv podobě s výjimkou charitativních zápasů. Klub hrál jen přátelské zápasy. Jeho síla byla ovšem obrovská. V roce 1884 porazil CFC držitele FA Cup Blackburn Rovers 8:1. Roku 1903 provedl to samé s Bury. O rok později porazil Manchester United 10:3, což je dodnes největší porážka MUFC v historii. Cílem Corinthians FC bylo nejen pozvednout vlastní anglickou hru (v letech 1894 a 1895 byl národní tým Anglie sestaven výhradně z hráčů CFC), ale také propagovat fotbal za hranicemi Spojeného království. Poprvé se vydali do Jižní Afriky již v roce 1897.
Je to samozřejmě krásný příběh, ale hlavním důvodem, proč se tak rozepisujeme o dávném londýnském klubu na stránkách Odboru přátel, je naše S. K. Slavia. Jestli jde řeč a špičkovém evropském fotbale v prvních dekádách 20. století, tak nemůže Slavia chybět. Na jaře 1904 CFC vyráží na velikonoční turné. Poprvé do Evropy a rovnou do rakouského mocnářství. Sehraje 3 zápasy v Budapešti (skóre 27:0), vyhraje ve Vídni 7:1 a jede do Prahy. Slavia je jediným klubem, se kterým se utká na turné dvakrát. Ve 3 dnech předvádí na Letné své mistrovství a vítězí 7:4 a 4:1. Na zpáteční cestě ještě vítězí dvakrát v Německu. Corinthians nenachází konkurenci, ovšem opticky se pražský klub jeví jako nejzdatnější protivník. Od té chvíle podniká CFC výjezdní turné téměř každý rok až do 1. sv. Do Prahy se vrací v roce 1909. Ve třech dnech sehrává 2 zápasy se Slavií (0:0, 3:1) a poslední s výběrem Prahy (5:0). Na cestě na ostrovy se zastaví v Ženevě a Lausanne (2x 6:0). Vraťme se k prvnímu zápasu turné. Vzpomínáte na vztah Corinthians k penaltám? V Praze na Letné se odehrála nebývalá věc v zápase tohoto gentlemanského klubu. Nechme promluvit archivy:
„V 90. minutě soudce nařizuje 10yardový kop pro Slavii, kdy míč skončí na rameni obránce Angličanů. Hojné obecenstvo čítající na 15 stovek cítí, že by neporažený Corinthian utržil v Praze první porážku na kontinentě. Oba týmy na hřišti protestují proti chybně nařízené penalty kick. Braddel, jenž sám se provinil, bere míč do rukou a soudce ukončuje hru. 0:0!“
Výjimečný zápas, který sice neskončil senzačním vítězstvím Slavie, přesto se zapsal do dějin tím, že se S. K. Slavia stala prvním neporaženým evropským (kontinent) týmem a potvrdila špičkovou kvalitu. Morální výši předvedl pražský tým s kapitánem Koškem i odmítnutím penalty v poslední minutě. Kdy jindy a s kým jiným než s klubem, jenž si dal zásadu fair-play do stanov.
Možná náhodě, nebo prozřetelnosti Slavia vděčí, že Velikonoce 1912 opět Corinthian FC tráví v Praze při turné po Čechách a Moravě. Slavii čekají další dva zápasy a tím se S. K. Slavia stává nejčastějším zahraničním klubovým protivníkem slavného Corinthian. V neděli na letenském stadionu Slavie nastupují červenobílí domácí a bíločerní angličtí hosté. Slavii se nevede. Nazítří se můžeme v tisku dočíst:
„To, co ukázali Corinthians v prvém halftimu v útočné řadě své, jmenovitě ve středu toho útoku Maples, Bache a Colely, to byl ideální nejdokonalejší football, který dovedla strhnouti k nadšení i kritické obecenstvo Slavie. Hrdinou byl ovšem captain Bache, který vstřelil čtyři goaly v manýře, kterou snad nedovedl zde ukázati žádný jiný cizí útočník mimo geniálního mistra G. O. Smitha (někdejšího Corinthského útočníka). Slavia hrála velmi špatně, až za bědného stavu 0:5 chytla druhý dech a Košek vypálil „žíni” tak prudkou, kterou chytnout nelze.“
- V galerii najdete fotku zápisu tohoto zápasu v pamětní knize SKS z archivu OP.
Je však nový den. Velikonoční pondělí 8. dubna 1912. Na Letnou opět míří davy Pražanů, kteří chtějí vidět neporažené Angličany, s tajnou touhou, že by se český nejlepší klub mohl s nimi zdatně měřit, pokud bude mít svůj den. Mnozí hráči obou týmů se již znají. Hrají spolu šestý zápas v 8 letech. Dědek Madden již 7. rokem na slávistické lavici potahuje z fajfky a procvičuje jadrnou skotskou angličtinu. Samosebou nechce s Angličany opět prohrát. Zdravá rivalita je na místě. Zápas začíná slibně. Košek 1:0. Mohlo být ještě veseleji, kdyby Prošek proměnil penaltu za ruku obránce. Zápas se valí jak řeka a je tu další penalta! Prošek 2:0! Soupeř je otřesen, ale nevzdává se. Včerejší 4 gólový útočník snižuje. Bache 2:1! Podaří se CFC odvrátit zkázu, nebo konečně Slavia uspěje? Kdo s koho?! Bohata točenicí z levého křídla zvyšuje. 3:1 pro Slavii! Konec! Po úctyhodných 8 letech zájezdů po Evropě se skóre 215:23 končí neporazitelnost Corinthians FC. V Praze, na Letné, na staré Slavii.
Slavia sice dala Angličanům okusit hořké ovoce porážky na hřišti, ale byla dobrým hostitelem. Večer po zápase uspořádala banket na počest vzácných hostů v pražském Obecním domě. Podával se pstruh, pražská šunka a pečená husa. Dobře se jedlo i pilo a nikdo nemohl tušit, že je to poslední setkání sportovních přátel. Že za dva roky vypukne děsivá 1. světová válka a fotbal i přátelství půjde na dlouho stranou.
- Fotku originálního menu ze sbírky známého pražského kulináře Romana Vaňka, mimochodem člena rodiny potomků Johnny Maddena, si prohlédněte v galerii.
Týmy SKS a CFC se již nikdy nepotkaly. Ve 20. a 30. letech CFC obnovil spanilé jízdy Evropou, ale Praha se již v kalendáři neobjevila. S rozvojem profesionalismu v anglickém fotbale nezbylo na CFC místo na slunci a v roce 1938 zanikl. Byl sloučen s klubem Casuals FC, který taky navštívil Slavii, a dnes hraje amatérskou 8. nejvyšší soutěž v Anglii pod názvem Corinthian-Casuals FC. Jak asi tušíte slavný brazilský Corinthians FC ze Sao Paula byl založen po vzoru CFC v roce 1910. Ušlechtilost bílých dresů CFC si osvojil Real Madrid, slavný bílý balet. A v Praze máme na CFC krásnou vzpomínku. Představte si, jaké by to dnes bylo porazit „all-stars“ anglického fotbalu v Edenu.
Historická sekce OP.