Rozhovor s čarodějem – Martin Vaniak

…ale problém byl, že měl bordel v hlavě.

JČ:    Tak začneme v Ústí. Ty jako patriot Ústí, kde jsi začínal,  jak vidíš šance Ústí v lize ?
MV:     Dobře. Já jsem začínal na severu v Armaturce, ale ten klub už zanikl. Hrál jsem za Armaturku až do vojny a po vojně jsem šel na Moravu, kde jsem zůstal až do teď, kde budu i žít. Šance Ústí, samozřejmě každý ho odepisuje, že by měli spadnout, ale co jsem viděl aspoň začátek sezóny, tak mě mile překvapili, už jenom tím, jak jsou dobře organizovaní, dobře brání a i výsledky mají velice slušné.
JČ:     V Olomouci byla asi nejlepší část kariéry, poháry …
MV:     Ne, nejlepší část kariéry byla určitě ve Slavii. Tady jsem zažil to nejlepší, co jsem mohl zažít, dva tituly, champions league, takže tady byla nejlepší část mé kariéry.
JČ:     No to jsem myslel, že nedáš na Olomouc dopustit. Potom do zahraničí, do Řecka…
MV:  V Řecku jsem byl rok.
JČ:      … proč  to bylo Řecko?
MV:     No tam byl jediný klub, který měl o mě zájem, takže jsem tam šel.Chtěl jsem to zkusit zahrát si venku, protože v české lize jsem byl už dlouho. Chtěl jsem změnit působiště a zkusit si něco jiného, abych poznal svět. No a poznatek je takový, že všude je to stejné.
JČ.     Pak jsi byl chvilku v Mostě …
MV:     Ano, tam jsem byl rok.
JČ:     Chtěli jsme tě už napoprvé, proč to nevyšlo? Proč to vyšlo až podruhé?
MV:     Tak poprvé jste mě chtěli, než jsem šel do Řecka. Nevyšlo to proto, že jsem se nedomluvil na podmínkách se Slavií. Každý měl jiné představy o smlouvě a tím pádem z toho sešlo.
JČ:     Tady první zápas s Jabloncem, kdy jsme vedli,  jsi svými zkušenostmi zabránil vyrovnání…
MV:     Já si to pamatuji.
JČ:     …to mi utkvělo v paměti a říkal jsem, ten člověk bude rozhodovat hodně zápasů a hlavně zkušenostmi.
MV:     Oni všichni starší hráči už to hrají hlavně zkušenostmi, pro mě už je to jenom zkušenostmi s tím, že se udržuji tréninkovým cyklem v provozním rytmu. To, že jsem to tam chytil, bylo dost důležité už jenom proto, že jsme měli dobrý začátek sezóny. Postoupili jsme přes Žilinu, vyhráli jsme s Kladnem. Sezóna začala vítězstvím v lize a nastartovala nás nejenom k titulu, ale i k champions league.
JČ:     Slavie, titul, liga mistrů, začalo se mluvit o čaroději.
MV:     No, to je pravda. Když taky po tak dlouhé době získala Slavia titul, k tomu jako třešnička na dortu byla champions league, kde jsem k tomu přispěl velkou měrou, když jsi v Praze, tak vejdeš do povědomí  lidí.
JČ:     Za ta léta se kolem tebe vystřídalo plno mladých kluků, i zahraniční brankáři a vlastně jenom ty zůstáváš.
MV:    No, to je pravda
JČ:     Jednou jsme se bavili a ty jsi říkal, že ten Diviš tady chytat nebude.  Proč?
MV:     On je výborný gólman, myslím si, že na ligu má, to teď prokazuje v Prešově, ale problém byl, že měl bordel v hlavě. To je problém nejen gólmanů, ale i jiných mladých hráčů, kteří ještě nemají uspořádané myšlenky o tom, co chtějí od života. To byla nevýhoda toho kluka, kdyby tady byl teď, tak by možná tu ligu chytal.
JČ:     Mně se na vás líbilo to vaše hecování a podpora.
MV:     Tu jsme měli, on rád soutěžil a já jsem taky soutěživý typ, tak jsme se dost hecovali, ale ono to pomůže k tomu, že se zlepšujeme.
JČ:     Byl nějaký střelec, ze kterého by si měl vítr?
MV:     Výborný byl Siegel ze Sparty, ten uměl dát gól. Neměl jsem štěstí na Hogena, ten dával dost branek. Ty dva si pamatuju, že se na mně mohli chytit.
JČ:     Ani jsi nepočítal, že koncem kariéry budou takové úspěchy.
MV:     Určitě ne, já jsem sem přišel vlastně na výpomoc na pět zápasů a teď už jsem tady čtvrtý rok.
JČ:     Takže budeš pokračovat dál, i když v těhle letech už to musí být pořádně cítit?
MV:     Je to cítit hodně,  pokračovat dál budu, ale já věřím tomu, že teď už se prosadí jeden z mladších gólmanů, a že tu sezónu dojede někdo jiný. Pro mě je důležité, že jsem tu sezónu nastartoval, což se zatím podařilo, je čtvrté kolo a máme docela slušný počet bodů a může se stát, že během této půlsezóny přijde někdo jiný.
JČ:     Ještě bych se vrátil k Brnu. Co ti blesklo hlavou za stavu 0:2?
MV:     No, že to může být debakl, vůbec jsme nehráli dobře, třicet minut jsme chodili po hřišti, nevím kde byla příčina. Hrozně nám pomohlo, že jsme dali na 1:2 a soupeř potom znejistěl. A samozřejmě střídání bylo velice kvalitní.
JČ:     A ještě musím říci, že až do devadesáté minuty, kdy jsme vedli, měl jsem strach z vyrovnání.
MV: Jo, soupeř měl šance, musím říci že tento zápas při nás stálo štěstí, ale na druhou stranu,když si vzpomenu, co jsme minulou sezónu ztratili za zápasy, kde se k nám otočilo zády, tak jsem rád, že teď se k nám přiklonilo a musíme si toho vážit.
JČ:     Jak se vyrovnáváš s chybami, které občas přijdou?
MV:     To je normální, to je život, kdybys nedělal chyby, tak se nezlepšuješ. Chybami se učíš a víš, že tu chybu už nikdy neuděláš. To není jenom ve fotbalu, to je i v životě.
JČ:     Ty jsi stále bez auta?
MV:     Já nemám auto, já měl půjčené auto. Když je tady rodina, tak si půjčím auto. Já si vystačím s tramvají, metrem a s vlakem.
JČ:    Auto ti prostě nechybí.
MV:     Nechybí mi tady, v Praze ne.
JČ:     Tak to jsi jeden z mála fotbalistů.
MV:     Tak já bydlím kousek od Bohemky, chodím pěšky na každý trénink. Já v tom nevidím smysl života, že bych měl mít nějaké superauto, abych se s ním někde ukazoval. Pro mě je lepší, že se aspoň tou chůzí rozcvičím.
JČ:     Tak já ti přeju do té kariéry, která ještě nekončí, hodně úspěchů.
MV:     Díky, díky moc.

no images were found

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *