Asi každý z nás si dovede představit jednoduchou agenturní zprávu pro tisk, kde by bylo uvedeno, že ve středočeském městě Rožďalovice na Nymbursku, jemuž vévodí krásný kostel sv. Havla z počátku 18. století, se uskutečnily poslední dubnový den tradiční Slávistické čarodějnice, při nichž bylo celé odpoledne věnováno dětem ze širokého okolí, a večer se pak u hořící vatry sešli dospělí, aby si užili předvečer filipojakubské noci spojené v Česku s tradičním pálením čarodějnic.
Poznali jsme rožďalovické slávisty za 16 let jejich záslužné činnosti nejen jako popularizátory jejich slávistické odbočky a vlastně celé Slavie, kdy Rožďalovičtí vedle dnes už snad legendárních Čarodějnic prosluli i svou unikátní klubovničkou, ale i březnovým (nejen) dětským maškarním rejem, letními výjezdy do Krkonoš, vždy dokonale připravenými výročkami spojenými s besedou se známými slávisty, jakož i jako vynikající organizátory dvou Setkání slávistů v letech 2004 a 2010 a dalších akcí, jako je třeba aktuálně připravovaný zájezd na předposlední domácí ligový zápas letošní sezóny, kdy Slavia bude hostit Slovácko, takže v Edenu budou zase jednou Rožďalováci nepřehlédnutelně vidět, ale i slyšet! Bylo by proto kruté se soustředit jen na pár slov strohého hodnocení, protože rožďalovské „Čarky“ jsou určitě největší akcí, kterou některá odbočka pořádá pro děti a jistě i touto cestou získává naší milované Slavii nové věrné fanoušky a do budoucna snad i podobné „blázny“ jakými jsou organizátoři odbočky v čele s „klanem Veselých“, jak je někteří přezdívají, ale i tradiční trojka návštěvníků z Prahy, kterou vždy představuje trio Čapek – Šimková – Dobiáš. Zatímco oba mužští hosté se soustřeďují na popovídání si s přáteli nejen o Slavii, př. Šimková je proslulá jako „kouzelnice při tvorbě slávistických dortů“. Ale velká pozornost je pokaždé věnována i zlatému hřebu odpoledního programu – kopání penalt na některého hráče Slavie. Př. Čapkovi se letos podařilo zajistit dva nadějné mladíky – Oskara Fotra a Ondru Kocourka, kteří se obětavě střídali v improvizované brance a někdy se museli sklonit před střelami hochů i děvčat, kteří občas dokázali merunu vypálit nechytatelně do růžku či k tyči! Oba mladí sympaťáci pak ještě mohli obdivovat již proslulou klubovničku, aby se pak vydali zpět do matičky Prahy a připravili se na nedělní zápas juniorky, který k naší radosti skončil porážkou Teplic 4:0! Ale ani oni nebyli jedinými hosty!
Dorazil i př. Tomáš Syrovátka z vedení a. s. (snad neprozradíme nic důvěrného, že tentokrát v doprovodu své sympatické drahé polovičky) a dojemné bylo i možná nečekané setkání s jeho vzdálenějšími příbuznými z okolí. Ukázalo se opět, že tento člověk má k nám, obyčejným slávistům blízko, velmi blízko a to je moc dobře!
Vraťme se však k průběhu hlavní záslužné akce. Pro zúčastněné děti byl připraven zdarma kelímek limonády a jeden poctivý český špekáček. Čekal jsem, jak se bude vyvíjet vlastní opékání (například příbramští a českolipští slávisté mají také v programu každoroční opékačku, ale obvykle každý vyfasuje jakési tágo a – snaž se!). Jak to zvládají Rožďalovičtí? Nevím, možná, že jsem to v minulých letech přehlédl, ale nad ohýnkem měli sestavený jakýsi rotostroj, kde byly špekáčky napíchnuty ve formě hvězdice a pak už stačilo jen a jen sledovat, aby se vše opeklo, ale nepřepeklo!
Pro ostatní, s narůstajícím časem přicházející další dospěláky, byly připraveny dva tradiční stánky. V jednom každý žíznivý návštěvník mohl „zavlažit volátko“ snad všemi druhy alko- i nealko nápojů. Z dolní části paloučku pak voněly grilované steaky, makrely i klobásy. Ale architektura tradiční louky v Zahradní ulici poblíž slavného kostela se trochu změnila. Mezi oběma hlavními stánky přibyl klasický stan, jaké známe třeba z populárního Oktoberfestu v Mníšku pod Alpou neboli v městě München, známé to metropoli Bavorska. Ten rožďalovický sice jen asi pro 50 lidí, ale samozřejmě ve slávistických barvách, v čele s tradičním erbem odbočky, jemuž vévodí krásná silueta již zmiňovaného kostela! A večer se pak poblíž zapálené vatry proměnil stan i jeho okolí v malou koncertní síň, kde se o dobrou náladu postaral harmonikář Petr Billy a kytarista Pavel de Giorgi!
Ale vraťme se zpět k dětské části krásné akce. Rožďalovičtí letos svěřili organizaci všemožných dětských soutěží agentuře Klauník, jejíž obětavou a vtipnou moderátorku bylo slyšet snad i v nedaleké Libáni. Děti ji ale brali, ať už se jednalo o nějakou soutěž nebo třeba jen o „výrobu“ bublifuků. Soutěže jsou sestavovány velmi citlivě, aby každý měl šanci se uplatnit a při závěrečném vyhlašování se na něj dostalo. Novinkou byla soutěž o nejoriginálnější čarodějnický kostým. Je pravdou, že na rozdíl od našich starších generací zde nebyli v menšině tlouštíci, kde je až příliš jasně vidět, že tráví více času doma u elektroniky než kdesi na hřišti. Ale příležitostí byla opravdu řada a i ti méně pohybliví se dokázali přinutit k nějaké aktivitě. Třeba k průlezu umělým tunelem. A zde bych si dovolil vyslovit snad jedinou výtku – tunel byl totiž ve sparťanských barvách a jistě všichni víme, že modrá, žlutá, červená je kombinace nám nepříliš sympatická! Ale vrcholem bylo jako vždy kreslení slávistických symbolů na asfalt blízké silničky ve vilkové části městečka. Komise, jejímž členem jsem měl tu čest také být, neměla nikdy lehkou úlohu. Krásné kresby, ale často se vyskytovaly opačně zobrazené barvy nebo hvězdy postavené „po bolševicku“ na dvou cípech nebo šesticípé. A tak byl výběr letos určitě jednodušší – jedna dívčina stvořila více než zdařilý obrázek stadionu v Edenu a jednomyslně právem zvítězila. Ale bylo zde i několik dalších důkazů, že mají děti Slavii v krvi. Ve dvou případech byl součástí obrázku i symbol Vikingů z České Lípy, z jiného koukalo šest nadmíru sympatických písmen – H.A.J.D.U.K!
Bylo to zase pro mnohé z nás krásné zakončení letošního dubna. I díky vědomí, že v Rožďalovicích odvádějí slávisté kus poctivé práce (to ocenili i někteří místní sparťané) nejen jako fanoušci, ale i aktivním přístupem k nejmladší generaci!
Dobi
