Vraťme se na chvíli o více než 8 let zpátky. 13.února 2011 je celá Dalmácie a zejména její metropole Split na nohou. Milovaný Hajduk slaví 100 let své bohaté existence! Klub byl založen v pražské restauraci U Fleků (Dalmatinci se často chodí poklonit tamější pamětní desce) za výrazné pomoci slovanských bratří ze Slavie Praha! Při oslavách, kterté vrcholily večer na splitské „rivě“ (nábřeží) koncertem oblíbených zpěváků – příznivců Hajduku, kde vyvrholením byla hymna „Bili su bili vrhovo planina, bila je košulja hojdučkoga sina (bílé, ano bílé jsou vrcholky hor, bílá je košile hajduckého syna)“, kterou s celým davem zpíval velký fanoušek Hajduku Mladen Grdović! Výročí sportovního klubu však musí být oslaveno především sportem a bylo pochopitelné, že si Hajduk na zápas na vyprodaném stadiónu Poljud pozval právě Slavii. Do posledního místečka bylo zaplněno letadlo, které dopravovalo kompletní A-mužstvo Slavie a některé věrné fanoušky, velkou výpravu zorganizovala i Tribuna sever, které pak o obrovském zážitku připravila několik krásných reportáží!. Měl jsem možnost být u toho a na tribuně stadiónu Poljud jsem seděl vedle člověka, s nímž jsem se nejprve bavil chorvatsky. Až později slovo daloslovo a představil se mi jako Radoja Simić a říkal, že ve výpravě je i jeho syn Stefan, který krátce předtím oslavil svoje šestnáctiny. A když Stefan 2 minuty před koncem vystřídal jednoho ze 2 střelců Slavie, Kisela (Slavia vyhrála 2:0, ale výsledek vůbec nebyl podstatný); podobně tomu bylo i 6.září 2014, kdy Hajduk oplatil slávistům návštěvu na oslavách; to, když OP slavil svoje 50.výročí!),nestyděl se za slzy v očích… Teprve později jsem se dověděl o osudu Simićů více. Maminka Stefana byla Chorvatka, ale rodina žila v Bosně, v Prijedoru (ten je dnes součástí automomní oblasti BiH, zvané Republika srpska – celá rodina byla a je pravoslavného vyznání), odkud prachali do bezpečí při nesmyslné vnitrojugoslávské válce, kde otec odmítl bojovat v bratrovražředné válce, při níž zahynul i jeho bratr…. Zázemí našli až u slovanských bratří v Čechách, kde se Stefan roku 1995 v Praze narodil. Na náboženství i etnický původo v Jugoslávii dříve téměř nikdo nehleděl (jako průvodce jsem kdysi v Tatrách provázel skupinu bývalých partyzánů z Chorvatska a Slovinska a všichni do jednoho fandili srbskému Partizanu Bělehrad, na odslavy Hajduku přijížděli fanoušci z celé bývalé Jugoslávie, nejen Dalmatinci…). Po dlouhá léta panovalo v Jugoslávii heslo Bratstvo i jedinstvo (bratrství a jednota) a celou pohodu dokumentovala i nádherná atmosféra ZOH 1984, jejímž hostitelem bylo právě bosenské Sarajevo! Byla to podle názoru mnohých poslední olympiáda, která byla uskutečněna více srdcem než penězi… A stále více lidí si zřejmě právem uvědomuje, že o rozpad fungující Jugoslávie se především postaral někdo zvenčí… Dnešní Bosna a Hercegovina udává asi 50% muslimských Bosňáků, 35% pravodslavných Srbů a 15% katolických Chorvatů. Platívalo, že všichni byli především Jugoslávci a používali společný jazyk – srbochorvatštinu! Ale na výbušném Balkáně zřejmě stačila i malá jiskérka k zapálení ničivkého ohně!
O letošním přestupu Simiće se objevily zprávy i u nás, ale nač chodit, jak se říká, ke kovaříčkovi, když máme k dispozici kováře – přímo oficiální web Hajduku Split. Uveďme si proto překlad toho, co se objevilo v den uskutečněného přestupu na stránkách HNK Hajduk Split:
Stefan Simić je ode dneška do léta roku 2023 hráčem Hajduku!
HNK Hajduk Split s uspokojením oznamuje, že došlo k dohodě s AC Milán ve věci transferu fotbalisty Stefana Simiće, který podepsal s naším klubem smlouvu do 30. června 2023.
„S AC Milán se nám podařilo domluvit velmi dobré podmínky, získali jsme mladého hráče s bohatými zkušenostmi z působení v Itálii a v Belgii. Při angažování hráčů musíme pracovat s cílem, abychom hledali ty fobalisty, kteří mají vítěznou povahu a pro něž je ctí oblékat dres našeho klubu. I v tomto ohledu má Stefan výjimečný potenciál, který vzhledem k nedostatku kontinuity v dosavadní kariéře dosud nemohl plně předvést. Věřím však, že se vše brzo projeví, protože zná podnebí i mentalitu tohoto prostředí. Uvažujeme v dlouhodobém horizontu, a tak jsme příchodem Simiće konzolidovali pozici stopera a můžeme tak reálně očekávat i to, že do konce přestupového období dojde i k odchodu některého hráče, který dosud působí na této pozici“, řekl sportovní ředitel „Bílých“ Saša Bjelanović.
Simić je 24-letý stoper se zázemím v Chorvatsku (vzpomínám-li si dobře, hovořil pan Simić o domku na Brači, což je ostrov v Jadranu, přímo proti Splitu…), který nastupuje za reprezentaci Česka i díky tomu, že se narodil v Praze, kde zahájil i svoji fotbalovou kariéru v řadách Slavie Praha. Pravidelně nastupoval za všechny mládežnické reprezentace a v listopadu 2017 debutoval za reprezentační A-mužstvo Česka při vítězství nad Katarem 1:0 (různé prameny uvádějí, že se mohl rozhodnout mezi reprezentacemi Chorvatska, Srbska, BiH a Česka, ale rozhodl se pro naši reprezentaci!).
Ze Slavie přestoupil do italského mužstva CFC Janov, z něhož po krátké době odchází do AC Milán, kde podepsal profesionální smlouvu a pak odsud hostoval v italském Varese Calcio, belgickém Royal Excel Mouscron a poté opět v Itálii, v mužstvech FC Crotonea a Frosinone Calcio. Zaznamenal tak více než 60 seniorských startů. Stefan tak přichází nyní do Hajduku díky úspěšné dohodě dvou klubů o transferu, přestože měl ještě jeden rok platnou smlouvu s AC Milán.
„Pro Hajduk jsem se rozhodl především proto, že se mi líbí projekt, který mi prezentoval sportovní ředitel Saša Bjelanović, ale také proto, že jsem odjakživa velkým fanouškem Hajduku. Po celý život mě táta takto vychovával, v našem domě byl vždy Hajduk klubem č.1! Ve Splitu se vždy cítím výborně, to je moje domovina! Jsem tak opravdu šťastný, že se nyní uskutečnil jeden z mých dětských snů! Moje srdce bije stejným rytmem jak srdce Hajduku, vím dobře, že se cení pouze vítězství! Přece MY jsme největší klub Chorvatska! A doufám, že i já se fanouškům představím co nejlepší hrou, nejlépe, jak budu moci“, řekl Simić, který bude na dresu nosit číslo 8!
Tolik web Hajduku Split…
Popřejme tedy Stefanovi i jeho (a vlastně tak trochu i našemu) Hajduku, hodně štěstí, zdraví a co nejvíce úspěchů! Protože v jeho osobě se snoubí krásný příklad slovanské vzájemnosti! Vždyť přece:
SLAVIA JE VĚČNÁ a HAJDUK ŽIVI VJEČNO!!!
Dobi (redakčně nekorigováno)