Ve středu 19. září 2012 tomu bylo na den přesně pět let, co sešívaní vyběhli na strahovský trávník ke svému historicky prvnímu zápasu v exkluzívní evropské fotbalové soutěži – Lize mistrů.
Více než patnáct tisíc nás onoho večera stoupalo do vršku nad Prahou, abychom byli svědky zhmotnění dlouholetého snu. Atmosféra plná očekávání, rozechvění i hrdosti na slávistické borce. Kteří to vlastně byli? Mezi třemi tyčemi Čaroděj Vaniak, to je jasné. Pak kapitán Vlček, francouzské duo Tavares – Belaid, obránci Krajčík, Suchý, Brabec a Dřížďal, na hrot útoku vysunutý Latka, podporovaný Pudilem a Šenkeříkem. V průběhu utkání se do hry ještě zapojili Janda, Hubáček a Volešák. Zraněný Šmicer přihlížel jen z tribuny. Gól na sebe nenechal dlouho čekat – již ve 13. minutě se prvním střelcem Slavie v Lize mistrů stal štírek Zdeněk Šenkeřík, vítěznou trefu si za stavu 1:1 připsal Tijany Belaid. Slavia tak v tomto památném zápase porazila Steauu Bukurešť 2:1!
Pět let. Hodně nebo málo? Vyčerpávající události minulých sezón halí tehdejší jedinečný strahovský večer opět do snové mlhy. Opravdu se to tehdy stalo, nejde jen o báchorku? Ne, nejde! Vždyť mám ještě schovaný lístek. Všechno čas odnést, sakra, nemůže, ale několikaleté zmizení Slavie z evropských pohárů tomu zvolna pomáhá.
Ve středu 19. září 2012 červenobílí stejně jako před pěti roky nastupovali k zápasu, byť jen prvoligovému. Skoro jako pro připomenutí malého výročí. Směřoval jsem rovinou podvečerních Vršovic k Edenu a náhle mě přepadl pocit, že stoupám do kopce. Jako tehdy, k branám fotbalového ráje…
Dr. Vlastimil Váňa