Tři čtvrtiny století – takové jubileum si zaslouží připomenutí! A zvlášť u známých slávistů, kteří se zapsali do historie našeho klubu. Právem mezi ně patří i zpěvák Viktor Sodoma, který úctyhodné výročí oslaví 5. července 2020. Jeho jméno je spojováno s počátky big beatu v Československu od poloviny 60. let minulého století. Po zlomovém okupačním roce 1968 se plíživě rozjížděla tzv. normalizace a big beat jako „úpadkový směr“ ztrácel vydobyté postavení. Reakce byly různé, část umělců emigrovala, část se odmlčela. A byli i takoví, kteří si uvědomovali, že porobený národ potřebuje jakýkoli náznak kvalitní populární hudby. Rodil se, nejen zde, ale i ve světě tzv. limonádový směr, bubble gum – písničky s jednoduchou melodií i textem, které si každý rád zanotoval. A mezi průkopníky tohoto stylu patřila i skupina Františka Ringo Čecha, jejíž šéf se nikdy netajil a netají, že je horlivým slávistou. Oblibu si získaly třeba písničky Tygr z Indie, Kytaro, hrej!, Až mi bude sto, Parní stroj nebo Papoušek Kakadu. Pod některými je autorsky podepsán jejich interpret – fanoušek červenobílých barev Viktor Sodoma.
Dovolte mi malé odbočení. V letech 1972-73 jsem vykonával základní vojenskou službu v Terezíně a nepoužívaný kinosál jsme pomohli upravit pro pořádání kulturních akcí. Nadřízený velitel se nějak dozvěděl, že mám zkušenosti ze Slavie z pořadatelské komise a při několika akcích jsem byl pověřen úlohou hlavního pořadatele. Jednoho dne měla v plném obsazení dorazit skupina F. R. Čecha. Nenápadně jsem si zapíchl do uniformy i odznáček Slavie a šel kapelu přivítat. F. R. Čech se podíval na mou klopu a lakonicky pravil: „Taky?“ Já jsem odpověděl: „Taky!“ On jen dodal – „Tak to něco uslyšíš!“ Zazněly všechny známé písničky a pak došlo na skladbu Ježek se má. Ringo si vzal slovo: „Dřív jsme hrávali jen jednu sloku. Ale poté, co trenér Ježek začal ignorovat našeho Frantu Veselého a za národní mužstvo staví jeho sparťanského jmenovce Bohumila, přidal jsme ještě sloky Želva se má a Ryba se má“. Spolubojovníci byli většinou ze Slovenska a vesměs pro ně byla Slavia menším zlem než Sparta, a tak výrok uvítali potleskem!
Později se skupina mohla zaměřit zas na rockovější hudbu a Viktora postupně nahradil Jiří Schelinger. Ale ještě než se tak stalo, byl český hudební svět obohacen malou senzací. Začátkem 70. let se v podání Viktora Sodomy zjevila písnička Kluci zlatí s nádherným slávistickým textem, který nutno ocitovat v plné kráse.
Kam hrabou se nejhezčí slečny
Na mou lásku, můj idol věčný,
Na nejhezčí, která mezi námi je!
Tou mou velikou láskou – je Slávie!
Kluci zlatí, kluci zlatí!
Mé červenobílé dresy
Pro mě i když snad nezvítězí
Jsou královnou, která mezi námi je
Tou velikou láskou – je Slávie!
Kluci zlatí, kluci zlatí!
Kluci zlatí, jen góly platí!
Kluci zlatí, kluci zlatí!
Žádná kouzla a jen ukažte jim, jak se hraje!
Až na onen svět budu veden,
Rád půjdu, vždyť je tam Eden!
A tam přece léta už domov pravý je-
Mé veliké lásky, mé Slavie!!!
Kluci zlatí, kluci zlatí!
Kluci zlatí, jen góly platí!
Kluci zlatí, kluci zlatí!
Žádná kouzla a jen ukažte jim, jak se hraje!
Píseň byla – nejen mezi slávisty – doslova senzací. Třeba Slávistické karnevaly bývaly zahajovány „lidovkou“ Červenobílý, to se mi líbí, první parta vlajkonošů si uzpůsobila Mělnickou polku na „Červenobílý, to se mi líbí, to je ta barva Slávie, Slávie!“ a různé popěvky zazněly i při rozhlasových kabaretech (Milan Neděla zapěl: „Já však jenom pro sport žiji, musíme jít na Slavii! Sledovat budeme obrannou hru Lály, dívat se, jak Píša pěkně střílí zdáli!“). Velkým slávistou byl i dirigent Karel Krautgartner a Slavia po návratu do ligy nastupovala za tónů populární semaforské Babety! K prvnímu zápasu s Hradcem vyrukoval na trávník celý TOČR dirigovaný Karlem Krautgartnerem! Brzy nato se zrodila i hymna Standy Procházky „Naše věčná Slávie“ a později i melodie Karla Vágnera „Červená a bílá hlásí nástup!“, poté i „Slávie, bíločervený!“. Ale Kluci zlatí byli původním textem první!
Dodejme, že Viktor Sodoma pochází z umělecké rodiny. Tatínek byl výtvarník a zpěvák a spolu s maminkou zakládali pražskou Redutu! Viktor oslavil nedávno zlatou svatbu! O pět let mladší manželka Eva byla baletkou v Hudebním divadle. Nakonec opustili „matičku Prahu“, i když ne nijak daleko! V blízkých Roztokách zakoupili domek, který krásně upravili k obrazu svému. A postupně se věnovali i podnikání, když založili penzión. Ale povodeň v roce 2002 způsobila obrovské škody a i manželé Sodomovi se při obnově pořádně zapotili. Viktor pak vystupoval pouze pohostinsky, ale dodnes si mnozí připomínají třeba obrovské nadšení v Národním divadle při oslavách 120 let naší Slavie a bouřlivé ovace za píseň Kluci zlatí! Popřejme našemu slávistovi vše jen a jen dobré, hlavně pevné zdraví!
Dobi