V těchto dnes si připomínáme již 70. výročí konce zatím nejstrašnější války na evropském území, Druhé světové války. Poslední boje probíhaly na území Čech, kde českou kotlinu byla připravena bránit velmi silná Schörnerova armáda .
5. května vypuklo Pražské povstání a proti po zuby ozbrojeným nacistům stáli mnozí vlastenci často jen s holýma rukama. Většina republiky se již radovala ze znovunabyté svobody, ale Praha bojovala a čekala na pomoc. Hoří křídlo staroměstské radnice, tuhé boje jsou u rozhlasu. A v noci 6. května hoří i tribuna letenského stadiónu Slavie. I když některé prameny uváděly, že šlo o cíl, vojensko-strategický důvod, většina byla přesvědčena, že šlo o mstu vůči klubu, který se vždy hlásil k čistotě sportu a ke slovanství, což samozřejmě vadilo i ustupujícímu wehrmachtu. Říkalo se, že šlo i o mstu za vypálení areálu německého klubu Regata v roce 1897, které bylo připisováno slávistům.
Nadšením členů se podařilo za necelé 3 roky stadión obnovit, ale to již přišla další hrozba – Stalinův pomník a zloba poúnorového režimu vůči nejstaršímu českému klubu. Pamětníci vzpomínají, že poté, co na jedné straně se prováděly další úpravy stadiónu, na druhé straně již dělníci trhali prkna obnovené tribuny. Vedení klubu se tehdy obrátilo i na Antonína Zápotockého, ale ten se jim vysmál. „Tonda Harmonika“ byl totiž mimo jiné vášnivým sparťanem. Skončilo tak půlstoletí působení Slavie na místě kdysi pro sport zaslíbeném, pražské Letné. První stadión byl od roku 1899 na severozápadě Letné, poblíž železniční trati na Kladno, od roku 1901 pak Slavia sídlila na onom osudovém místě, přibližně v místech dnešního gymnázia Nad štolou.
Dobi