CHOMUTOV – OSLAVA JUBILEA STŘÍBRNÉHO OLYMPIONIKA KORMANÍKA

Fenomén lásky ke  Slavii se prolíná snad všemi vrstvami naší společnosti. Byli to především umělci, kteří byli v roce 1964 iniciátory záchrany Slavie a vzniku jejího Odboru přátel. Slavia se (asi jako vše kolem nás) pohybovala po sinusoidě a léta tzv. tučná střídala léta tzv. hubená. A s tím se prolínaly výrazné úspěchy i ústraní slávistických sportovců.

Nejčastěji bývá citován olympijský triumf veslařky Mirky Knapkové na LOH´2012 v Londýně či významný podíl tehdy slávistického hokejisty Vladimíra Růžičky při dnes už legendárním triumfu v Naganu. Často bývá citována i bronzová medaile koulaře Ing. Doudy, který přes vážné zranění  zad statečně ubojoval v roce 1932 olympijský bronz za domácími Američany… A v čestné galerii figuruje i trojice mistrů Evropy ve fotbale z roku 1976 František Veselý, Paľo Biroš a Dušan Herda,“Chilan“  Jan Lála i fakt, že slavnou římskou jedenáctku v čele s Františkem Pláničkou, která bojovala doslova po husitsku proti všem, tvořilo 8 (osm!!!) slávistů!

Přestože Slavia vždy byla a dosud je tzv. multisportovním velkoklubem, byly i sporty, kde Slavia neměla tradici nebo dostatečné zázemí. Ale úspěšní sportovci se ke slávistickému vyznání i zde hrdě hlásili. Připomeňme jen tenisové wimbledonské vítěze Ing. Jana Kodeše či Petru Kvitovou zlatou olympijskou oštěpařku Barboru Špotákovou nebo úspěšné zápasníky… Bronzový z Mexika, předloni zesnulý,  Petr Kment to „dotáhl“ i na vysokou funkci ve výboru OP, mezi chomutovskými slávisty byl doslova objeven skromný človíček Jiří Kormaník. Všichni slávisté, kteří se vždy k našemu klubu hlásili

Jak nejlépe přiblížit  základní etapy života př. Kormaníka? Narodil se sice v dnešním Rumunsku, ale po roce 1945 se s rodiči vrátil do vlasti svých předků a určitě se stal jednou z ikon opět českého   města, které je aspoň pro lidi, kteří se sem rádi vracejí , perlou severozápadních Čech s krásným historickým centrem, parky kolem středu města , lesoparkem i unikátním Kamenčákem. Navždy zůstane jedním z představitelů chomutovské zápasnické školy. Po bronzu Bohumila Kubáta byl ve své době nejúspěšnější díky tokijskému stříbru, přičemž o prvenství rozhodovaly zcela nespravedlivě jen pomocné body…Přímo se s vítězným Jugoslávcem utkat nemohl… Svoje zkušenosti a lásku k zápasu předával pak následníkům, ale z očí světa zmizel. Lidská zloba některých „sousedů“ i v Chomutově po roce 1968 nabývala na vrchu…  A pak se přidaly i problémy s koleny…

O to cennější je to, že chomutovští slávisté nezapomněli a na jednu z tradičních schůzek př. Kormaníka pozvali. Nikoliv do tradičního zázemí v podniku Domino, ale tentokrát do Zlatého kaštanu, kde je pro řádnou oslavu příznivější prostředí. A nejen ten, kdo pamatuje výkonnostní vzestup Slavie v polovině sedmdesátých let, by byl jistě potěšen. Mezi gratulanty se objevili i Josef Jebavý, který nakonec , po bohaté kariéře, v Chomutově zakotvil, ale i brzký jubilant Jan Mareš (*1945), který se stále častěji objevuje v nejedné vzpomínkové akci,  Dušičky nevyjímaje. Krásný večer byl snad aspoň malým poděkováním př. Kormaníkovi za vše, co pro město Chomutov i pro český a československý sport vykonal, ale i za to, že byl a je po většinu svého života i organizovaným slávistou! Příteli Kormaníku, i do dalších let Vám přejeme co nejvíce zdravíčka, elánu a pocitu, že dobří lidé žijí a přátelé nezapomínají!

Dobi

no images were found