MILOŠ KRUCKÝ – *19.11.1930 – +17.4.2015
OLDŘICH BARTŮNĚK – 10.1.1922 – +18.4.2015
Pokud bychom chtěli hledat pořadí nejsmutnějších víkendů v historii Slavie, určitě by nechvalné přední místo zaujal třetí dubnový víkend roku 2015. V pátek se v Chomutově rozhodlo o sestupu hokejové Slavie, den nato se po zoufalém výkonu v zápase s Jihlavou přiblížila sestupovým vodám i Slavia fotbalová. Tento zápas začal vzpomínkou na Miloše Kruckého, který zemřel den předtím, ale to už se hledištěm šířila zpráva, že dopoledne odešel i Oldřich Bartůněk.
Ač se oba lišili profesním i slávistickým zaměřením, byli si zcela blízcí minimálně v jednom: Láskou ke Slavií a nadšením pro milovaný klub něco vykonat! Oba jsme vídali pravidelně na zápasech Slavie, jen př. Bartůněk ve svých 93 letech již „noční“ podzimní a zimní zápasy vynechával. Ač čilý do posledních chvil, již si na návrat za chladu a večerní tmy netroufal. O to více se těšil na jaro a věřil, že jarní sluníčko přinese i nějakou tu slávistickou radost. Již se nedočkal…
O skromnosti obou slávistů nám všem milých svědčí i fakt, že bylo těžké narychlo najít foto, kde by byli zobrazeni. Př. Kruckého proto prezentujeme na jednom dokumentu z nedávných setkání s internacionály ( vpravo vedle hrdinů slavného mužstva Slavie z let 1965-1967 vedle Jana Lály a Josefa Kadraby, při. Bartůněk je ve třetím sloupci a druhé řadě společného fota členů výboru oddílu kopané SK Slavia při příležitosti oslav 85 let slávistické kopané v roce 1981!
Miloš Krucký by na podzim oslavil 85 narozeniny. Většina jeho sportovního, trenérského i funkcionářského života je spojena s milovanou Slavií, kam přišel poprvé ve svých 18 letech. Následovala záhy vojna; to už se po skončení vracel vlastně do Dynama. Zahrál si i šestkrát za A-tým v někdejším Přeboru republiky, jak se tehdy liga nazývala. Jeho kariéra je však spojena hlavně s béčkem, za něž pravidelně hrál až do roku 1959. To už se pomalu připravoval na trenérskou kariéru, když se „vyučil“ zejména v Králově Dvoře, aby se pak v roce 1974 navždy vrátil do klubu svého srdce.
I když mu předlistopadový režim právem vůbec nepřirostl k srdci, byl paradoxně skutečným nositelem tehdy šířeného hesla „Nejlepší trenéry mládeži!“ U něj to platilo na sto procent po 20 let, vždyť pomáhal vychovat takové hvězdy, jakými byli Pavel Kuka, Pavel Řehák, Radek Bejbl, Jiří Štajner, František Veselý nejml., Radek Černý či Jiří Jeslínek. Po příchodu pana Korbela do Slavie se stal na čas i místopředsedou fotbalového oddílu Slavie.
Oldřich Bartůněk byl určitě jedním ze symbolů Odboru přátel a já osobně na něj mohu vzpomínat jako na staršího kamaráda a vždy upřímného přítele a svým způsobem i učitele. Přemýšlel jsem, jak nejlépe přiblížit i našim čtenářům jeho vzácnou osobnost. Vše ale za mě učinil oficiální web SK Slavia, který našel můj medailonek k jeho jubileu a jak je mezi spřátelenými slávistickými weby zvykem, zveřejnil jej při příležitosti poslední vzpomínky. Takže co vymýšlet – článek se vrací vlastně i tam kde vznikl:
Sezóna 1963/1964 byla ročníkem největšího sportovního propadu Slavie v celé více než stoleté historii. A-mužstvo Dynama Praha se potácelo na chvostu moravské skupiny II. ligy a s bídou se zachraňovalo. Chyběly peníze, hovořilo se až o zániku. Přišli však obětaví umělci, přidaly se stovky a tisíce věrných fanoušků a vznikl Odbor přátel Slavie.
S ikonou obětavých populárních umělců, ale především s potřebou činorodých nezištných funkcionářů. A vedle nezapomenutelného Františka Šulce se k práci přihlásil i Oldřich Bartůněk, který měl solidní pozici v tehdejší reklamní agentuře Merkur. Možná i díky tomu získal řadu užitečných kontaktů a ty dokázal později do posledního puntíku využívat pro milovanou Slavii!
Slavia se ve II. lize zachránila, rok na to za obrovského nadšení vybojovala v památném zápase s Plzní návrat do ligy a v následujícím ročníku do posledního kola bojovala o titul, kde podlehla, jak už to tu a tam mezi Šumavou a Beskydami bývá, nerovnému zákulisnímu boji. Ale hned po postupu Slavia zoufale hledala obětavé funkcionáře a došlo i na Oldřicha Bartůňka, který pak vedle svého náročného povolání vykonával i funkci vedoucího A-mužstva. A podle četných vyjádření více než dobře. Vždy bezkonfliktní, pracovitý, vstřícný.
Poté, co přišli i na toto místo zkušenější funkcionáři, měl o to více času věnovat se záslužné práci pro mateřský Odbor přátel a jeho prostřednictvím i pro celou Slavii. Byl na dlouhá léta zvolen předsedou organizační komise OP a pamětník jistě vzpomene hlavní činnost této komise: nepřekonatelné Slávistické karnevaly. Hlavně tato komise nezapomínala na sebemenší maličkost této super-akce, která každý leden přilákala do obou křídel dnešního Výstaviště pět tisícovek nejvěrnějších slávistů!
Oldřich Bartůněk pomáhal svými kontakty v propagaci a v reklamě, nepominutelnou zásluhou byl i jeho přínos v rámci kontaktů se školami. Dnes asi nikdo nepochopí, kolik bylo potřeba úsilí, aby špičkoví hráči ihned povinně neodcházeli na dvouletou vojnu do Dukly, kde vždy hrozilo lákání do služeb všemožně podporovaného vojenského klubu. Díky studijnímu odkladu a pouze roční prezenční službě se podařilo nástup špičkových nadějí do zeleného sukna oddálit a tím významně omezit i jejich často pravděpodobnou ztrátu. Jistě by to všechno slávističtí fotbalisté-vysokoškoláci, zejména právníci a ekonomové, rádi a s povděkem potvrdili.
Oldřicha Bartůňka jsme vídali i v hledištích dalších slávistických sportovišť, kde se nacházel vždy především v partě slávistů nejvěrnějších, kteří si říkali „junta“. I dodnes se zbylí členové této party skromných, inteligentních a obětavých slávistů scházejí na zápasech Slavie a radují se a trápí se spolu s námi.
Oldřich Bartůněk byl a zůstal především člověkem-slávistou a ti, kdo se s ním v životě setkali, nikdy nezapomenou na jeho upřímný obdiv ke Slavii.
I takoví skromní lidé, mezi něž určitě Oldřich Bartůněk navždy patří, tvořili a spoluvytvářejí historii naší Slavie a zaslouží si naše obrovské a upřímné poděkování!
Dr. Michal Dobiáš
[nggallery id=223]