Historické město Chomutov, je do jisté míry nepsanou metropolí severozápadních Čech, byť trochu neprávem opomíjenou. Možná, že k podceňování v rámci turistického ruchu přispěl i někdejší věhlas gigantu VTŽ i fakt, že, podobně jako další města v bývalých Sudetech, zde po válce některé památky chátraly.
Dnes je ale všechno jinak. Valcířská a vlastně i hornická sláva ustoupily do pozadí, město však vzkvétá. Bylo opraveno krásné historické náměstí, jakož i stavby v okolí, nepomíjejícím kouzlem se může pochlubit unikátní Kamencové jezero, jakož i blízký lesopark, který se postupně proměnil v oblíbenou a svým způsobem nebývalou zoologickou zahradu. A město můžeme právem považovat i za bránu do opět zelených Krušných hor, i když třeba populární vláček Vejprťáček nyní jezdí jen o víkendech a jen dvakrát denně. Chomutov patří i mezi města, která můžeme označit městem sportu. V minulosti jej proslavili zápasníci, sportem č.1 býval kdysi hokej a na jeho úspěchy se snaží po 40 letech navázat hokejisté současní, od minulé sezóny soutěžící opět v extralize. I když letos okupují poslední příčku, doufají v reparát v baráži. Ale ani fotbal nestál historicky na druhé koleji. Město dnes reprezentuje třetiligový FC i divizní Lokomotiva, na největší úspěch v sezóně 1986/86 ale jen vzpomínají. Chomutov celou sezónu vedl druholigovou tabulku a až v závěru byl předstižen postupující Plzní. A dodnes mnozí cítí, asi právem, v duši křivdu…
Ti, kteří v sobotu 15. února mířili ven z města kolem majestátné budovy gymnázia, nemohli si nevšimnout velké slávistické vlajky s nápisem CHOMUTOV. Poblíž gymnázia obohatila město zbrusu nová umělá tráva, dveře jejíhož areálu se, jak se říká, netrhnou. A onen den to byli slávisté ze zdejší odbočky, kteří opět byli duší i tělem tradičního turnaje, který se letos hrál za účasti 4 mužstev U´14. Ke dvěma domácím mužstvům se připojili reprezentanti Žatce a Loun, tedy se vesměs jednalo shodou okolností o města severozápadních Čech, která fotbalem žila a žijí a shodou okolností tamější slávisté vždy patřili mezi nejaktivnější! Turnaj se hrál podobným způsobem, jako je tomu na Setkáních slávistů, tedy paralelně na dvou polovinách klasického hřiště
Řekne-li se severočeský fotbal, ozvěna odpoví – Teplice, popřípadě Ústí či vzdálenější Liberec nebo Jablonec. Ale ten, kdo pozoroval férové souboje zapálených kluků i talent mnohých z nich, jistě potvrdí, že o budoucnosti fotbalu na českém severozápadě se nemusíme obávat! I díky tomu, že chomutovští slávisté svůj volný čas i organizační schopnosti věnují jak chomutovskému fotbalu, tak i činnosti úspěšné odbočky. Za všechny jmenujme předsedu odbočky MUDr. Šofra nebo stejně obětavého př. Znamenáčka!
Chomutovští slávisté vedou velmi pěkné webové stránky (viz rubriku Odkazy), jsou v poslední době každoročními účastníky Setkání slávistů a pravidelně se scházejí v podniku Domino, kde našli opravdové domácí prostředí, a to i díky vždy chutné krmi a milému prostředí, kde i každičký nápoj chutná tak nějak přátelsky.
Při příležitosti hodnocení turnaje jsem se pokusil tak trochu přiblížit Chomutov touto malou pohlednicí. Pokud tento kout Čech dosud neznáte, zavítejte do tohoto kraje za některou ze zmíněných zajímavostí či sportovních událostí. Nebo se třeba zastavte na některé z jejich členských schůzí, budete-li mít sem cestu! Tak jako na podzim, kdy Slavia po debaklu s Teplicemi zavítala na nový stadión k pohárovému zápasu, který vyhrála stejným poměrem, jakým několik dní předtím s Teplicemi prohrála. A ti, kteří tehdy do Chomutova zavítali, jistě potvrdí, že pražští slávisté tam nebyli jedinými, jejichž srdce pro Slavii bije!
Dobi