Možná, že si někdo ze starších čtenářů vzpomene na dechovkovou písničku „Do Ústí, do Ústí děvče já nepustím…“, kterou zpívával i rodák z nedalekého Mostu, Standa Procházka. A do Ústí nad Labem, na místo činu, se v poháru po třech letech vrací Slavia, která určitě nemůže vzpomínat v dobrém na remízu 2:2 a následné vyřazení na penalty.
Tehdy se hrálo ještě na doslova se rozpadajícím stadióně, který v nezměněné podobě snad ještě pamatoval srazy henleinovců a kde se hráči tehdy museli převlékat v provizorních stavebních buňkách. Ústecký fotbal píše svou historii přirozeně od roku 1945, i když se zde fotbal hrál již za I. republiky. Podobně jako kdysi prvoligové Teplitzer FK i DSV Saaz nemají nic společného s dnešními českými kluby…
Nyní je klub v péči krajského města a z někdejší Army, pak Spartaku a následně FK se stal MFK, městský fotbalový klub. Na ligu chodili Ústečáci dokonce třikrát! A to v sezóně 1952/53 a 1958/59 (to z klubu pak vyšly hvězdy Josef Vojta, který zakotvil ve Spartě, a Josef Píša, který po přestupu z Bohemky pak prožil nejkrásnější léta v obrozené Slavii!). Potřetí si ligu město na soutoku Labe s Bílinou (německé Außig je zřejmým poněmčením „mluvícího“ českého pojmenování ústí) vybojovalo druhým místem za několikaleté éry trenéra Habance, bylo však nuceno hrát své zápasy v 17 km vzdálených Teplicích. Po sestupu pak Ústí II.ligu dokonce vyhrálo, ale alternativa Teplic již byla pro fotbalový svaz nepřípustná, ačkoliv se již rozjížděly přípravné rekonstrukční práce s posvěcením o pomocí města – proto MFK. A tak stadiónek dnes už zdaleka není tou zříceninou, ve které „Arma“ (tak ji stále nazývá řada fanaoušků) II.ligu vyhrála, ale Habanec odešel na Slovácko a i řada hráčů zamířila jinam.
Zápas bude sehrán zřejmě v týdnu, a tak těch, kteří zamíří do pro ně nepříliš známého a asi ani oblíbeného kraje, nebude velký počet. České středohoří s řadou kouzelných zákoutí, hrad Střekov nebo opravený zámeček Větruše, kam vede z obchodního centra unikátní lanovka, by mohly být lákadlem. Město se může pochlubit i jedním unikátem, nejšikmější věží u nás, kdy špička věže kostela se odchyluje od svislé osy o 198 cm! Ústí totiž jako sídlo významného průmyslu, bylo koncem války několikrát spojenci bombardováno, centrum hodně poničeno a opravený, vlastně zachráněný kostel je důkazem umění českých architektů a stavařů! Je toho hodně, co může město i okolí nabídnout, patří sem i „alkohol s lidskou tváří“ – populární Myslivec nebo stále oblíbenější ústecká piva.. Velkou popularitu má i krajský rozhlas Rádio Sever, považovaný mnohými za nejlepší krajské rádio…
Nás však bude určitě zajímat nejvíce čtvrť Bukov a na něm stadión, kde se naši kluci pokusí o odvetu za potupné vyřazení před třemi roky. Připomeňme ještě, že zde došlo v roce 1947 k jednomu z největších tramvajových neštěstí u nás, kdy ještě po Němcích zděděné úzkorozchodná tramvaj (dnes v Ústí již na tramvaj nenarazíte, nahradily je trolejbusy) , která sjížděla z podhorské Telnice, selhaly brzdy a doslova se roztříštila o jeden ze sloupů, právě poblíž stadiónu. Srovnávat sportovní neúspěch s touto tragédií jistě není namístě, ale věřme, že Slavia udělala od oné ostudy (ono jich v poháru bylo více – Převýšov, Viktorka….) pořádný kus práce a že i Ústečanům předvede perfektní výkon a dokáže vzestupný trend!
Dobi