ODVETA ZA FINÁLE STEP SE „FRADI“ PO 83 LETECH NADMÍRU VYDAŘILA!
Rozmach různých evropských soutěží v současné době můžeme jen těžko srovnávat s dobami zejména předválečnými, kdy fotbalové Evropě prakticky vládl jen Středoevropský pohár, který se týkal zejména mužstev z tehdejšího Československa, Maďarska, Jugoslávie, Rakouska, Rumunska a Itálie a často bývali přizváni i vítězové různých pohárů a soutěží. Je zřejmé, že účast a úspěch byly srovnatelné s dnešním pohledem na celoevropské pohárové soutěže, což z ČSR platilo zejména pro Spartu a Slavii. Ta se však musela po úspěších v nižších kolech spokojit jen s neúspěšným finále s italským Janovem neboli Genovou v roce 1929 (4:2 a 0:4), až přišla poslední naděje – rok 1938. Slavia nejprve poráží OFK Bělehrad 3:2 a 2:1, pak tehdejší Ambrosianu, dnešní Inter Milán 9:0 (!) a 1:3, Genovu 4:0 a 2:4 a přichází tak finále, ke kterému by jistě V+W zapěli: „Pak ještě do Peště jeli jsme se podívat!“ na zápas s nejpopulárnějším maďarským klubem „Fradi“ neboli Ferencvárosem, což je budapešťská čtvrť na levém (tedy pešťském) břehu Dunaje , kde je jeho sídlo na ulici Ullöi út.
Finále bylo naplánováno na 4. září do Prahy (hrálo se raději kvůli návštěvě na Strahově) a na 11. září do Pešti. Z dějin dobře víme, že již zrádní „spojenci“ spolu s hrozbami této doby – Hitlerem a Mussolinim již leštili židle v Mnichově a celkové dojmy, přiznejme si, byly nakonec ovlivněny i touto obrovskou zradou a oprávněnými obavami z let budoucích.
Slavia doufala, že konečně popře přezdívku „korunního prince STEP“, ale první zápas v Praze, který skončil 2:2 (30. po Daučíkově hrubce Kémény 0:1, 35. Bican 1:1, 44. Šimůnek 2:1, 62. Kiss 2:2) znamenal jasnou výhodu pro celek od Dunaje. Bylo jasné, že Slavia jede do Budapešti rozhodně ne jako favorit, i když v té době nebyly ještě branky zvenku zvýhodňovány; už bez Pláničky, ale s rovnocennou náhradou, Lexou Bokšayem, si slávisté uvědomovali, že toto je nadlouho poslední příležitost k výraznějšímu úspěchu. Právem je onen úspěch ve STEP považován mnohými za největší úspěch v historii Slavie, a tak pod budapešťský Várhegy cestovali i hráči plni odhodlání. A jak se ukázalo, slávisté nic nepodcenili a po výhře 2:0 (branky 57. Vytlačil a 71. Šimůnek) cestovali do Prahy, pozdravováni po celé trase jako hrdinové! Jako by vyjádřením své radosti všichni ti lidé tušili, co vše tento nešťastný národ ještě čeká! Nechci připomínat všechny ty následné hrůzy a pochopme tyto nadmíru radostné chvíle!
Fradi byli vylosováni jako soupeři Slavie i ve 3. předkole Ligy mistrů ročníku 2021/22 a v zápase, který mnozí fanoušci označili jako „zápas blbec“ (vlastní branka a hrubka v pokutovém území) slávisté v Pešti prohráli 0:2. Velké naděje jsme všichni vkládali do odvety, ale jediná branka Masopusta a výhra jen 1:0 znamenaly obrovské zklamání a vyřazení! A vlastně, v určitém slova smyslu i odvetu za ten náš úspěšný rok 1938.
SEJDEME SE TAM, V ROZKVETLÉ VARŠAVĚ!
Možná se někomu může zdát, že obě připomínky našich soupeřů – vlastně sousedů a skorosousedů, jsou především nostalgickým připomenutím dob před 30 a více roky… Ono vlastně na tom něco je. Zatímco v dnešních dnech můžeme většinou vymýšlet, jak se do vyhlédnutého místa přes nástrahy koronaviru nejvýhodněji dostat, před více než 30 lety bylo hlavním problémem, kam vás pustí hlavně panující režim. Navíc Slavia zdaleka tehdy nepatřila mezi favorizované zástupce československé kopané, a tak doslova senzací byl pro nás rok 1974, kdy si Slavia vybojovala účast v tehdejším Poháru vítězů pohárů a jako soupeř jí byl vylosován Carl Zeiss Jena ze sousední NDR, která patřila k zemím s bezproblémovými výjezdy (těžko si asi dnes někdo dovede představit, že by nám tehdy los určil soupeře z Vídně, Mnichova, Říma či Stockholmu). Do města optiky zamířilo pět autobusů a spousta „individuálů“ a došlo třeba na situace, že v hospůdce, kam jsme zamířili, měli nedostatek půllitrů, proto jsme se tedy rozhodli pro jakési „pauzírované“ posezení. Vždy jeden z nás držel „černého Petra“. Zápas však nedopadl dobře, penalty poslaly dál Jenu a my jsme opět čekali. Tehdy byl mj. oblíbený tzv. Letní pohár neboli Interpohár. V roce 1977 byla Slavii vylosována Legia Varšava. I tam se dalo vyrazit a pořadatelská komise vymyslela a zorganizovala zájezd lehátkovým vlakem. Jako u vzpomínky na V+W a jejich popěvek o Budapešti, zazněl mnohým v uších tehdejší populární song o Varšavě. Oba zápasy s Poláky byly vyrovnané a pro většinu fanoušků nadlouho jako mezinárodně soutěžní poslední! V Praze se hrálo 9. července 1:1, u Visly pak 30. července 2:2. Ale přiznejme si, že Interpohár byl jen jakousi výplňkovou soutěží.
Varšava byla za války téměř zničena, ale podařilo se ji nádherně obnovit, a i my jsme obdivovali, co se podařilo! Legia byla původně vojenský klub a málokdo asi tuší, že byla založena v roce 1916 ve městě Lvov (Lwów). Ten je dnes ukrajinský, v důsledku „posunutí“ Polska na západ po 2. světové válce! To ale nemění nic na tom, že Legia patří mezi nejpopulárnější polské kluby. Mnohým pamětníkům se tak obnoví další vzpomínky staré kolem půlstoletí. Bude tentokrát náš „malý evropský reparát“ úspěšnější?
-dob-