II. ročník Memoriálu Jana Maika

ROŽĎALOVIČTÍ OBHÁJILI LOŇSKÉ PRVENSTVÍ!

Férové boje 9 družstev * Bohatý doprovodný program * Členové Luža-týmu nám přiblížil i hlavní město Slovenska – Krásavicu na Dunaji, prohlédli si stadión v Edenu a pluli po Vltavě s pohledy na řadu krás české metropole * S chutí si zahrály i přípravky

Poháry a medaile pro všechny soutěžící

Jeden rok utekl jako voda a na hezkém stadiónku Sokola Obříství poblíž největší české řeky – Labe se sešli účastníci II.ročníku Memoriálu Jana Maika (MJM), kteří přijeli uctít památku velkého slávisty Jana Maika především sportem, který „Honzík“ tak miloval, zvláště když se na fotbalovém hřišti objevily ty krásné sešívané dresy jeho milované Slavie! Z loňského nesmělého pokusu se už stává tradice a při závěrečném vyhlašování si všichni řekli – Tak za rok na shledanou!

Odbočka OP Maikoland tak opět dokázala, že někdejší řeči, které tu a tam zaznívaly z úst několika neznalých či nepřejících, že se jedná jen o svéráznou usedlost v Libiši, tak dokázala i po nedávné vydařené besedě s Honzou Bořilem a trenérem Houšteckým, že odbočka složená především z lidiček z Libiše, Neratovic, Obříství a blízkého okolí, je schopna zorganizovat i velké věci, mezi něž už právem MJM patří! Zformovala se parta kolem při. Douši a i pro ně platí, že o co méně mluví a bijí se v prsa, o to více je za nimi vidět poctivá práce! Jak jsme psali už po zmíněné besedě, jsou za nimi mimo jiné i loňské brigády při úpravě zahrady Maikolandu a úspěch I. ročníku MJM, což  hovoří za vše.

Při přípravě turnaje věděli, že jsou trochu omezeni časovou i prostorovou kapacitou, a tak mají přednost tradiční spřátelené odbočky, pro které nebyl Maikoland jen nějakým baráčkem kdesi poblíž  Labe, a tak se rekrutují účastníci z místních slávistů, různých skupin z Tribuny sever, Fanshopu a samozřejmě spřátelených odboček, jimž samozřejmě vévodili i letos slávisté z Rožďalovic. A je jasné, že nesmíme zapomenout ani na přátele z Bratislavy – populární Luža-tým! Možná, že stojí za zmínku, jakými cestami osudu se někdy ubírají velká přátelství. JUDr. Ján Luža tvořil s Honzou Marešem téměř 10 let stoperskou dvojici, kterou Slavii kdekdo právem záviděl! A po smutné události, po posledním rozloučení s Frantou Veselým,  se při návratu domů na hlavním nádraží náhodně setkal př.Maik s Jánem Lužou. Slovo dalo slovo a od té doby patřil Jano spolu s paní Darinkou k pravidelným návštěvníkům Maikolandu a získal zde řadu přátel. Bylo tak samozřejmostí, že byl pozván i na MJM a i letos přijel se svými kamarády si nejen zahrát fotbal – pokaždé patřili k nejsympatičtějším účastníkům akce. Členové odbočky Maikoland pro jejich tří denní pobyt připravili bohatý program, kde je nejvíce zaujala plavba po Vltavě v Praze a návštěva a prohlídka areálu našeho krásného stadiónu v Edenu.

Připomenout musíme i účast „nehrajících“ odboček – nejsilnější delegací tvořili tradičně přátelé z Bělé pod Bezdězem v čele s doyenem OP př. Dlouhým, ale za zmínku stojí i třígenerační přítomnost rodu Drašnarů, jakož i další známé tváře z města pod Bezdězem – př. Hančin a př. Pešl. Zastoupen byl i Brandýs nad Orlicí a Kolín. Zde jmenujme vzácnou návštěvu předsedy OP př. MUDr. Janáčka který nejen vše  po celou dobu trvání turnaje sledoval.  Celou  akci zahájil a při slavnostním zakončení připomněl mj. i nedávné jubileum Jána Luži, pro nějž připravili pořadatelé i malou pozornost!. Za kolínskou odbočku pak přijel dále i př. Ing. Smetana, který se sem stočil z paralelně probíhající Veleňské pentle, kam naopak z Obříství zamířil př. Čapek (je těžké někdy sladit akce odboček – ty přibývají,  vhodné termíny nikoliv!).  Napočítali jsme tak vedle př.Janáčka i Smetany další 2 členy výboru OP; ti přijeli se svými družstvy: př. Marek Veselý s Rožďalovickými, př. Vlnas s Fanshopem!

Vítězové z Rožďalovic

Přátelé z Bratislavy se ve volných chvílích rádi dělili o své dojmy a snad mi laskavý čtenář odpustí pár připomínek města, které si právem vydobylo přezdívku „Krásavica na Dunaji“. Měli na sobě dresy prezentující bratislavskou čtvrť Podunajské Biskupice, kde se řada z nich schází k pravidelnému fotbálku. Možná, že stojí za to připomenout si pár faktů o tomto městě právě letos, kdy vzpomínáme jubileum vzniku společného česko-slovenského státu. Možná, že málokdo ví, že TGM zpočátku usiloval o spravedlivou federalizaci monarchie, ale vždy narážel na až patologickou zkostnatělost Vídně. Pro nový stát Čechů a Slováků si mimo jiné uvědomoval  nutnost získání významného města na Dunaji, které se nachází na pomezí tří současných států – Slovenska, Maďarska a Rakouska a díky tomu se Dunaj stal hraniční řekou až na malý kousek na pravém břehu navíc – nad známou Petržalku. Jako vlajkonoši II. generace jsme do Bratislavy velmi rádi jezdívali, tehdy raději než třeba do Brna, Plzně či Ostravy! Zvláště na Slovan, na legendární Tehelné pole, kde bývalo velmi objektivní obecenstvo. Možná i díky tomu, že nás s vlajkami potkávali na Devině, na nábřeží Dunaje, na Hradě či v malebných uličkách  Starého Města kolem Michalské veže. A v září roku 1973 tam naproti Tehelnému poli při čekání na električku mnozí poprvé ochutnali trochu pro nás tehdy záhadný žlutavě kalný nápoj – populární tamější burčiak! Možná, že málokdo dnes už ví, že název Bratislava je na světě až od roku 1919, kdy jej prosadili místní vlastenci s odkazem na 1000 let staré pojmenování Breslavův (Preslavův) hrad. Německy se město nazývalo Preßburg (za Marie Terezie, kdy Uhry ovládli Turci, byl Preßburg dokonce hlavním městem Uher!), z čehož se odvíjel český Přešpurk či slovenský Prešporok. Řecké pojmenování znělo Istropolis, latinské pak Posonium, z nějž vzniklo i maďarské Pozsony (čti: požoň).

Ale vraťme se zpět na útulný stadiónek do Obříství, kde bylo připraveno vše pro pohodlí návštěvníků i hráčů (jen dodejme smutnější zprávu, že místní Sokol skončil v okresním přeboru Mělnicka s  velkou ztrátou poslední.). Byl zde hlavně dostatek stolů i lavic, příjemné bylo posezení chráněné řadou slunečníků nebo krásnými lipami. Odbočka měla připraveny perfektní informace o průběhu turnaje, vše moderoval také profík, nešlo minout přijímací „recepci“ i vystavené odměny účastníkům, jakož i prodej suvenýrů Maikolandu, který doplňoval i přítomný Fanshop Slavie! I o gastronomii bylo postaráno výborně, právem se dohadovali labužníci, zda je lepší klobása či stejk. A o chlazených nápojích i zmrzlinových pochoutkách platilo totéž! Především pro účastníky turnaje pak byl připraven vynikající gulášek, jehož vůně se linula podél Labe do dáli a možná, že ji s trochu nadsázky pocítily i mlsné čichové buňky až kdesi u Roudnice nebo dokonce v Žernosekách! A k večerní zábavě po skončení turnaje byla připravena i kladenská skupina Ikaros. Hlavně děti si libovaly při kopání na bodované výseče „kola v oblouku“. Zkrátka a dobře – vše bylo perfektně zajištěno a klaplo to! I návštěva hrobu Jana Maika (jeho život jsme si připomněli i několika slovy přímo na stadiónu – že měl 4 velké lásky – libišský domov s milovanou manželkou paní Evou, přeměněný časem na Maikoland, svoji profesi ajznboňáka, velkého koníčka, jímž bylo amatérské imitování a samozřejmě naši Slavii!) a jeho přítele Josefa Verbíře, také velkého slávisty, který svůj věčný sen sní přímo v Obříství! Po celou dobu byla přítomna i paní Eva Maiková, která v kruhu svých přítelkyň včetně paní Darinky sledovala, s jako úctou na „našeho Honzíka“ všichni vzpomínáme!

Velký dík patří i oběma rozhodčím, kteří bez jediného protestu, natož incidentu odřídili všechny zápasy, milounké byly i pohledy na klání kloučků z přípravek, díky nimž přijeli Rožďalovičtí opět v nejpočetnějším složení! Jen malým slávistům to nakonec časově nevyšlo. No, a co by to bylo za turnaj, kdybychom neuveřejnili závěrečné výsledky. Po utkáních ve skupinách následovaly čtvrtfinálové boje, po nichž se pavouk zúžil na čtyři nejúspěšnější týmy a turnaj tím skončil pro družstva AREA 114, Garda team, Vidláci z Obříství, Maikoland a Pyrotechnici Semily. O nejvyšší příčky se pak utkali v semifinále Ostrostřelci s Fanshopem a Rožďalovičtí s Luža-týmem. Zatímco první zápas byl brzy jasný pro překvapení letošního turnaje – místní Ostrostřelce, boj o druhého finalistu byl nadmíru vyrovnaný a rozhodly až penalty, kde byli úspěšnější Rožďalovičtí! Rozhodla až poslední penalta, kdy Bratislavan minul branku! Vše si však vynahradili v boji o 3.místo, kde obhájili proti Fanshopu loňský bronz, o rožďalovické obhajobě prvenství pak také bylo brzy rozhodnuto!

Část delegace z Bělé pod Bezdězem

Co říci závěrem? Přátelům z odbočky Maikoland patří dík nás všech za zdařilou akci, stejné poděkování si opět zaslouží i svatý Petr, který opět dokázal, že je zřejmě slávista! A za vše pak zakončeme slovy na závěr: Na shledanou ve zdraví na III.ročníku Memoriálu Jana Maika!

Sepsal: Dobi, Foto: MUDr. M.Janáček (redakčně neupraveno)

https://www.facebook.com/pg/spoleklibis/photos/?tab=album&album_id=472279993226683
K letošnímu MJM ještě přinášíme několik vybraných fotografií, které pořídila paní Marta Doležalová ze Spolku Libiš. Další fotografie najdete na bohaté fotodokumentaci tohoto spolku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.