Jde do Tuhýho – vyjádření žalobců

Dovolujeme si zveřejnit vyjádření žalobců k tématu Jde do Tuhýho

Žalovaný 1:            Ministerstvo vnitra ČR

Žalovaný 2:            Policejní prezidium Policie CR

Žalovaný 3:            Krajské ředitelství Policie Hl. m. Praha

ŽALOBA PROTI NEZÁKONNÉMU ZÁSAHU POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

Vyjádření žalobců

JEDNOU

I.

Žalobci by chtěli v návaznosti na poslední vyjádření žalovaných uvést následující:

  1. pasivní legitimace žalovaných je dle názoru žalobců dána a žalobci přenechávají na soudu rozhodnutí o této otázce (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu Nad 224/2014-53);
  2. z vyjádření žalovaného 3 je zřejmé, že žalovaný 3 provedení předmětných a žalobci napadaných zásahů prakticky potvrzuje, přičemž jako důvod pro zásah uvádí porušení zákazu používat dle žalovaného nedovolenou pyrotechniku;
  3. žalobci i nadále trvají na svém tvrzení, že celý průvod včetně možnosti použití pyrotechniky na Čechově mostě byl předem projednán s antikonfliktním týmem (zde odkazujeme na důkaz výpovědí pana Lukáše Valy);
  4. žalobci i nadále setrvávají na názoru, že předmětný zásah na Čechově mostě resp. individuální zásahy Policie ČR byly protizákonné, a to i z důvodů uvedených dále pod body II. a III. níže. Žalobci v tomto ohledu žádají o předvolání jako svědka plk. Mgr. Marka Adama, který měl být dle vyjádření Police ČR velitelem daného zásahu a nesl za něj tedy odpovědnost, a to i z pozice vedoucího odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie Hl.m.Prahy;
  5. dle žalobců by i v případě, kdyby bylo použití dané pyrotechniky nezákonné, byl daný zásah zcela nepřiměřený s ohledem na skutečnost, že nikdy nedošlo k ohrožení zdraví či bezpečnosti či ohrožení majetku v rozsahu odůvodňujícím zásah do osobní svobody osob. V tomto ohledu by chtěli žalobci zdůraznit, že argumenty Policie ČR ohledně používání nebezpečné pyrotechniky, která dle názoru Policie ČR mohla vést až k výbuchu plavidel na Vltavě či zničení vozidel jsou zcela neopodstatněné a nebyly nijak doloženy. Veškerá používaná pyrotechnika byla volně prodejná, státem povolená a je běžně používaná.

II.

Jak již bylo uvedeno v žalobním návrhu, Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) odůvodňuje zásah na Čechově mostě ze dne 12. 4. 2014, zejména nezákonným používáním pyrotechniky a nerespektováním příkazů příslušníků Policie ČR. Nezákonným použitím pyrotechniky je Policií ČR myšleno použití pyrotechniky v rozporu s obecně závaznou vyhláškou hl.m. Prahy č. 42/1999 Sb. HMP, o omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku při užívání pyrotechnických předmětů. Tato obecně závazná vyhláška zakazuje s výjimkou míst vyjmenovaných v její příloze užívání pyrotechnických předmětů třídy I. a II. Jediným právním předpisem, který byl součástí právního řádu a který vymezoval pyrotechnické předměty třídy I. a II., byla v době žalovaného zásahu vyhláška č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi (na ni ostatně směřuje i odkaz na poznámku pod čarou v čl. 1 a 2 obecně závazné vyhlášky hl. m. Prahy č. 42/1999 Sb. HMP). Vyhláška č. 174/1992 Sb., byť byla v dotčené době součástí právního řádu, byla neaplikovatelná (neúčinná), jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2010, čj. 4 As 17/2009-62 Sb. (publ. pod č. 2074/2010 Sb. NSS).

V tomto ohledu Nejvyšší správní soud výslovně dovodil, že:

„Vyhláška č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, je od 30. 1. 2008 neaplikovatelným (neúčinným) právním předpisem.“

S ohledem na to neexistoval v době žalovaného zásahu žádný aplikovatelný (účinný) právní předpis, který by vymezoval, co jsou pyrotechnické předměty třídy I. a II. V důsledku toho je předmět zákazu obsažený v čl. 2 obecně závazné vyhlášky hl. m. Prahy č. 42/1999 Sb. HMP prázdnou množinou, neboli čl. 2 citované OZV žádný zákaz užívání pyrotechnických předmětů nestanoví.

Policie ČR se na neúčinnou vyhlášku č. 174/1992 Sb. dále odkazuje ve vyjádření žalovaného ad 3) k žalobnímu návrhu ze dne 19. 9. 2014. Ve svém vyjádření k žalobě Policie ČR uvádí, že použití zábavní pyrotechniky žalobci na Čechově mostě bylo v rozporu s obecně závaznou vyhláškou hl. m. Prahy č. 42/1999 Sb. HMP. Jelikož v předmětné době neexistoval žádný právní předpis, který by stanovoval, co se myslí pyrotechnickým výrobkem I. nebo II. třídy, nebylo však možno podle uvedené obecně závazné vyhlášky postupovat a vynucovat plnění tvrzené povinnosti, resp. tvrzené porušení daného zákazu, násilím.

Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že se účastníci pochodu, použitím pyrotechniky na Čechově mostě nedopustili porušení platných právních předpisů.

III.

Co se týče následného použití donucovacích prostředků Policií ČR, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 5. 2015 sp. zn. 6 As 255/2014, kdy se jednalo také o porušení práva shromažďovacího ze strany Policie ČR, vyslovil:

„Nelze při rozhodování o použití donucovacích prostředků odhlédnout od toho, jak vážný právní zájem je ve hře a jak intenzivně je ohrožen, nadto v situaci, kdy je ve hře výkon jiného základního práva nebo svobody, jež ke svému legálnímu omezení vyžaduje závěr o nezbytnosti omezujícího opatření v demokratické společnosti z ústavně aprobovaných důvodů (včetně ochrany práv druhých), a to in concreto, tj. vzhledem k individuálním okolnostem případu.“

Vzhledem ke skutečnosti, že účastníky pochodu nebyly porušeny právní předpisy, poškozen veřejný majetek, ani ohrožen jiný veřejný statek, nejen, že způsob provedení zásahu byl zcela zjevně nepřiměřený, ale Policie ČR vůbec nedostála své povinnosti identifikovat zájem, který by bylo jejím zásahem nutno chránit. Jediným pochybením na straně účastníků pochodu tedy zřejmě bylo, že nerespektovali protiprávní pokyny příslušníků Policie ČR.

Policie ČR svůj zásah dále odůvodňuje právě nerespektováním příkazů příslušníků Policie ČR účastníky pochodu. K této problematice se vyjádřil Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1849/08, vyslovil: „Veřejná moc vykonává pravomoci a kompetence, jimž je jednotlivec zásadně povinen se podrobovat, ovšem za předpokladu, že jsou vykonávány souladně s požadavky plynoucími právě z čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy, ve shora uvedeném materiálním rozměru jejich působení a při dodržení požadavku plynoucího z principu přiměřenosti. Pokud výkon veřejné moci takové požadavky nesplňuje, jde o excesivní vybočení z mezí daných ústavním pořádkem. Jednotlivec není povinen vykonat takovou uloženou povinnost, která je v rozporu s příkazem plynoucím z čl. 4 odst. 4 Listiny … Přirozeně, že nelze v praktickém životě vyloučit situaci, kdy při výkonu veřejné moci jedná její orgán v omylu, ať už skutkovém či právním, v jehož důsledku se dopouští excesu (jednání ultra vires). Existence omylu však rozhodně nemůže být důvodem pro ospravedlnění excesu. Omyl veřejné moci nelze nikdy interpretovat v neprospěch jednotlivce tak, že tento je přesto povinen (i za použití donucení v podobě sankcí) se výkonu pravomoci, pohybující se ovšem ultra vires, podrobit.”

Neuposlechnutí výzvy úřadu nebo policie, nemůže být nezákonné v případě, že výzva některého z orgánů veřejné moci odporuje základním právům, která mají lidé zaručena ústavním pořádkem. Trvání Policie ČR na tomto postupu odporuje ustanovení příkazu čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého omezení základních práv a svobod musí šetřit jejich podstatu a smysl a omezení nelze užívat k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Podle názoru Ústavního soudu, vysloveného ve výše uvedeném nálezu, lze takové jednání ve vztahu k jednotlivci označit za šikanózní.

Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že zásah Policie ČR na Čechově mostu proti organizovanému pochodu vedoucímu na zápas fotbalových klubů Sparta – Slavia ze dne 12. 4. 2014 je nezákonným zásahem do práv Žalobce 1, Žalobce 2, Žalobce 3, Žalobce 4 a Žalobce 5.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..