Za Slavií do světa aneb kde je Borgo Valsugana?

Již třetí sezónu v řadě chybí Slavia v evropských soutěžích a tím i reportáže ze zajímavých cest slávistů za fotbalem i poznáváním. Mezi jinými i vynikající postřehy Mirka Hejcmana z autobusových zájezdů. Malou náplastí tak může být jeho líčení prázdninového putování aspoň na soustředění našich fotbalistů do kouzelného kraje, zvaného Trentino.

Předligové soustředění Slavie na severu Itálie, v oblasti Trentino, ve městečku Borgo Valsugana, které se nachází ve stejnojmenném nádherném alpském údolí (údolí Valsugana), naše čtveřice kamarádů, členů Odboru přátel, využila k malému poznávacímu zájezdu. V tomto turisticky velice atraktivním regionu jsme se rozhodli pobýt čtyři celé dny: od středy 18. do soboty 21. července 2012.

V úterý 17. července odjíždíme ze Zličína za deštivého počasí v 7:20, tj. s dvacetiminutovým zpožděním oproti původnímu plánu. Deštivé počasí nás provází až do Německa, postupně ale déšť ustává a oblačnost se protrhává. Za Mnichovem se cesta zpomaluje kvůli dlouhé koloně na dálnici, což nám narušuje náš plán přijet v 16 hodin na místo, kde máme rezervováno ubytování. Po našem příjezdu do vesničky Carzano (asi 3 km od místa, kde hráči nejen trénují, ale i bydlí a kde mají hrát dva přípravné zápasy s profesionálními italskými týmy), ale na místě ubytování nikdo není a je nutno zavolat majitelce. To je ale pro nás problém, protože nikdo z nás neovládá italštinu. Když však jde v podstatě o všechno, tak nakonec žádná jazyková bariéra nemůže hrát významnější roli a po sjednaném příjezdu majitelky se úspěšně zabydlujeme. Večerní procházka nám následně umožňuje blíže poznat naší vesničku, jejíž nejvýznamnější památkou je krásný kostel Madonna della Neve v jakémsi centru obce. V tomtéž místě se nachází u místní autobusové zastávky i jediný obchod. Před spaním navíc vyhráváme nad pro nás zcela neznámým kávovarem, takže si můžeme udělat ještě dobrou kávu nebo čaj.

První den pobytu nejprve s napětím čekáme, jak dopadne snídaně, kterou jsme si předchozí den večer u majitelky ubytování objednali. Slíbená snídaně nás nakonec uspokojuje – dostáváme čerstvé pečivo a koláče, máslíčka, marmeládu, třešně, jablečný džus – vše domácí výroby! To nás správně naladí na první poznávací cestu. Začínáme v Borgu, kde bez problémů nacházíme místní stadión, na kterém je již trénink Slavie v plném proudu. Po tréninku si dáváme oběd a pak se jdeme projít do centra městečka, kde právě končí dopolední trh. Pak se přemisťujeme asi 15 minut jízdy autem směr Trento k jezeru Lago di Caldonazzo, kde nacházíme volnou pláž (v originále spiagga libera) ke koupání a slunění. Že i na takovém místě se lze potkat krajany, se ukazuje vzápětí, když se dáváme do řeči s dvěma Čechy z Turnova a Semil. Večer v Carzanu dojednáváme ubytování pro přátele z Veleně, kteří dorazí na sobotní zápas, místo přátel z Havlíčkova Brodu. Přesto neúčast slávistů z HavlBrodu po jejich nadšení z loňska a vlastně i z doby nedlouho před začátkem soustředění hodně mrzí!

Druhý den jedeme dopoledne na vysokohorské alpské sedlo Passo Manghen ve výšce 2047 metrů nad mořem. Zajímavostí silnice, po které na sedlo ze sousední obce Telve (548 m n. m.) jedeme, je skutečnost, že se po ní letos jela jedna z etap slavného cyklistického závodu Giro d´Italia. Cesta je, jak se patří na alpskou silnici, pěkně klikatá, takže po úbočí prudkého srázu je nutno jet maximálně opatrně vzhledem k protijedoucím autům, možnému spadlému kamení či právě prováděné údržbě bezprostředního okolí silnice – v nižších polohách ještě pomocí strojů ovládaných lidmi, ve vyšších polohách cesty na sedlo pak již jen pasoucími se kravičkami s typickými zvonci na krku. Ve výšce asi 1400 metrů jsou poslední stavení, k nimž je po silnici zajišťována celoroční dostupnost, dále se silnice již trvale sjízdná neudržuje a také je i výrazně užší. V těchto místech má silnička s táhlými serpentinami i největší stoupání. Po příjezdu na sedlo se fotíme, kocháme se krásnými výhledy po okolních štítech a hlubokých údolích. V dáli dokonce vidíme zasněžené nejvyšší alpské hřebeny na hranici Itálie s Rakouskem. Poté scházíme za sedlo k restauraci na břehu jezírka, které je patrně ledovcového původu. Při sjezdu ze sedla Passo Manghen zpět do Telve si ještě dáváme přestávku u jedné ze serpentin, kousek od krásného vodopádu. Jedeme pak až do Borga, kde trávíme odpoledne – nejprve tam nakupujeme a pak se scházíme na stadiónu s dalšími výletníky, přáteli a fandy. Společně na závěr dne sledujeme první přípravný zápas s účastníkem druhé nejvyšší italské soutěže (Série B) A.S.Varese 1910 (1:1 – branku dal po chybě brankáře v druhé půli Standa Vlček).

Třetí den pobytu máme zaměřený na pěší turistiku, takže auto necháváme na naší základně  a po snídani vyrážíme na túru. Počasí již není tak horké jako předchozí dva dny (kdy bylo až +33°C ve stínu) a je i více oblačnosti. Z Carzana směřujeme přes Telve na zříceninu hradu Castellalto. Ukazuje se však, že turistické značení u nás nemá konkurenci, střídavě jdeme (ne však úmyslně) po značené cestě pro horská kola a pěší. Postupně zříceninu již vidíme, dokonce jí máme téměř na dosah, abychom jí však nakonec velkým obloukem obešli a přitom vystoupali asi o 150 výškových metrů nad ní (do výše cca 940 m). Na původní trasu se napojujeme až za hradem, na rozcestí v osadě Parise (680 m), pro závady na naší výletní výstroji se z rozcestí k hradu nevracíme a pokračujeme dál do Telve, kde jsme se rozhodli poobědvat. Odpoledne jedeme do Borga shlédnout odpolední trénink a navštívit místní koupaliště v bezprostředním sousedství stadiónu.

Čtvrtý den zažíváme zásadní změnu počasí, kdy po noční bouřce prší i dopoledne, takže odkládáme odjezd do lázeňského městečka Levico Terme na pobřeží stejnojmenného jezera (Lago di Levico) sousedícího s jezerem Lago di Caldonazzo, které jsme navštívili v první den pobytu. V Levico Terme se nakonec od 17 hodin hraje přípravný zápas s týmem z italské Série A – Parma FC. Dopoledne využíváme čekání na vylepšení počasí k přivítání přátel z Veleně, kteří vyjeli z domova tento den brzy ráno (spíše v noci), aby za deštivého počasí po celou dobu cesty dorazili do Carzana okolo poledne. Po jejich ubytování v sousedním hotelu Le Rose a našem obědě vyrážíme společně na cestu do Levico Terme, ne však po hlavní silnici údolím Valsugana, ale po silnici v úbočí hor přes obce Telve, Torcegno a Roncegno. Na jedné z vyhlídek si děláme přestávku pro fotografování a přátelům z Veleně ukazujeme Borgo a za ním stadion, kde měli hráči soustředění (po zápase s Parmou je tam střídá italská Modena). Při příjezdu do Levico Terme však máme velkou smůlu. Všechny možné turistické programy jdou stranou a prvořadou se stává oprava auta. Za pomoci mnoha přátel se s koncem utkání s Parmou (3:3) daří resuscitaci vozu dovést ke zdárnému konci. Všem, kteří  nám jakýmkoliv způsobem pomohli, tímto patří ještě jednou naše velké poděkování. Po zápase se jdeme rozloučit jak s hráči a celou výpravou, tak i s ostatními slávisty – fandy a jedeme do hotýlku vlastním autem, což ještě nedávno – v poločasové přestávce – nebylo vůbec jasné. Večer navíc získáváme od fandů AC Milan z údolí Valsugana klubovou vlaječku, takže pobyt zakončujeme v příjemné atmosféře.

V neděli 22. července po snídani odjíždíme z Carzana do Prahy. V 9:40 opouštíme penziónek, nakonec v něm ubytování bylo docela příjemné, koupelna pěkná, veliká, prostorná, takže na svou „základnu“ si rozhodně nemůžeme stěžovat. Na cestu máme vyhovující počasí, vše probíhá bez komplikací a zdržení. Až zase za nešťastným Mnichovem (mezi sjezdem z dálničního obchvatu a rozdvojením na Norimberk a Řezno) ztrácíme v koloně více než tři čtvrtě hodiny času. Na Zličíně se loučíme po příjezdu po sedmé hodině večerní.

no images were found