V historii slávistického fotbalu se nedá jeho jméno přehlédnout. Karel Effa – zakládající člen Odboru přátel Slavie. Muž, který Slavií žil a už jako tramp se sblížil na osadě Ztracenka se slávistickými internacionály Láďou Ženíškem a Pištou Čambalem. Slavii propagoval bez ustání a všude.
Signatář prvního Manifestu Odboru přátel spolu s řadou významných osobností vyjádřil jasnou podporu předsedovi klubu Ing. Jiřímu Vrbovi a jeho zástupci Jaroslavu Vykoupilovi při úsilí o návrat původního a slavného názvu Slavia Praha s tím, že musí nastat renesance červenobílého fotbalu. Jaká ironie roku 1964! Odbor přátel de facto řídil (především finančně) fotbal při návratu do I. ligy a v televizi a biografech (jako „předfilm“) běžela sekvence k 70. výročí založení Spartaku Praha Sokolovo a Dynama Praha (vyrobeno 1963). Karel Effa na „staré Slavii“ na Letné musí podle scénáře zažehnout „hromničky“ za svůj kdysi slavný klub a nad ním ve větvích skřehotá párek havranů. Socialistická ironie. Bohudík byla už minulostí.
Karel Effa burcoval, úřadoval, pomáhal, mezi slávistickým národem měl všude otevřené dveře. Bývalý funkcionář a poté herecký bard Národního divadla Jan Pivec o něm vyprávěl: „Jak jsem viděl ve dveřích jeho skobu, bylo mi jasné, musíme něco pomoct.“ Mezi herci se Effovu velkému nosu skutečně říkalo „skoba“. Staří pamětníci si určitě vybaví zábavní rozhlasový pořad z května 1965. Střetli se tu v legraci velcí herečtí přátelé sparťan Josef Bek a slávista Karel Effa.
Bek si lebedil, protože Sparta vedla ligu o pět bodů a kráčela za titulem. Effa zase věřil: „Vrátíme se a právě teď.“ Na závěr pořadu měli oba vyslovit své přání. Bek nebyl sršatý a popřál „Karlíčkovi“ návrat Slavie do ligy, aby byla obnovena podle něho nesmrtelná rivalita obou S. Effa byl odbojnější a popřál svému příteli, „aby v tom příštím derby mistr dokázal s námi zachránit alespoň remízu“.Oba se nakonec srdečně zasmáli. Co nastalo v tom podzimním památném derby na Strahově? Na duel mistra (Sparta) a nováčka (Slavia) přišlo rekordních 50 105 platících! Slavia po gólech Píši a Veselého dvakrát vedla, aby Sparta až deset minut před koncem Pospíchalem vyrovnala na 2:2 …a byla ráda.
Odbor přátel viditelně „rozhýbal“ život v celé Slavii a agilní Karel Effa byl opravdu „u všeho“. Slávistické karnevaly se staly neuvěřitelným fenoménem. Dodnes nedostižným. Karlíčka ale pořád vábil trávník, hřiště. Zúčastňoval se i srazů internacionálů. A právě tady – s Milany Nedělou a Chladilem – rozhodli: založíme jedenáctku slávistických umělců! Měli k tomu oprávnění. Samotní uměli hrát velmi dobře. Jeden důkaz o Karlu Effovi. Když jela v létě 1970 jedenáctka fotbalových internacionálů odehrát na Rakovnicko benefici slavného brankáře Františka Pláničky (bylo mu už 66 let!), vyzvala, „aby si s nimi zahrál“ právě on. Představte si tu pýchu – výkop mělo vnitřní trio útoku Hemele – Bican – Effa!
A teď ta herecká slávistická jedenáctka. Sluší se připomenout, že dvě garnitury jejich „vlastních“ červenobílých dresů uhradili další dva významní členové Odboru přátel. Profesor Stanislav Libenský, slavný a celosvětově oceňovaný sklářský fenomén, a Tadeáš Šeřínský, uznávaný ředitel divadelních scén v Karlíně a Teplicích. Možná vůbec nejlepší sestava byla ta, co toho spolu odehrála v počátcích nejvíc. Chytal mladý Rudla Jelínek z Divadla na Vinohradech. Obrana „Dlouhý – Široký – Bystrozraký“ neboli Honza Skopeček z divadla v Libni, Milan Neděla a Karel Štědrý, oba z Rokoka. V záloze rozehrávali Miloš Nesvadba z Národního a Sváťa Matyáš z Karlína. Na pravém křídle hrál mladičký Václav Postránecký, ještě zdaleka ne na prknech Národního. Vnitřní trio bylo stálé: Standa Procházka – legenda dechovky v úvazku Pražského kulturního střediska, Karel Effa – toho času Divadlo Na Fidlovačce, Milan Chladil – sólista orchestru Karla Vlacha, zaměstnavatel Hudební divadlo v Karlíně. Na levém křídle „Strýček“ Antonín Jedlička – Městská divadla pražská.
Přišli i další, mladší. Oskar Hák, televizní „sporťák“ Jarda Suchánek, Viktor Sodoma, Franta Ringo Čech, Jarda Hanzlík, Olda Skopal, rekvizitářem a úředníkem „všeho druhu“ byl nezapomenutelný Karel Hovorka starší z Vinohradského…
Zápasy se Spartou působily vždy jak magnet. Do sešívaného dresu kupříkladu přilákaly na chvilku i Miroslava Horníčka. Pořádaly se pravidelně alespoň jednou za dva roky a brzy se hrálo „na dva mančafty“, totiž mladí do 35 let a starší nad 35 let.
Když bylo „Karlíčkovi“ 55 let (květen 1977) hrála se Na Fidlovačce slavná Burianova taškařice C. a k. polní maršálek. On zářil v titulní roli. Jasná kasovní záležitost!Kus měl takový úspěch, že Fidlovačka přizvala k alternaci Effova velkého přítele z mládí (ovšem sparťana) Jardu Štercla. Na představení jezdily zájezdy ze širokého okolí a v repertoáru divadla vydrželo opravdu dlouho.
Nabízí se otázka, kdy se Karlíček objevil v dresu Slavie naposledy? To víme přesně. Říjen 1982, je mu už 60 let. Na Slavii v Edenu se fotbalem oslavuje 75 let Divadla na Vinohradech, přijde 10 000 diváků a vrcholem je hlavní zápas Odbor přátel Slavie vs. Divadlo na Vinohradech. Na schůzi vedení Odboru přátel padne návrh Ilji Prachaře a následuje rozhodnutí: musíme přizvat legendární trio útočníků Procházka – Effa – Chladil! A to se stalo. Všichni tři přišli a vyhřívali se na vlnách přízně a aplausu ochozů. Zápas řídil nejlepší tehdejší československý sudí Ing. Vojtěch Christov (v tom roce pískal i na mistrovství světa) a konečný výsledek přinesl smír 3:3. Po skončení utkání řekl Karel Effa do mikrofonu rozhlasového sportovního redaktora Karla Maliny jednoznačně: „Ano, dneska jsem zul slávistické kopačky opravdu naposledy.“
Vladimír Zápotocký, 2022
Pingback: Odhalení paměti desky Karla Effy – ODBOR PŘÁTEL SLAVIE