Ve slávistickém dění má město Příbram a zdejší odbočka dva primáty – je dnes jediným ligovým městem, kde zdárně existuje odbočka Odboru přátel Slavie (po odbočkách v Jablonci, Mladé Boleslavi, Brně, Olomouci, Ostravě i Uherském Hradišti zbyly žel už jen vzpomínky…) a zároveň je i nejdéle nepřetržitě fungující odbočkou OP v celé naší vlasti – letos je tomu již 47 let, co odbočka v hornickém městě vznikla a zdárně si vede i nyní! A k tomu přibyl primát třetí – byla první odbočkou, jejíž besedu navštívil některý zahraniční činovník našeho milovaného klubu.
Pravda, pozorný čtenář může namítnout, že odbočkovou premiérou byla návštěva Chorvata Slađana Ašanina na podzim roku 1996 při nezapomenutelné besedě v útulné lesní chatě za Dobříší, ale to se jednalo o hráče, kde je přece jen výběr bohatší. Kolínští jistě připomenou návštěvu Bělorusa Vitaliho Trubily, našli bychom jistě i příklady další. I proto mnozí dlouho nevěřili, že zprávička o připravované besedě není jen fantazií, ale stane se skutečností! Za vším hledejme i neúnavnou práci př. Čapka, který si vzal celou záležitost za svou a dnes již víme, že se dobrá věc podařila!
Příbram je ve vztahu k minulosti i k současnosti určitě zvláštním městem. Snad na každém kroku nacházíme památky po bohaté hornické činnosti, ať už to byly rudné doly v dávnějších dobách (zejména stříbro přineslo velkou slávu), později to pak byl uran. Dnes je řada pozůstatků po hornické činnosti přeměněna v muzea a taková projížďka vláčkem štolou je určitě zážitkem pro každého turistu. A že se šachty sžily s městem, tomu jistě napomohla pojmenování křestními jmény – Anna, Marie, Prokop, Vojtěch či dokonce Řimbaba. Řada objektů se přeměnila i v oblíbené hospůdky. A právě jedna z nich – Hornická hospůdka na Marii se stala jedním z domovů příbramské odbočky. Úterý co úterý se scházejí příbramští slávisté na rozšířeném výboru – v letním období právě Na Marii, v zimě pak poblíž západního centra města – v restauraci U Šaška. A Na Marii se uskutečnila i letošní výročka.
Výroční valná hromada má vždy slavnostní ráz a pravidelně se skládá ze dvou částí – z bilancování činnosti odbočky a z besedy. A jak již jistě tušíte, výjimkou nebyl ani letošní rok. Za dlouhá léta své činnosti si Příbramští získali řadu přátel na dalších odbočkách, což se potvrdilo i letos. Ve svém středu přivítali přátele z blízké Dobříše, z Klatov, jen Žilovští se museli z pracovních důvodů letos omluvit. A Prahu zastupovalo asi nejtradičnější trio „odbočkových cestovatelů“ – přátelé Čapek, Donner a Dobiáš, zapomenout nesmíme ani na bývalého člena výboru př. Krafta, který i nadále zůstává srdcem i duší Příbramákem!
Předseda odbočky př. Kropáček v první části podvečera shrnul hlavní zdařilé akce odbočky, ať už je to účast na tradičním Setkání slávistů (pamětníci stále vzpomínají na více než zdařile Setkání 2007, které s úspěchem Příbramští organizovali), pravidelné otevřené schůze výboru, tradiční opékání vuřtů na zahrádce „U Milušky“ sousedící právě s areálem Marie, srpnový výlet na kolech do blízkého vojenského prostoru a exkurze do pivovarů Krušovice a Březnice. K tomu připočtěme i narozeninovou akci jednatele př. Stránského – malý výlet do hospůdky v blízkém Novém Podlesí. A Vánoce pro příbramské slávisty vždy končí na Štěpána pochodem Prokopskou štolou. Uskutečnily se tři tradiční taneční zábavy – Josefská, Václavská a Mikulášská (při té poslední trochu zaskřípěl přístup od provozovatele sálu, ale vše se nakonec ustálilo a nakonec se našlo nové působiště pro další úspěšné zábavy). Samozřejmě nechyběly ani návštěvy Edenu a i zájem o letošní 14. Setkání. Příbramští se zúčastnili i nedávného Slávistického večera v divadle Minor. Dodatečně př. Kropáček poděkoval i za milé připomenutí svých padesátin. Připomněl však i fakt, že v současné nedobré situaci Slavie opadá i zájem některých slávistů o dění v klubu, ale o to cennější je věrnost té většiny obětavých členů, slávistů, jak se říká, až za hrob! Měl tak i smutnou povinnost připomenout úmrtí dlouholetého předsedy odbočky Ing. Moudrého, který byl vždy výraznou postavou odbočkového hnutí. A vyslovme i soustrast toto cestou – Čest jeho památce! Letošní VVH byla i volební a stávající členové výboru i kontrolní komise byli jednomyslně ve svých funkcích potvrzeni.
Úderem 18. hodiny to v sále zašumělo a vstoupili tolik očekávaní hosté – trenér Pastoor, Martin Poustka a jako malé překvapení i další Nizozemec Jan Willem van Dop, který v Praze působí již od listopadu a připravuje (buďme přesvědčeni, že úspěšně) příchod nových investorů. Obavy těch, kteří poukazovali na možnou jazykovou bariéru, ihned rozptýlil Martin Poustka, který se zdárně zhostil role tlumočníka, mnozí se však svými dotazy obraceli přímo v angličtině. A zazněla i němčina, když hlavně ti starší pochopili, že hosté jsou ochotni a umějí komunikovat i v kdysi u nás nejpoužívanějším západním jazyce. „Už je to tady jak v květnu pětačtyřicátýho na jihozápadě Čech, už chybí jen ruština“ možná sarkasticky a třeba i věštecky prohlásil jeden z účastníků. Hosté si se zájmem prohlédli i příbramské kroniky a podle svých slov vůbec nelitovali, že se vydali do pro ně možná neznámého prostředí. Ale ocenili, že naše odbočky zdaleka nejsou jen spolky fanoušků, kteří přijedou jen na zápas, ale že žijí svým upřímným slávistickým a společenským životem. V tom je Příbram jedním z příkladů, ale zdaleka ne jediným! Ale faktem je, že beseda měla výbornou úroveň, upřímnost, otevřenost, ale i pochopení pro povinnost dodržet dočasnou ochranu některých informací. Samozřejmě nechyběly ani dotazy typu „Já se sice ptám, ale hned říkám svoji odpověď“, jak tomu někdy v českých zemích bývá, ale tyto případy byly v menšině a podle mínění všech beseda dopadla na jedničku.
Na závěr došlo na nezbytné fotografování a předání slavnostní hornické hole – Švancary trenéru Pastoorovi. V tomto případě jistě dvojnásob atraktivní, protože hráč tohoto jména je v současnosti na hostování v Příbrami a ta bude v dalším domácím zápase v Edenu hostem Slavie!
Díky Vám všem! Za krásný podvečer, za informace, za naději, za přátelství!
Dobi
[nggallery id=191]