Správný fotbalový fanoušek si nerad nechává ujít možnost sledovat zápas na vlastní oči přímo nebo „aspoň“ v televizi. Ale uveďme, že televizní přenosy byly dlouho v plenkách a často jsme záviděli těm, kteří služební cestu kamsi do Ostravy, Košic nebo Teplic mohli spojit s návštěvou venkovního zápasu tehdejšího Dynama. Až v 60. letech minulého století se uvolnilo nejen cestování, ale přišel třeba i návrat jména Slavie a i postupné kroky k opětovné slávě. Rozjel se i zájem o sledování zápasů Slavie mimo Prahu.
Garantem autobusových zájezdů se stala ve Slavii pořadatelská komise a k důležitým zápasům vyjíždělo vždy i více autobusů. V oněch 60. letech se zrodila i první generace slávistických vlajkonošů kolem Roberta Steina, Milana Smetáka a Karla Matušiny. Zpočátku nechyběli mezi účastníky zájezdů pořadatelské komise, ale ne vždy docházelo k symbióze a souznění se staršími účastníky, kterým třeba vadil hlasitější zpěv či skandování po cestě, ač mladí slávisté sedávali většinou vzadu, a tak se vymýšlely výjezdy po vlastní ose! Oni nechyběli ani na Slovensku a mimo jiné i líčili, jak byly slávistické vlajky kdesi u Váhu považovány za projev českého separatismu!
Jak s oblibou píšeme, v roce 1968 „čas oponou trhnul“, ale následně první generace vlajkonošů z řady důvodů skončila. Dokonce se po vzniku druhé generace v roce 1969 začal používat pojem “mládežníci“, který však parta nikdy nepřijala za svůj – příliš připomínal neoblíbené svazáky! Pořadatelská komise organizovala zájezdy i nadále a určitá nedorozumění přetrvala. Menší skupinky vyjížděly zpočátku vlakem, ale skupina, která se vždy scházela po zápase na hlavní tribuně, výrazně posílila a vznikl nápad zorganizovat někdy zcela samostatný vlastní zájezd.
Slovo dalo slovo a volba padla na tehdejší Gottwaldov, dnes opět Zlín, kam Slavia zajížděla k prvnímu jarnímu kolu v neděli 7. března 1971! A nezůstalo jen u zážitků z vydařeného putování, ale v komisi mládeže jsme dohodli sepsání malé reportáže, protože se vlastě jednalo o historickou akci! Článek, kde jsem byl pověřen sestavením jakéhosi základu, měl úspěch a tehdejšímu Zpravodaji Slavie přibyla i s posvěcením Martina Růžka rubrika o akcích vlajkonošů. Zpravodaj tehdy vycházel v novinovém formátu 11x ročně (to aby se vyhnul tehdejší cenzuře „úplných“ měsíčníků…) Redakce byla vděčná za každý slušný příspěvek a tady vše rozjel tento článek, jehož opis přinášíme:
CHUMELENICÍ PRO DVA BODY
Po loňských organizovaných výjezdech připravila letos skupina vlajkonošů OP k ligovému utkání do Gottwaldova svůj vlastní autobusový zájezd. Jelikož sezona teprve začínala, narůstal počet zájemců jen pomalu. Mnohé odradil i návrat paní Zimy, takže nás nakonec vyrazilo z Prahy ve 4 hodiny ráno jenom pětadvacet. Ti, kteří zůstali doma, mohou však jen litovat. V autobuse bylo stále veselo, a tak cesta rychle ubíhala. Sněhu bylo sice na Moravě mnohem méně než v zaváté Praze, přesto však počasí nástup jara vůbec nepřipomínalo. S ubývajícími kilometry se napětí v autobuse stupňovalo – start do jarní sezóny se blížil!
Po obědě jsme se rozběhli do gottwaldovských ulic, kde se nám podařilo rozprodat na 350 Zpravodajů. To už se ale pomalu blížil začátek zápasu, a tak jsme se pomalu scházeli na stadionu. Nastal kýžený okamžik a Slavia nastupovala. Hned jsme se nechali slyšet a ve svém povzbuzování jsme neustali až do závěrečného hvizdu. Za své fandění jsme byli odměněni dobrým výkonem Slavie a dvěma cennými body (Slavia vyhrála 3:2, pozn. MD)..
Slavia měla na Moravě vždy dobrý zvuk a po tomto utkání si získala další sympatie nejen výkonem fotbalistů, ale i naším vzorným vystupováním. Přestože Gottwaldov prohrál, objektivní domácí fanoušci ocenili naše slušné povzbuzování a skandování různých vtipných hesel, která se rodila jak houby po dešti! Po zápase jsme se seskupili před kabinami, abychom poděkovali hráčům za jejich výkon. Ti nám na oplátku děkovali za naše neúnavné povzbuzování a přijali naše pozvání, aby se s naší skupinou vyfotografovali.
Ve výborné náladě jsme nastoupili do autobusu a uháněli ku Praze. Náladu nám nebrala ani další osmihodinová cesta a bylo už pondělí, když jsme se vrátili do zasněžené Prahy.
Zájezd se nám všem líbil a už se těšíme na další cestu po vlasti.
A s čím se nám účastníci svěřili?
ZDENĚK ROČEŇ: Zájezdy na Moravu ve mně zanechaly vždy ten nejlepší dojem a z tradice nevybočil ani tento. Mým přáním je, aby se naše řady rozrůstaly o další mladé slávisty.
MÍŠA DOBIÁŠ: Ze zájezdu mám ty nejlepší zážitky. Budu nyní sledovat všechny zápasy sympatických Moravanů a přát jim tolik potřebné body k záchraně. Nedovedu si představit náš program bez zájezdů do Gottwaldova.
Komise mládeže OP
Dovětek výboru OP:
Naši mladí, jen tak dál! Získávejte si přízeň sportovní veřejnosti a přivážejte body!
Tolik tedy připomínka našeho článku ze Zpravodaje č.3/71! Je fakt, že na stránky tehdejšího Zpravodaje takto „pronikli“ i tehdejší „dvacátníci“ a mnozí to považovali dokonce za oživení. Uveďme ještě, že se zápas nehrál na současné Letné, ale na hřišťátku poblíž centra, kde kulisu dotvářely chladicí věže místní elektrárny, které zejména Severočechům tak trochu připomínaly rodný kraj!
Pak na stránkách následovaly reportáže z dalších zájezdů, ale třeba i líčení oblíbeného turnaje mládeže OP v malé kopané nebo dojmy z karnevalů, které pro partu začínaly už dopolední brigádou při výzdobě! Byla to zvláštní doba, ale jistě i z dnešního úhlu pohledu vidíme, že si všichni dokázali poradit a odvedli i kus poctivé, slávistické práce!
Dr. Michal Dobiáš