MÁCHOVO JEZERO PATŘILO SLAVÍCÍM SLÁVISTŮM

O slavných umělcích naší bohaté kulturní historie koluje řada různých historek z jejich života. Nevyhnuly se ani slavnému lounskému rodákovi, básníkovi, dramatikovi a překladateli Jaroslavu Vrchlickému, občanským jménem Emil Frída. Ten se o svých 50. narozeninách stal čestným občanem Pardubic a při této příležitosti byl osloven „velebný kmete“. Odbor přátel Slavie si v září 2019 připomíná 55. výročí svého založení  – je tedy už 5 let v „kmetském věku“, ale stejně jako Jaroslav Vrchlický ve své době je stále pln svěžesti a elánu a přestárlým kmetem se vůbec necítí! 

Hlavní oslavy dvou pětek připadly na první poprázdninový víkend. V sobotu 7. září byl pro členy OP zajištěn volný vstup do slávistického muzea v Edenu, kde se pak od 15:00 hod. konala přednáška Univerzity Slavia o historii OP. Na neděli 8. září pak připravily dvě odbočky z Máchova kraje – českolipští Vikingové a členové obnovené odbočky v Doksech – slavnostní plavbu po Máchově jezeře pro členy OP Slavie z různých koutů naší vlasti. Napočítali jsme mezi téměř stovkou účastníků přátele z 12 odboček OP a slávistických uskupení: Area 114, Bělá pod Bezdězem (kde nechyběl doyen OP př. Dlouhý s manželkou), Brandýs nad Orlicí, Kolín, Libiš, Miřejovice – Staré Ouholice, Nový Bor, Rožďalovice, Spořilov, Univerzita Slavia a samozřejmě členové výše jmenovaných organizujících odboček! Potěšitelná byla i účast 3 členů výboru OP – předsedy MUDr. Janáčka, hlavní duše Univerzity Slavia př. Pomikala a hospodáře OP a webmastera př. Ocetníka. Připraveno bylo i malé občerstvení v podobě řízečků, dortíků a přípitek „šampáněm“; pro šoféry a pro děti (kterých bylo „jako smetí“) pak nealkoholické rychlé špunty. Loď Máj obeplula z přístaviště u hlavní pláže celé jezero a všichni tak mohli obdivovat krásy tohoto oblíbeného koutu severních Čech – oba ostrůvky Myšlín i Kachní, další pláže – Port, Staré Splavy s Jarmilinou skálou, pláž pod vrchem Borným i Klůček.  Při průjezdu „kachní“ zátokou siluetu nádherně doplňovaly vrcholy obou Bezdězů, které se tyčí jihovýchodním směrem od jezera! Všichni byli v krátkosti seznámeni s historií jezera, města Doksy, všemi zajímavostmi kraje i vzpomínkou na nezapomenutelného básníka Karla Hynka Máchu, jehož jméno jezero i okolní kraj nesou. Akce se zalíbila všem a zdá se, že se zrodila další společná akce pro organizované slávisty. Zatím získal největší popularitu výstup na Říp a zdolávání Sněžky, takže by se mohlo zdát, že slávisticky to žije pouze na sever od Prahy. Ale z omylu nás rychle vyvede připomínka cyklistického výletu podél Labe Rovina u Kolína nebo splouvání řeky Otavy u jihočeských Strakonic!  Obrovský dík patří kamsi nahoru Svatému Petrovi, který opět dokázal, že je slávista. Týdenní předpověď pro závěr prvního zářijového týdne byla více než pesimistická, pro neděli snad až katastrofická. Ale tento náš přítel dokázal zlověstné mraky kdesi pozdržet, občas vykouklo i sluníčko a teplota byla takřka letní. Večerní a noční déšť už vadit nemohly! Mnohočetná poděkování byla určena i Vikingům a přátelům z Doks. Většina účastníků plavby se po návratu na břeh přesunula na „druhý poločas“ do místní příjemné osvěžovny se zajímavým názvem 4tuna, který při trošku cizokrajné výslovnosti představuje latinský výraz pro náhodu, štěstí! Tam se hned rodily plány na další rok. Rožďalovičtí zdůraznili, že by rádi uspořádali příští Setkání slávistů, oslaví totiž 20. výročí existence odbočky a svoje schopnosti dokázali již při organizaci dvou Setkání. A organizátoři plavby také nepochybují o repete.  Budou jen zvažovat, zda to bude opět „Mácháč“ nebo blízké Labe a plavba kouzelnou Portou Bohemicou – ať už z Ústí do Drážďan nebo jen do Hřenska či opačným směrem z Ústí do Velkých Žernosek – vždyť v době plánované plavby již i slavné žernosecké vinice nabízejí výborný burčák. Ale na to vše je rok času! 

Vraťme se tedy na Máchovo jezero a připomeňme si některé zajímavosti a pamětihodnosti. Budiž to i pozvánkou do kraje zvaného Máchův, což se však stalo oficiálním až v roce 1961, ač čeští vlastenci si jméno velkého básníka připomínali brzy po zveřejnění Máje v souvislosti s krajem i jezerem už dávno!

Snad mi laskavý čtenář promine některé emoce, vzpomínky a citáty spojené s tímto možná trochu podceňovaným koutem naší vlasti! Vím, že tímto článkem „fušuji do řemesla“ renomovaným špičkám Univerzity Slavia, ale navažme na vzpomínky, že Slavia před vznikem sportovního úseku byla literárním a řečnickým spolkem, kdy důležitou úlohu v české literatuře plnili i tzv. Májovci, kteří se hrdě hlásili k máchovským tradicím. Za všechny jmenujme třeba K. H. Borovského nebo K. J. Erbena. Zdá se mi, že už trochu vyprchává láska k rodné zemi i k rodnému jazyku, a tak si často připomínám slova písně Ohio, kterou nazpíval zpěvák Fešáků a dlouholetý moderátor ústeckého regionálního rozhlasu Jindra Šťáhlavský, který často propagoval nejkrásnější kouty českého severu a vyjádřil to i v textu zmíněné písně: „Snad každej má rád tu svou zem, ať je král, anebo tulák jen! A když je stár, vrací se rád do země tý, kde býval mlád“. Pro mě tak byla slávistická plavba dvojnásob cenná – vedle společného pobytu na palubě s nejvěrnějšími přáteli, kteří vyznávají stejné barvy jako já, byla i vzpomínkou na desítku dětských a mladických prázdnin s rodiči. Moje zlatá máma měla jako učitelka také dva měsíce prázdnin, a tak jsme zde mohli trávit podstatnou část léta! Hned první rok jsem se v Mácháči naučil plavat, pak dal i dostal první pusu v životě a poprvé se svezl i lodí. To ještě jezero brázdily jen dvě menší lodi –  Hynek a Jarmila, zděděné ještě po Sudeťácích (po dlouhá léta středověku měli Češi v kraji převahu, vše změnila až kolonizace po třicetileté válce, ale vždy zde žila aspoň pětina Čechů). A nezapomenu na zážitek starý přesně 60 let, kdy z maďarských loděnic přivezli nám všem dnes již známou loď Máj.  Čekali jsme na její příjezd jako další desítky domácích i letňáků v dešti ve Starých Splavech (uličkami Doks by transport neprojel) a aby aspoň tam náklad projel, zaplatil za jeho příjezd životem jeden strom na odbočce do Splavů! V borových lesích bývala spousta borůvek i brusinek, vášniví houbaři přinášeli i houby. Máma patřila v Praze mezi nejlepší češtináře a ještě, že se nedožila dneška, když náš bohatý jazyk przní část mládeže i někteří pisálkové mnoha anglikanismy a žel i vulgarismy! Jistě by připomínala epigram K. H. Borovského: Svatý Jene z Nepomuku! Drž nad námi svoji ruku! By nám Bůh dal, co dal Tobě a náš jazyk neshnil v hrobě. A k lásce k rodnému jazyku cepovala hlavně o prázdninách i mne. Zvláště k básníkům nějak spjatým s rodným severem. Ať již k Jaroslavu Seifertovi a jeho básni Hora Říp nebo ke K. H. Máchovi a jeho krásné, dodnes živé češtině, což se prohlubovalo při našich pobytech v Doksech a v místech, kudy rád chodíval i on, romantická duše, který si krajinu i rád maloval. Nebo to byly i Litoměřice, kde jeden z jeho výstupů na Radobýl se stal pro něj při požáru dole ve městě osudným… Ráda připomínala krásu češtiny třeba v kombinaci dvojhlásky ou a hlásky m. Připomeňme si několik veršů ze slavného Máje, jimiž se „Strašný lesů pán“, otcovrah Vilém, před popravou za vraždu svého otce, soka, který mu přebral milenku Jarmilu, loučí s pozemským světem: „…bílé obláčky dálným nebem plynou… Tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!“ Jedná se o umělecké zpracování, kde básníkovi předlohou byl příběh Václava Kumra (prameny uvádějí, že se jedná o počeštěné jméno Wenzel Kummer) z blízké Vísky u Březovic. O dějišti Mácha píše v tzv. Výkladu Máje: „Děj se koná u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci okazují“. Hiršberg jsou dnešní Doksy, Pernštejn hrad Starý Bernštejn na kopci nad Vrchovany u Dubé a Roll je Ralsko.

Doksy byly založeny roku 1264 Přemyslem Otakarem II. a je paradoxem, že na blízkém Bezdězu byl po jeho smrti v bitvě na Moravském poli pět let vězněn jeho syn Václav II.  Máchovo jezero zvané též Velký rybník nebo Dokeský rybník je svými 284 ha největší vodní plochou v Libereckém kraji a osmou v naší vlasti. Samozřejmě nejde o žádné jezero, ale klasický rybník, založený Karlem IV. V roce 1366 zde panovník dlel, v  tehdy bažinatém kraji, se svou družinou na dlouho neúspěšném lovu. Když už to vzdávali, náhle vyskočil z houštiny veliký jelen… Jedinou vadou tak zůstalo, že zablácení členové družiny se neměli kde umýt, což Otci vlasti vnuklo myšlenku založit zde vodní plochu. A mimo jiné povýšil přilehlou obec na město a nazval ho Hiršberg (Jelení hora) a udělil znak, kde z jedné věže vyskakuje jelen. Sídlo bylo nazýváno dosud Doks nebo Dogs podle jednoho z potoků, které po založení rybníku napájely vody jezera. K názvu se pak Češi vrátili v 19. století a po roce 1945 byl název Doksy stanoven jako jediný. Ve městě zaujme turistu nejvíce zámek, bývalý panský hospitál, kde je dnes muzeum Máchova světnička a zajímavá budova kina proti zmíněné restauraci 4tuna, jejímž autorem je architekt Hubáček, kterého proslavil vysílač na Ještědu!

Snad si při plavbě někdo vzpomněl i na další verše Máje: „Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol, břeh objímal je kol a kol!“  
A nám nezbývá než se po máchovsku rozloučit:

Hynku, Viléme, Jarmilo! Brzy zase v tomto kouzelném ráji, Máchově kraji na shledanou!

                                                                                                                                  Dobi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.